Podzimní rybolov 2/2

Po setkání v přístavu kontroluji úlovky a vidím, že jsme na tom obě lodě velmi podobně. Ve filetárně zjišťuji, že většina ryb má v sobě spoustu malých tresek jednoskvrných. Tuto skutečnost jsem u večeře sdělil Oernulfovi a ten, moji domněnku potvrdil: „Ano v létě se zde třou obrovská hejna jednoskvrnek a toto je období, kdy se nová mladá generace zdržuje ve velkých počtech u pobřeží Soroya.“ „Paráda! Pokud je tady žrádlo, budou zde i velké ryby.“ Vykřikl jsem. Tuto teorii jsem si potvrdil hned následující den. Foukal vítr kolem 5m/s, takže to bylo na hraně, ale dalo se ještě vyrazit na otevřený oceán. Najel jsem na úplně stejné místo jako včera, protože směr větru byl stejný.

Máme halibuta 130cm 26kg

Neváhám a po včerejší zkušenosti najíždím na stejné místo. Echolot zobrazuje podobná hejna jako včera. Pouštím pilkr ke dnu, ten ani nedosedl a už se na něm houpe ryba. Takto se to opakovalo pořád dokola. Až najednou, se už při spouštění pilkru ve čtyřiceti metrech multiplikátor zastavuje, přepínám na zdolávání a cítím obrovský tah. Ryba si nečekaně bere dvacet metrů pletenky. Volám na svého kolegu, ať vytáhne svoji nástrahu, protože mám velkou rybu. Ten však jakmile začal zvedat pilkr směrem k hladině, tak dostává podobný záběr. Najednou držíme oba ryby, kterým se z vody vůbec nechce. Když jsme tahali ryby asi patnáct minut bez přesvědčivého výsledku, že bysme měli nad rybami navrch, začímám spekulovat, že máme oba slušné halibuty na háčku. Najednou se ozývá z vysílačky Standa: „Michale, slyšíš?“ Beru vysílačku a odpovídám: „Příjem, co se děje? Mám halibuta 130cm 26kg.“ Hlásí Standa. „Výborně.“ Zajásal jsem. Konečně jsme se do nich trefili a teď táhneme ještě dva. Volám vysílačkou Standovu loď k nám, ať nám nafotí náš double! Celkově jsme s rybami bojovali asi dvacet minut, ale u hladiny přichází sklamání. Místo dvou halibutů, máme na háčku každý obrovského kelera, který se na Soroya nechytá každý den. Byly to téměř dvojčata, nádherné kousky třináct a čtrnáct kilo. Jsme šťastní, ale zároveň zklamaní, že to není vysněný halibut. Máme na to ještě tři dny! To se musí změnit.

Vítr zesiluje až na 100km/h

Po návratu na chatu, slyším nějaké divné zvuky z venku. Jdu se podívat ven, abych zjistil, co se děje. Otevírám dveře, které mě vytrhl vítr. Okamžitě se vracím zpět. A máme zde sněhovou bouři! Všichni jsme na chatě, relativně v bezpečí. Když se dívám oknem ven, tak vidím větve a listí, jak poletují vzduchem. Přeji si, aby netrefily naše auto. Ráno vstáváme a vítr neutichá, naopak ještě zesiluje až na sto kilometrů v hodině. Kontrolujeme vývoj počasí na internetu, kde se potvrdila naše domněnka. Přichází bouře, která může trvat několik dní. Do konce pobytu zbývají dva dny. Rozhodli jsme se opustit ostrov dříve, protože rybolov na moři je nemožný. Moře je tak rozbouřené, že jeho hukot je slyšet kilometry daleko ve vnitrozemí. Najednou otevírá dveře pan domácí a nese špatné zprávy: „Vlny přesáhly velikost šesti metrů a trajekt nepojede minimálně další tři dny.“ Nemůžeme tomu uvěřit, že se staneme vězni tohoto ostrova. Předpověď se naplnila beze zbytku. Další dny trávíme na chatě a místním domorodcům se nedoporučuje opouštět domov.

Námořníci začali kurtovat auta k palubě

Za dva dny máme nabalené auto na cestu zpět. Mířím do přístavu, zjistit aktuální informace o trajektovém spojení s pevninou. Vyhledal jsem kapitána, který mě sdělil, že se vítr uklidnil a trajekt by měl tedy v poledne vyjet. Nádhera, dnes se odsud dostaneme! Po hodině už jsme nabalení na molu a čekáme na nalodění. Vrata se otevírají a my jásáme! Neváhám a najíždím na trajekt. Po zastavení auta mě přijde divné, že nám kurtují kola k palubě. Opouštíme auto a jdeme na kafe do horního patra. Než jsem si stačil objednat, loď vyplula na otevřené moře. Normálně trvá plavba z ostrova na pevninu asi devadesát minut. My jsme se plavili neuvěřitelných sto padesát minut. Asi osmdesát procent z pasažérů zvracelo do připravených pytlíků. Na WC nebylo možné se dostat, všude byli zvracející pasažéři. Loď musela najíždět kolmo proti obrovským oceánským vlnám. Po dosažení bezpečného přístavu na pevnině bylo vše jasné. My, co jsme odešli na palubu jen v pantoflích, jsme měli smůlu. Část trajektu, kde byly ukotveny auta, byla zatopena asi třicet cetimetrů mořskou vodou. Nezbylo než se probrodit i autu. V pantoflích to byl opravdu výborný zážitek. Při výjezdu z přístavu nás nikdo neupozornil, abychom šli na palubu v holinkách. Mokré ponožky jsme hodily na topení na vyrazili zpět domů!

Podzim znamená konec sezóny?

Tento pobyt bych hodnotil jako velmi vydaření a určitě neplatí, že podzim znamená v Norsku konec sezóny. Ryb tam bylo mnoho a daly se velmi snadno ulovit. Nejdůležitější bylo vyčkat na správný okamžik, kdy se dalo bezpečně na otevřený oceán vyrazit. Často se nám stávalo, že aktuální předpověď počasí nebyla přesná a i přes špatnou prognózu na internetu, se dalo krásně rybařit. Jedinou pomůckou pro přesnou předpověď počasí zůstali hodinky Suunto, které nás spolehlivě varovali před blížící se bouří. Jako technika lovu se nejvíce osvědčilo pilkrování. Vyzkoušeli jsme i zamilovanou přívlač, ale ryby již byli příliš hluboko. Mezi nejúspěšnější nástrahy patřil nerezový švédský pilkr a návazec s treskovou pladavkou, která skvěle simulovala hejna tresky jednoskvrnné. Rybolov na konci sezóny Vám mohu doporučit, protože moc rybářů tam v tomto období nepotkáte!

Rybolov v zimě za úplné tmy

Další rybačku, kterou bych chtěl zkusit, je rybolov v zimě za úplné tmy. V těchto podmínkách se samozřejmě nevidám na moře na malém plavidle, ale pronajmu si kutr. Tyto lodě bývají dobře osvětlené, takže polární noc nebude žádnou překážkou. Kamarádi ze Soroya tvrdí, že souboj s velkou rybou, která vám zabere za tmy a táhne vás do temné hlubiny, patří k velkým rybářským zážitkům… To se musí zažít!