Na lovu velkých tresek

Je červenec a míříme na letní rybolov na ostrov Soroya. Toto místo velmi dobře znám, takže vím na co se mám v tomto období připravit. Začátek léta bývá každoročně ve znamení halibutů. Naše výstroj se skládá hlavně z gumových nástrah Roybait, dále menších gum cca 15cm. Jsme na místě. Přivítání udělal Ahmad letos ve velkém stylu. Čekal nás na hotelové zahrádce a k jídlu se podávala rybí polévka a fishcake, což je volně přeloženo tresčí koláč na slano. Oficiality máme za sebou, teď rychle převzít lodě a chatu. Vše v pořádku, jde se chystat výstroj a navazovat. Večer jsme si dali jedno pivko na dobrou a spali jsme po dvoudenní cestě, jako když do vody hodí.

Výbuch ve fjordech

Ráno nás přivítalo oblačnou oblohou, ale bez větru, což je pro nás nejdůležitější. Celý nažhavení startujeme KIdda (loď) a míříme do fjordů nalevo od Hasviku. Jedeme na jistotu, takže třetí fjord je jasná volba. Zajíždím na dobře známou mělčinu s hloubkou kolem 30m. Drive je téměř ideální, takže pochytáváme celý záliv, po čtyřech hodinách bez záběru prohledáváme i jiná místa, nikde nic. Za šest hodin máme asi pět kelerů, kteří byli pro svoji velikost vráceni zpět vodě. Dost slabí výsledek na snažení tří chlapů. Nevydržel jsem a beru telefon a volám druhou loď, jak na tom je. Dovolal jsem se na šelf, kde „bagruje“ Standa se Šroubkem. Jejich odpověď byla jednoznačná, přijeďte sem, tady je ryb spousta, ale jsou velmi hluboko kolem 130m. Chytáme velmi slušné ryby a největší tresku má Šroubek, do třiceti kilo jí moc nechybí. Zvažujeme, co dál. Máme to hodinu plavby do přístavu a dalších padesát minut na šelf. Únava zvítězila, rozhodli jsme se pro návrat do přístavu a pomůžeme druhé lodi zpracovat bohatý úlovek.

Makrela v Barentsově moři

Večer na chatě probíráme dnešní lov. Šroubek se raduje ze svého úlovku, protože má zatím největší rybu výpravy a 29kg treska obecná se v červenci velmi těžko přechytává. Vše je úplně jinak než předchozí roky. Sledi, kteří byli každý rok ve fjordech, jsou letos na otevřeném moři a co víc, na šelfu jsou i makrely, které tady nikdo nikdy neviděl, protože jsme 650km za polárním kruhem. Svět se mění, makrela, symbol letního rybolovu ve středním a jižním Norsku, táhne nyní až k Nordkapp. Jasný důkaz toho, že se moře otepluje. Jestli je to dobře, nebo špatně ukážou až následující roky. Když jsem se bavil s místními rybáři, tak ti se obávají, že makrela může zamíchat v druhové skladbě ryb. Treska obecná má ráda studenou a slanou mořskou vodu a může se stáhnout do studenějších oblastí, třeba ke Špicberkům. Makrela tak může vytlačit například sledě, kterým sežere potravu. Sleď je velmi důležitou složkou potravy celého Barentsova moře a bez něj budou místní ryby strádat.

První výlet na šelf

Dost černých scénářů, ryby zde zatím jsou, takže hurá na ně! Ráno je volba jasná, jedeme na šelf. Chystáme si těžší Roybaity kolem 500g a nerezové pilkry až 800g. První místo, které chceme navštívit je podmořská hora 116m. Najíždím na první drive a zastavuji na 125m. Je téměř bezvětří, proto Roybait 350g by mohl být to pravé. Vyzkouším novou barvu fluo, která je výborná do velkých hloubek, protože v místech, kde už je velmi málo světla, krásně světélkuje. Nástraha padá velmi zvolna, takže krásně pochytává sloupec. Dole necítím dosednutí nástrahy na dno, „Už to bude asi moc hluboko na lehkou nástrahu,“ pomyslel jsem si. Opak byl pravdou, najednou cítím tah slušné ryby, doufám, že to bude první halibut této výpravy. Ryba slušně bere z navijáku, ale brzy vadne, po 15mim souboji je na palubě krásná treska obecná 24kg. Dáváme na tomto místě ještě čtyři drive, ale bez záběru. Měníme revír a míříme na šelf.

Musíme si pomáhat

Tady probíhají jatka, jaké jsem v červenci ještě neviděl. Ryby jsou na 130m a berou na hod. Nejsou to žádní obři, ale krásné ryby na filety, kolem 90cm. Brzy máme nachytané tři bedny a vracíme se do přístavu. Tam potkávám rusky mluvící kolegy, kteří žasnou nad naším úlovkem, prý mají ulovené jen dvě tresky kolem 60cm a ty snědli k obědu. Zželelo se mě jich a ačkoli toho mám fakt dost, sedám k nim do lodi a vezu je na šelf. Po příjezdu jim ještě před spuštěním kontroluji návazce, jestli tam mají silon 1mm. Vše je v pořádku, takže mohou spouštět. Po dosednutí nástrah má každý z nich rybu.

Tmavé mraky nad námi

Rozhoduji se, že nebudu chytat, ale spíše jim pomáhat vylovit ryby do lodě. Druhý nához a zase každý po jedné rybě, střídají se tresky obecné a keleři. Asi po desáté rybě si uvědomili, že zapoměli na ruskou tradici, po každé rybě si dát prcka. Naznačuji jim, ať si dají, že já je do přístavu odvezu. Rybačka dobrá, ale žádná ryby nad metr, když už měli asi 4 bedny ryb a vypili 1l kubánského rumu, tak se připojuji a nahazuji. Nebe se zatahuje a zvedá se lehký vítr, nervózně pozoruji tmavé mraky nad námi. Nemám dobrý pocit, jsme 25km na otevřeném moři úplně sami. Ostatní už slaví úspěšný den na chatách a já se tady houpu v metrových vlnách. „Poslední drive,“zavelel jsem. Vyzkouším, jestli ryby nejsou ve sloupci a dávám pilkr 5m nade dno. Náhle záběr, ale nejsem si moc jistý, jestli to nebude vázka. Nebyla! Do lodi jsem dostal tresku 156cm 33kg.

Hodnocení

Další dny se nesly podobném duchu, halibuti zkrátka nebyli. Velkou 28kg tresku ještě ulovil Pavel, ale halibut ani jeden. Stále jsme jezdili chytat na šelf, kde se velmi dařilo a téměř každý den tam někdo ulovil tresku kolem 30kg. Na červenec nevídané. Co se stalo? Nikdo neví. Po našem odjezdu se ztratili i 30kg tresky a sezóna již probíhala normálně. Výpravu hodnotím velmi kladně a troufám si říct, že to byla nejlepší tresková výprava mého života. Tak zase za rok Ahoj!