Napříč Norskem

Ani jsem netušil, že to takhle dopadne. Ač nerad, chci vynechat rybařinu v Norsku a vyměnit ji za dovolenou s přítelkyní někde u nudného jižního pobřeží některého z teplých moří. O to více mne překvapuje názor na aktivní poznávací dovolenou. Sama navrhuje jedno z nejlepších míst pro rybaření – ostrov Soroya. Na tento ostrov se chystáme s naší mořskou partou již dlouho. Vím jak je ta cesta „náročná“ a proto navrhuji rozumný kompromis – Bakkan Wahl. Střední Norsko skýtá docela dobrou rybařinu a z Bakkanu nejsou špatné zprávy z rybařiny. Přítelkyně trvá na severu Norska. „Tam už se možná pak nepodíváme“, říká a okamžitě vymýšlíme cestu, která bude napůl poznávací a napůl rybářská. Jsme dva, já přítelkyně. Na můj telefon se přidává okamžitě kamarád Aleš, který snil o tomto ostrově již několik let. Tři, je málo. Potřebujeme naplnit celou chatu. Nejlepší počet je šest. Doma pak na internetu vybíráme místo, kde bychom byli ubytováni. Lámu dalšího člena rybářské party. Jirka, kterého jsem přivedl k mořské rybařině a do jisté míry mu tak zkazil na několik dalších let dopředu život, souhlasil. Jel jednou a už asi bude jezdit pořád. Prostě se z něho stal norský „blázen“. Jsme čtyři. Víc rybářů, kteří chtějí jet, nemám. Vlastně vím o spoustě lidí, kteří by jeli, ale buďto nemají prostředky na cestu nebo se v mnoha případech prostě ostrova Soroya bojí. Volám Michalovi a domlouvám termín a ubytování. Dost riskuji, protože jsme stále čtyři a já platím a mluvím za šest. Nevadí, zbývá více než rok a za tu dobu dva dobrodruhy najdeme. Cestovní a rybářská horečka okamžitě u Všech stoupla a přesto, že je rok do odjezdu tak začínáme plánovat cestu a rozpočet. Pojedeme poznávací cestu po Skandinávii, kterou ukončíme na jednom z nejlepších míst pro mořský rybolov v Norsku na ostrově SOROYA.

Plánování trasy

Dávám dohromady zájmové body, které bych nerad na naší cestě vynechal. Jedna ze zastávek bude v mořském akváriu uprostřed souostroví Lofot. Dalším bodem budou mosty spojující Dánsko a Švédsko. Ve Švédsku pojedeme klasicky od jihu směrem na Oslo po západním pobřeží. Krásně je prý v oblasti Bergenu, ale naše cesta je přece jen časově omezena a tak musíme Bergen odložit na později. Co nevynecháme je silnice číslo 64 označovaná jako Atlantic road a před tím se určitě zastavíme na proslulé a tolik opěvované trolí cestě. Atlantic road vede přes ostrov Averoya, kde kdysi naše Norské dobrodružství začalo. Z tohoto ostrova se vydáme směrem na Trondheim, pak nás čeká 66.33 rovnoběžka, která značí polární kruh a posléze nejseverněji položená železniční stanice, kterou nemůžeme vynechat, a která se nachází ve městě Narvik. Lofoty s mořským akváriem budou naším posledním místem, které v rámci poznávací cesty navštívíme. Projedeme skoro celý cíp lofotských ostrovů a dále budeme pokračovat kam jinam než na sever do cíle naší cesty, kde nás bude čekat Ahmad s uvítací snídaní. Cesta zpět bude více „nudná“, protože pojedeme nejkratší variantu přes Finsko, Švédsko a Německo.

