Středa nás opět přivítala krásným počasím. Všem bylo jasné, kam dneska zamíříme. Fjord za lomem. Ale než jsme vyjeli, prostudoval jsem si podrobně mořskou mapu v GPS. Kvernesfjorden se vyznačuje téměř jednotnou hloubkou s tím, že ke břehům pevniny a ostrova Averoya se dno pozvolna zvedá. Přesto jsem hledal nějaký podmořský kopeček a nakonec našel. Podmořský kopeček 65m hluboko. Nachází se téměř uprostřed fjordu na spojnici konce zátoky u lomu a majáku, který je na ostrově Averoya. Na mořské mapě ho každý najde. Od této 65 směrem dál od chaty, dál do fjordu, jsou největší hloubky okolo 90m. Od 65 směrem k chatě jsou hloubky čím dál tím větší a naše zkušenost byla ta, že se tam dá chytat především mník bělolemý. Přišli jsme na to, že uprostřed fjordu se dají nachytat mníci mořští, kambaly a tresky jednoskvrnné. Kolem obou břehů na hloubkách okolo 50m štikozubci. Čím blíže ke břehům, na hloubkách 30m a méně, byly již ryby menší. Prvně jsme si u pastelky nalovili makrely a pak vyjeli hledat 65. Našli jsme ji a hned při prvním spuštění pilkru s páternosterem na tresky a s kousky masa z makrel se povedl Slavčovi mník mořský 86cm. Byla to jeho největší ryba, kterou v Hogset ulovil.
Moře jako zrcadlo
Z tý 65 nás drift vlivem dopoledního odlivu splavoval směrem dál do fjordu a k našemu břehu. Přitom hladina moře byla téměř jako zrcadlo. Nedaleko 65 Nika s velkým úsilím, rozklepanýma rukama, ale zářícíma očima, vytáhla z 90m mníka mořského 84cm. Její osobní rekord v Norsku,.Nika si zabojovala i s 70cm mníkem bělolemým. Poněkud blíže našeho břehu na hloubce 65m jsem dostal záběr i já. Tah ryby byl parádní, a když jsem již podruhé vytočil zhruba 20m a ryba si to vzala ihned zpět, tak jsem si myslel, že tam mám halibuta. Žádný kolos, ale prvního mého halibuta. Nikdy v životě jsem nepoznal tak bojovnou tresku obecnou jako tu, o které jsem si myslel, že to je halibut. Ale její krásně zbarvené 88cm tělo mi dalo zapomenout na halibuta.
Krásný večer
Na dalších dvou lodích si to taky užívali. Především chytali mníky bělolemé a dědovi se povedl krásný štikozubec 70cm. Po třech hodinách rybolovu jsme vrátili zpět na chatu, abychom čerstvé ryby zpracovali. Navečer jsme byli tak namlsaní krásným dopoledním rybolovem, že jsme si v pozdním odpoledni ještě jednou vyjeli. Nejeli jsme nikam daleko. Vyjel jsem jen já s Nikou a zamířili jsme si to kousíček za most doleva do zátoky pod skálou. Bylo stále teploučko a tak nám ani nevadilo, že hned nezačali brát. Ale Nika za chvíli vytáhla krásného mníka mořského a zanedlouho ještě krásnějšího zhruba 70cm dlouhého ostrouna. Nebála se mi s ním na kameru zapózovat a pak ho šupla zpět. I já jsem si ten navečer krásně užil a povedlo se mi ulovit mého prvního štikozubce. Měřil 88 cm a vážil 5kg a byl to nakonec nejtěžší štikozubec výpravy. Do mrazáku jsme dali dalších 19,8kg filet.
Zkoušíme přívlač
Čtvrteční rybolov byl ovlivněný naším podvečerním úspěchem ze středy. Jako každý den prvně míříme k pastelce. Pár náhozů s malým pilkříkem s páternosterem na makrely a máme návnadu nachytanou. Každý by očekával, že vyrazíme opět do území 65, ale my si to namířili za most. Sem tam se nějaká ryba chytla, ale nic, co by stálo za řeč. Taky nás zlákaly proudy kolem jedné z noh mostu a tak jsme u ní zakotvili a vylezli na ní. Betonová plocha paty mostu umožňuje rybolov přívlačí. Pár náhozů a pár makrel. Při jednom náhozu jsem chytil 45cm dlouhého kranase obecného. Záběrů nebylo mnoho a tak jsme se vrátili k nedaleké pastelce a nachytali jsme si makrely. Tento den jsme do mrazáku dali 9,4kg filet z makrel.
Zaostřeno na štikozubce
Pátek a první metrové ryby. Až do tohoto dne jsme měli krásné, jihomořské počasí. Nevím už přesně, který den to bylo, ale venkovní teploměr na chatě ve 20:00 ukazoval 28°C. V pátek se trochu zatáhlo, ale nefoukalo ani nepršelo. Konečně se počasí umoudřilo a slibovalo ještě lepší úlovky. Ještě než jsme vyrazili, detailně jsem prostudoval a porovnal s mořskou mapou plukasova místa, kde by se měli vyskytovat štikozubci v hejnech. Zatím jsme štikozubce chytali spíš náhodně po jednotlivých kusech. Jako každý předešlý den jsme si zajeli pro návnadu jako do špajzu. Okolí pastelky nás opět nezklamalo a po pár minutách jsme „frčeli¨“ do oblasti 65. Dvě lodě zkoušely štěstí spíše uprostřed fjordu a jedna loď s Jindrou, Jardou a Lubošem zamířila blíže ke břehu ostrova Averoya. Několik kusů štikozubce obecného se jim podařilo zdolat. Ale na hejna to zatím stále nevypadá. Jindrovi se podařila ulovit i krásná treska obecná. 90cm a 6,38kg. Je to největší treska obecná nejen Jindrova, ale i celé výpravy. Po čtyřech hodinách rybolovu odplouvají, protože mají plnou bedýnku a pro dnešek tím končí. Uprostřed fjordu se štikozubec sem tam taky chytí. Největší měří 83cm. Nika vytahuje pěknou tresku jednoskvrnnou 58cm.
Pár hodin s dobrým výsledkem
Na záběr nikdo dlouho nečeká. Všichni chytáme s pilkrama od 200 do 300g s kusem masa z makrely a většina s páternosterem – gumičky návazec 7/0 nebo 5/0 a na každém háčku kousek masa z makrel. Jeden krásný záběr mám i já. Na hloubce necelých 90m. Podle tahu to vypadá na slušného mníka. Zanedlouho se na hladině vyloupne krásný mník mořský. První metrová ryba výpravy. 108cm a 6,3kg. Na druhé lodi je to podobná písnička. Děda taky bojuje se slušnou rybou. Prut se mu ohýbá až k hladině. Vytahuje mníka mořského 104cm 6 kg. A to by pro dnešek stačilo, i když jsme na vodě byli jen pár hodin. Ještě nás čeká hodně práce v přístavu. Do mrazáku dáváme 19,5kg filet. Nika se Slavčou navečer vyrážejí obhlídnout dominantu okolí – most a pořizují z něho nádherné fotky.
Přejít na:
Autor: Vlkouš
Foto: Vlkouš
