Expedice Irsko 2/2

Úsměvy na tvářích kolegů prozrazují, že si to dnes užíváme opravdu všichni. Nevím jak žralok, ale pravdou je, že po jeho úsměvu až tak moc netoužím. Zapaluji si doutníček a trhavými kouřovými signály vysílám jasnou zprávu světu: JE TU NÁDHERNĚ! Motory burácejí , zpěněná a stříkající voda na zádi kutru zpívá starou známou píseň – změna místa, ryba jistá. Echolot hlásí šedesát metrů a všichni, jako jeden muž, spouštíme naše nástrahy na dno. Papričky jsou vylepšené o čerstvé kousky makrel a vše vypadá jak při začátku velkého lampionového průvodu. „Už tam něco mám,“ hlásí jako první David. „Pěknej macek,“ komentuje s respektem Martin. „Hele stačí jenom položit…..“ Hlasitý smích přerušuje Ivošovu oblíbenou větu… „Jak si to říkal, Ivoši, stačí jenom položit?“ vtipkuje Honza.

Mníci berou

Další mník připsaný na konto outdoorové posádky zvyšuje napětí v rybářském teamu. Jsme mnohem aktivnější, ale brzy zjišťujeme, že není kam spěchat, ryb je dostatek. Během chvilky si připisují všichni účastníci výpravy již čtvrtý rybí druh na pomyslný lovecký lístek – mník. „Vyzkoušíme další místo,“ volá odhodlaně kapitán. Mořský vzduch, vítr ve vlasech jak z romantického filmu. Rackové na obloze doprovázejí naší misi k dalšímu horkému místu. Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít…broukám si pro sebe známou píseň mistra Nového. „Stačí jen položit, vždyť jsem to říkal!“ volá jiný mistr, vedoucí oudoorové skupiny Ivoš. Nikdo už se neotáčí, vše už známe, každý se soustředí jenom na svůj vlastní lov. „Žralok, to je žralok!“ Otáčím se, až mi loupne v zátylku. Pronikovou bolest tlumí pohled na malého žraloka zmítajícího se v Ivošových rukou.

Já žraloka ještě nemám

„Jo, jo, já to říkal, stačí jen položit,“ doplňuje Honza při vylovování druhého do počtu. „Z ulovení žraloka by měl můj táta velkou radost, super,“ doplňuje upřímně všeříkající informace. Jako u vytržení tisknu oko k hledáčku automatu a mačkám jeden snímek za druhým. Fotím a fotím a…. náhle si uvědomuji, že jediný já na svém lístku žraloka ještě nemám. Se vzrušením nahazuji. Akce shark může začít!„Jedeme dál,“ nevinná kapitánova věta je jako kopanec do ledvin. Jsem bez žraloka. Půlhodinová jízda na další stanoviště mne nutí přemýšlet. Měním strategii – budu bojovat o světlé místo na pomyslném rybářském nebi, fotky později, nejdříve ryba. Jako první spouštím návnadu na další hot spot. „Taky ho mám,“ volám na kolegy a zalykám se štěstím.

Pyskoun nakonec

„Ten žralok ti nějak zfialověl, Radku,“ komentuje ironicky jeden z kolegů, „navíc ještě pořád nevěří, že jsi ho chytil ty, podívej jak má vykulený oči.“ Další vtipné poznámky létají vzduchem a já civím do vypoulených očí modro-oranžové ryby, která má ke žralokovi opravdu hodně daleko. „Hele, já mám taky, je to Nemo,“ volá Pepa. „Jakou nemoc?“ přidává se do debaty David. „Říkám jenom, že vypadá jak ryba z kreslenýho filmu Nemo,“ zarputile vysvětluje šťastný lovec. Další modrásek končí na palubě. Kolegové přidávají zvýšenou aktivitou další neznámý druh z rodu „akvarijních rybiček“.

Osm druhů ryb

„Mám něco většího,“ volá Martin. Pozornost všech se náhle soustředí na výrazně ohnutý prut. Kolega pumpuje jako o život. Kapitán opět v pohotovosti a všichni čekáme na další kapitální rybu. „Plesk!“ na palubu se dostává chobotnice, která se přisála na koncové olovo. „Gratulace, máš další druh do sbírky,“ komentuje s úsměvem David. Upřímný smích příjemně lechtá naše bránice. Chvilku ještě lovíme na místě a přidáváme další barevňáky. Závěrem bilancujeme a dostáváme se tak k číslu osm, které symbolizuje různé rybí druhy. Všechno pěkné jednou končí, aby, jak všichni doufáme, něco pěkného znovu začalo. Nádherný pohled na mohutné žraloky, kteří plují vedle naší lodi, je tak opravdu důstojnou tečkou za dnešním krásným dnem.