Hogset 2/4

Prahu od značky ke značce zvládáme za pouhých 30 minut. Jezdíme přes střed Prahy – Nuselský most – Muzeum – Hlávkův most a za ním doprava dolu a pak už výpadovkou směr Teplice. Za celý průjezd Prahy nás zdrželo 3× zastavení na semaforech. U benzínky ONO u Chlumce u Ústí nad Labem tankujeme a nabíráme posledního člena výpravy Luboše. Fordík si jen přede a už se blížíme k trajektu v Putgardenu. Přijíždíme v 18:30. Očekávám zde zvýšený provoz, ale na seřadišti je jen pár aut. Nabírá nás první trajekt již v 18:45. V Dánsku jsme cobydup. Nikde se moc nezdržujeme, přesto Öresundský most projíždíme téměř za tmy. V noci, abychom se trochu prospali i za jízdy, vytahuju dvě samonafukovací karimatky. Za přední řadou sedaček vyrovnáváme schůdek polystyrénovou deskou a na vzniklou dostatečně širokou plochu pokládáme první karimatku. Za druhou řadu sedaček dáváme na podlahu druhou karimatku. Dva – hlavně řidiči se velice pohodlně prospí. Na předních sedačkách sedí tři lidi. Na druhé řadě jeden sedí a druhý leží a totéž na třetí řadě sedaček. Takže vleže mohou spát najednou čtyři lidé. První ranní sluneční paprsky nás vítají už v Norsku. V Dombasu jsme se trochu zdrželi. Zpět pojedeme rychlejší trasou po silnici č.3 na Elverum, takže nákupy suvenýrů – dárků v Dombasu už nebudou možné. Z Dombasu šplháme na náhorní plošinu až do 1000 m. n m. směr Opdal. Dvakrát zastavujeme a kocháme se houbařským rájem.

Majitel na nás čekal

Takové množství především březáků a kozáků na tolika km čtverečních jako tam, jsme v životě neviděli. Na třetí neplánované zastávce už neodoláme a sbíráme. Hodí se nám na večeři. Sjíždíme k Opdalu a čím níž se dostáváme, tím hub ubývá. Pak už se blížíme k místu našeho pobytu HOGSET. Přijeli jsme podle plánu, ale určitě bychom dorazili dříve. Houbové Eldorádo nás pozdrželo. Georg Strøm – majitel chaty už na nás čekal. Staví garáž vedle „ naší“ chaty. Zatím má jen hrubou kostru a pobitou střechu. První týden se vídáme každý den. Georg má dovolenou. Na první pohled fajn chalp. Ani nevím jak, během pár chvil nám vše předal, ukázal a už zase šel budovat. Chata byla na první pohled velice slušně uklizená. A pak jsme se do toho pustili. Vše vybalit. Prvně dát vše potřebné do lednice a mrazáku. A přichází první kámen úrazu. Lednička potřebuje očistu. Namrzlému kusu papíru ze zadní stěny pomáháme hadrem vymáchaným v horké vodě. Lednička už září čistotou a tak jí plníme. Jarda hlásí „ jeden mrazák mrazí, druhý ne, ale hned tak do něho nic nedáme“. To nevadí, ten co je provozuschopný, je veliký a bude nám stačit. Co nám ale vadí, je jeho stav. Namrznutý tak, že víko nepřiléhá. Proč je na dně igelitový pytel? Plní účel zakrytí díry na dně mrazáku. A ten smrad!! Mrazák jde ze svého místa, protože i pod ním je nechutný marast z ryb. Díky Jardovi, Lubošovi a spousty vody s octem je mrazák za dvě hodiny použitelný. Na dno dáváme opět pytel. Ale základní očista nekončí. Horkovzdušná trouba vykazuje prapodivné používání.