Parta je na plných počtech

Stále nám chybí dva rybáři, abychom naplnili chatu a hlavně posílili rozpočet. Sehnat rybáře, kteří by se k nám přidali na vlastní rybařinu, je opravdu dost. Cestovat po Norsku se ale nikomu nechce. Časový rozpočet nám vyšel na 20 dnů a cesta vycházela na dlouhých 8500 kilometrů. Finanční rozpočet se pohyboval nad hranicí třiceti tisíc korun. Na cestu jsme zvolili Ford Tranzit 8+1. Devítimístné auto poskytuje více pohodlí a pohodlně se tam můžete také vyspat bez zbytečného stavění stanu. Čas se nachýlil. Dva měsíce do odjezdu. Takřka na poslední chvíli se mi ozývá na moji výzvu Slávek, který přiletí jen na rybolovnou část výpravy a pár týdnů před výpravou zavolal Jirka, který s námi pojede i část poznávací. Navíc má ze Skandinávie bohaté zážitky a zkušenosti. Parta je na plných počtech. Nemůžeme dospat a nakládáme věci do auta, řešíme poslední možnost, kdy můžeme ještě ovlivnit, co se s sebou vezme a co ne. Nastavujeme do navigace první cílový bod a zapínáme autochladničku s potravinami na cestu a na pobyt na ostrově. Je jedenáct hodin dopoledne a za volant si sedá první řidič, vyrážíme pro další dva kolegy, které nabíráme cestou. Jede nás v autě pět, ale řidiči jsme jen tři. Spotřeba našeho motoru 2,2 TDi se prozatím pohybuje něco pod osmi litry na kilometr. Jsme komplet, opouštíme republiku a míříme na německou dálnici, která nás povede až do Dánska. Cesta končí před Kodaní, kde se pár hodin vyspíme a pokračujeme přes dlouhé mosty do Švédska. Plánoval jsem „prohlídku“ dlouhých mostů v Dánsku na dopoledne, což byla asi chyba. Je sice vidět, ale mlha sedí dost nízko. Projíždíme Kodaní a přijíždíme do Švédského Trelleborgu, kam bychom při cestě trajektem dopluli. Západní pobřeží Švédska projíždíme téměř bez zastávky.

Trolí cesta

Cesta je pohodová a klidná. Přijíždíme do Norska. „Celníci už na nás čekají“ Všechno v pohodě, pokecali jsme a oni nám popřáli šťastnou cestu do oblasti Finmark. Po cca 30 hodinách se ubytováváme v kempu asi 70 kilometrů nad Oslem. Ještě ten večer zkoušíme lovit na místním sladkovodním jezeře, které sousedí přímo s loukou, na které stojí náš stan. Krásně vybarvený okoun potěší naše oko a přidává naší rybářské horečce na síle. Druhý den nás čeká projet kolem značky pozor Trol. Stoupáme po příkré trolí cestě, která vede kolem hor a z přední části z ní padá nádherný vodopád. Máme přímo luxusní počasí nikde ani mráček a hodně teplo. Úzká cesta je lemovaná kamennými zábranami a čas od času je výklenek pro vyhnutí nebo předjetí vozidel. Procházíme vyhlídky skoro na vrcholku hor. Nádherný pohled na cestu, která se kroutí jako had podél hor. Stojíme na místě, kde se začíná tvořit vodopád, který se dál zvětšuje a nabírá na síle vody i zvuku. Všem, co pojedou tímhle směrem, doporučujeme nevynechat Trolí cestu, která nezabere mnoho času, ale přidá mnoho krásných zážitků.

Štítník

Druhý den najíždíme na silnici 64 a klikatíme se po útesech v moři až na ostrov Averoya. Atlantic road je dlouhá asi 9 kilometrů a důmyslně využívá útesů, které vystupují z moře a jsou spojeny mnoha mosty. Večer se ubytujeme ve stanu asi 100 metrů od fjordu. Počítali jsme s možností rybolovu i v průběhu poznávací cesty a proto nevydržíme, bereme vláčky a jdeme zkusit štěstí ze břehu. Pár náhozů a je tu první kelírek. O chvíli později Aleš vytahuje nádherného Štítníka. Sundávám mu ho z háčku, prohlížím jeho krásné tělo a opatrně ho vracím tam, kam patří. Na cestě máme mnoho trajektů a placených úseků, které se platí přímo na místě. Jen několik placených úseků bylo otevřeno na Autopass, na který jsme měli zaregistrovanou značku auta a poplatky se automaticky odčítali z našeho konta. Cestování zde ve středním Norsku je úžasné. Mnoho vodopádů, skal a úžasná čistá příroda. Cesta pro nás nebyla žádným utrpením a my si jí krásně užívali. V plánu jsme vytvořili čas na mnoho přestávek a odpočinků, proto jsme nebyli vůbec unavení a s napětím očekávali každý nový obzor, který se před námi objeví.

