Po hodině jízdy jsme na místě, zastavuji na osmdesáti metrech a dál hloubka prudce padá až na čtyři sta metrů. Ještě než stačím nahodit, mám telefon, volá opět Šroubek, že mají dalšího halibuta kolem 25kg, tentokrát je šťastným lovcem on. „Musíme něco chytit, nebo s nimi na chatě nevydržíme“ blesklo mi hlavou. Ale to už se ohýbá můj prut a kolegové jsou na tom stejně. Dalo nám to tři dny hledání, ale našli jsme je! Po chvíli jsou v lodi tři tresky od 90–120cm. Rychle znovu nahazujeme a opět jsou tam, ryby přímo pod námi. Není žádný drift, takže těžíme, dokud se hejno nepohne. Po dvou hodinách lovu máme pět beden tresek a tři halibuty k tomu. Máme dost, teď nás čeká hodinu a půl dlouhá plavba, je stále bezvětří, takže můžeme jet naplno. Těším se do filetárny až budeme hodnotit dnešní lov.
Treskové šílenství
Po tomto úspěšném výjezdu zatoužil i Šroubek s Michalem si trochu zalapat tresky a ne jen čekat celý den na jeden záběr od halibuta. Kupujeme devadesát litrů benzínu a můžeme vyrazit. Doufám, že budou ryby na podobných místech jako včera, nechtěl bych poslouchat ty kecy o marně projetém benzínu. Počasí je na chlup stejné jako včera, moře opět nikam netáhne. Kontroluji si navigaci a ve stejný čas budeme na místě, jen nepatrně se změnila doba přílivu, ale to by nemělo na otevřeném moři až tak vadit. Jsme na místě, spouštíme nástrahy, ale nic nemáme ani potah. Tak se posunuji o kilometr vedle a tady jsou. Začíná probíhat treskové šílenství v nejryzejší podobě. Pozoruji loď Šroubka, zda jsou také úspěšní a vztyčený palec na jeho ruce, je toho jasným důkazem. Dnes dochytáme limit pro nás všechny a potom se budeme jen flákat po halibutech.
Severská fantazie
Tento ten se opět vryje do mé paměti jako vzpomínka na pravou Soroyu. Po třech hodinách máme dohromady asi šest beden tresek a pět halibutů. Tomu říkám parádní den, ryby berou a počasí je jako v Karibiku. Moře klidné bez větru obarvené od modré oblohy, jako by do něj někdo nalil inkoust. Takových dní není v životě mnoho. Je mi jasné, že na tento den budu vzpomínat celý rok, než se zase dostanu na Soroya.
Hurá na pstruhy
Další den jsme se rozdělili, kluci vyjeli jen s jednou lodí a já se Šroubkem jsme vyrazili na pstruhy do hor. Počasí nebylo moc ideální, protože se zatáhlo a začalo jemně pršet. Tady je na pstruhy lepší, když je jasno, rojí se hmyz, který padá do vody a láká ryby k hladině. Letos chceme otestovat nové woblery Daiwa Tournament, takže vůbec nevadí, že podmínky nejsou ideální. Naopak, teď se pozná, jak dobrá nástraha to vlastně je.
Trofejní pstruh nepřichází
Ryby jsou kolem břehů mezi velkými kameny, takže se musí počítat i s velkými ztrátami. První místo při výtoku jezera do moře, žádný záběr nepřineslo, tak jsme se přesunuli na střední část, mezi skály. Tady už je to lepší a každý máme po jednom potočáku. Další záběr se zdá být honě silný. Ryba okamžitě bere naviják do rychlé jízdy. Tenký proutek se ohýbá, to bude kus! Nakonec to bylo velké zklamání, protože na wobler zaútočila treska obecná!? Šroubek po chvíli zdolává tresku tmavou. Ptáte se, jak je to možné? Kde se vzali na sladkovodním jezeru mořské ryby?
Mořské ryby ve sladkovodních jezerech
Vysvětlení není až tak složité. Mořští ptáci přenesli oplodněné jikry na peří do sladkovodního jezera. Tam se plůdek vykulil a klesl ke dnu. Mořské ryby se prostě přizpůsobily a přežily. Určitě zde nedorostou takových velikostí jako na moři, ale přežijí! Holt příroda je mocná čarodějka. V horách mezi vodopády jsme prožili nádherný den. Výstup sem není jednoduchý, ale stojí to za to! Fascinuje mě zde divokost a čistota přírody. Zde se může napít z jakéhokoli potůčku a nic se vám nestane. V horách nežijí žádná nebezpečná zvířata, na svoji bezpečnost musíte dbát hlavně při sestupech v skalnatých rozsedlinách, které bývají celoročně zasypány sněhem.
Pozor na totální vyčerpání
Letošní výprava byla v mnoha ohledech úplně jiná než všechny ostatní. Pro některé členy byla natolik agresivní a vyčerpávající, že skončili po návratu v nemocnici na jednotce intensivní péče a v současné době čekají na termín operace. Jiní si následky z totálního vyčerpání ponesou do konce života. Tento výlet zasáhl natolik do našich životů, že jsme se museli rozdělit a příští rok vyrazíme do těchto končin každý sám, v jiném čase a s jiným týmem. Takže na viděnou na Soroya v roce 2015!
Přejít na:
Autor: Sim
Foto: Sim
Nahrávání ...
Tento článek zatím nikdo nekomentoval, buďte první!