Očista chaty

Je mi jasné, že tohle ani náhodou nedokázala jen jedna výprava před námi, ale nechápu, že si v tom někdo další jídlo dělal. Rošt v troubě byl používaný na grilování ryb. Jinak si nedovedu vysvětlit kousky ryb i uprostřed roštu. Babička s Nikou a Slavčou drhli ledničku, troubu a mikrovlnu taky celkem dvě hodiny. Jen mě mrzí, že jsem focení odbýval a většinou jsem fotil pozdě. Rošt byl už částečně odmočený. No, nikdo neseděl. K vybalování toho bylo víc a jídlo k večeři se taky samo neudělalo. Georga jsme si na pomoc nezvali. On to tam neudělal, i když je majitel. Spíš mi bylo hanba za ty všechny čecháčky, co to tam udělali a ti další, že to nechali tak. Nehledě na to, že jsem si vzpomněl, že nedlouho před naším příjezdem se pár vět ohledně úklidů – neúklidů v Hogset napsalo a bude se v budoucnu řešit vratnou zálohou. Dobře nám tak! Na to, pustit se ještě ten den do navazování prutů, nezbyl čas ani síly. Ale to nám nevadí. Budeme tu přeci celých 14 dnů a to neřádstvo nám potěšení a dobrou náladu, že jsme opět v Norsku, vzít prostě nemohlo.

První seznámení

Jan–Tadeas, který tam byl před námi mi přislíbil, že mi na chatě nechá aktuální informace, jak to šlo, ale hledal jsem marně. Nezlobím se na něj – sám vím, jak to při pobytu v Norsku na rybách chodí a jak ten čas tam neskutečně letí a ani kapka času často není navíc. Ale úplně naslepo tu rybařit nebudeme. Snad zúročíme ty měsíce získávání teoretických informací. Než poprvé vyrazíme, seznamujeme se s břehem v přístavu. Rozdíl mezi přílivem a odlivem zde dosahuje i 1,5m a před přístavem je malá hloubka a proto již chápu poměrně daleké vyvazování lodí. Taky fotíme vrtule u všech lodí. To jak vypadají, jsem taky nikdy neviděl. Posléze nám Georg kvůli jedné z nich vyměňuje celý motor, protože s tím se prostě jezdit po vodě nedalo. Motor měl díky ohnuté vrtuli takové vibrace, že by při držení prutu ryby prchaly, jak se ruka po jízdě třásla. Vyplouváme tři lodě. Já jedu s Nikou a Slavčou. Babička s dědou a Honzou. Na třetí lodi jsou Jindra, Jarda a Luboš. Napoprvé jsme se vydali k takzvané zelené pastelce. První jízdu po roce, na motorovém člunu po moři, si chce člověk vždy vychutnat. Ale tak slabé motory, jakou jsou zde, nelze vzít za skřele. Ale uklidňuji se, že každý říká, že zde se nikam daleko nejezdí a doufám, že se nám vyhne větší vítr. První ukazatel, že ryby tu jsou, jsou rackové. Racky vidíme všude a tak tu bude dost i ryb.

Vláčecí sestavička

Ihned jsme zjistili, že makrely tu jsou a tím pádem hlady nebudeme. Kolem pastelky jsou vhodné podmínky pro polaky. A tak se těším na první větší záběr. Ale tohle, co se děje vůbec neznám. Vítr není nijak velký, a přesto drift je veliký. To si s námi asi pohrává příliv. Pilkřík 120g vlaje ve sloupci téměř vodorovně. Jsme na hloubce 20 až 30m. Pilkřík nebude hlouběji jak v 7 metrech. Z toho asi moc nebude. Náhle mám nádherný záběr. První co mě napadlo, to bude parádní polak. Drift umocňuje tah ryby. Přestože chytám na přívlačák Charismu 50–190g 2,4 m, naviják Penn Slammer 360 a šňůru tam mám Berkley Whiplash 0,21mm na 26kg (za celý pobyt jsem jen výjimečně chytal na jinou sestavu) tak mám obavu, protože chytám na makrelový návazec a malý zeleno žlutý pilkřík. Rybu přitahuji velice opatrně. Nakonec máme v lodi tresku obecnou 87 cm 5,5kg. Pro mě krásná nedělní ryba. Druhé dvě lodě chytají makrely a tak máme postaráno o ryby k jídlu.