Mořské akvárium za severním polárním kruhem

Přijíždíme k Trondhaimu a začíná „nekonečná“ cesta dlouhá přes devětset kilometrů až do města Narvik. Náš noční přesun byl výrazně zpomalen deštěm a mlhou. Rychlost se pohybovala v průměru kolem padesáti za hodinu. Časový nárazník v itineráři nám ztrátu bohatě vykryl a my dorazili na 66.33 rovnoběžku podle plánu. Půlhoďka na polárním kruhu při prohlídce obchodu a malého muzea. Z tohoto místa lze dokonce odeslat poštu. Tady nás také čeká první setkání se skupinou sobů. Jsou od nás necelých sto metrů a zdá se, že se vůbec nebojí. Krásný slunný den a my pokračujeme v cestě k nejsevernější železniční zastávce v Narviku. Prohlížíme nádraží, kde mají vycpaného Rosomáka a za pár minut se zakusujeme do hloubi lofotského souostroví. Přijíždíme do Kabelvagu, kde mají menší mořské akvárium. Trofejní tresky a mořské kočky, které se tu prohánějí, jsou úžasné. Malí platýzi se prohýbali a koukali na nás z mělkých volně přístupných akvárií. Akvárium bylo zaměřeno pouze na tvory, kteří se prohánějí Norským mořem. Měli jsme štěstí a viděli krmení ryb a venku několik vyder, které žebrali o něco dobrého na zub.

Poslední etapy cesty

Pokud se vydáte na cestu Norskem, věřte, že celá cesta od Osla až po Soroyu je úchvatná, lemovaná jak horami, lesy, loukami a vesnicemi, které si zachovávají nádherný norský styl tak pustinou kolem severního polárního kruhu nebo nespočtem jezer a fjordů. Od polárního kruhu se budete potkávat se sobi a losy, kteří se Vás ani moc nebojí. Nutností je dodržování dopravních předpisů a pozornost za volantem. Nám se lehké asi dvacetikilometrové zakufrování vyplatilo v podobě losice se dvěma mláďaty. Nechala nás přijít tak na 50 metrů a pak pozvolna odvedla mláďata do skrytu lesa.

Je tu poslední ráno a my se v autě probouzíme do krásného dne, ve kterém konečně poznáme místo rybářských nadějí. Večer musíme zastavit před tunelem, který vede skrz skálu směrem k trajektu. Tunel je rozestavěný a přes noc uzavřený. Poslední noc v našem tranzitu, krásný východ slunce a o chvíli později první kafe ve vodách omývajících břehy ostrova Soroya.

Ačkoli se to nezdá, je ostrov od pevniny vzdálen dlouhých třicet kilometrů a cesta trvá zhruba hodinu a půl. Konečně opouštíme palubu, vjíždíme na jedinou silnici ostrova a vidíme Amada, který nás čeká s otevřenou náručí a bohatou snídaní. Přebíráme chatu Rikarda a lodě. Vybalujeme věci (rychle) a odpoledne odjíždíme na první seznámení s vodami sedmset kilometrů nad polárním kruhem. V plánu máme také návštěvu sladkovodních jezer, kterých je zde bezpočet v takřka panenské přírodě. Všude na ostrově potkáváme sobi a přírodu, která jakoby byla odtržena od zbytku světa a měla své vlastní zákony. Je 30. srpna 2011. Podle Ahmada je počasí nezvykle teplé a kupodivu nehlásí ani velký vítr. Vypadá to, že si rybařinu na ostrově užijeme se vším všudy.