Na cestě k ostrovu Bergsoya

V pondělí vyplouváme na vodu v 9 hodin. Prozkoumáváme okolí podél břehů. Zátoka u lomu slibuje krásnou rybařinu, ale právě v tuto chvíli ryby byly někde jinde. Tak se sem vrátíme jindy v jinou dobu. Zjišťujeme, že makrely, především na návnadu, nejrychleji nachytáme u pastelky, ale v odpoledních hodinách to už není makrela za makrelou. Honza chytá prvního štikozubce 60cm. Úžasná dravá ryba. Maso bílé. Žádné žeberní kosti. Absolutně bez parazitů. A pochoutka na talíři. Do mrazáku ukládáme prvních 6 kg filet.V úterý se vydáváme k ostrůvkům nad ostrov Bergsoya. Cestou se zastavujeme u pastelky. Nachytáme si několik makrel a za pár minut pokračujeme dál. Pomocí mapy a echolotu pátráme po vhodných místech k lovu. Zkoušíme různé návnady, pilkříky, hloubky, styly chytání, ale je tu totálně mrtvo. Počasí je nádherné a tak nám to zas tak nevadí. Vydáváme se na sever směrem k ostrovu Frei. Sem tam zastavíme a zkoušíme štěstí, ale stále nic. V dálce vidíme pár loděk. Asi tam rybaří. Děláme oblouk o poloměru půl kilometru a míříme k ostrovu Averoya. Velkou vodu přejíždíme bezmála 20 minut na plný plyn. Odhadem 200 m od ostrova Averoya opět zkoušíme štěstí. Po půl hodině se začíná blýskat na lepší časy. Nika vytahuje dva menší mníky mořské. Slavča má taky jednoho 81cm. Na dalších našich lodích, které jsou opodál – na tak velké vodě, opodál = klidně 1000 m – taky nelení. Taťka chytá taky mníka 76cm. Jarda vytahuje dva štikozubcem okolo 65cm. Drift se opět zvětšuje a ačkoliv chytáme zhruba na 50m hloubky, tak 200g pilkrem se ke dnu nedostaneme. Musím vytáhnout těžší kalibr a tak chytám na prut WFT Charisma 2,4m 120–420g, Penn Slammer 460 a pletenku tam mám Penn 0,25 na 39kg.

Bezpečno i při silnějším větru

Dostáváme se hlouběji do Kvernesfjordu. Přes vodu na našem břehu vidíme lom. Uvědomuji si, že v těchto místech mi plukas označil místa, kde se vyskytují štikozubci. Jak nedaleko břehu Averoya, tak i nedaleko našeho břehu, co je lom. Rozhodujeme se přeplout fjord a zkusit to u našeho břehu. První spuštění pilkru do 60m a hned slušný mník, ale drift je tak veliký, že i 300g pilkr se ke dnu dostává pod úhlem 45° a tak to balíme. Cestou zpět přejíždíme dvě poměrně velké vlny, patrně vytvořené nějakou větší lodí a já si uvědomuji, že kdyby se měl zvednout vítr a podobné vlny zdolávat uprostřed fjordu, který je v nejužším místě široký téměř 2 km, s těmito motory by med nebyl. Ale hned tady musím říct, že ačkoliv v okolí Hogset jsou hodně velké vodní plochy bez ostrůvků, tak i při větru okolo 7m/s to nejsou vody nebezpečné. Hogset je totiž směrem od volného moře krytý především ostrovem Averoya a tak se zde velké vlny běžně netvoří – alespoň my jsme je tu nezaznamenali. Na výletě na Atlanskou cestu jsme viděli takové vlny, že by byl veliký hazard plout v nich i s lepšími loděmi a motory, než jsme měli my. Přitom v ten samý den v okolí Hogset vlny nebyly téměř žádné. Do mrazáku jsme ten den dali 11 kg filet.