Pravda o Soroya 2/2

Další dny rybolovu pokračují ve stejném duchu, počasí nám přeje a vše se odehrává v režii „Chyť a pusť“. Vývozní kvóty ryb máme naplněny a spíše se snažíme lovit trofejní ryby. Není to ovšem tak jednoduché, jak to ze začátku vypadalo. Obrovské množství generační tresky nám výběr trofejních kusů neulehčuje a nedaří se nám selektovat ryby přes 25 kg. Zkoušíme tedy více experimentovat s nástrahou, a právě to se vyplácí Petrovi, který po její výměně dostává na 150-ti m razantní záběr. Okamžitě silně zasekává a hlásí na lodi: „Prosím vytáhněte pruty, tohle nebude nic malého“. Ryba vymotává na jednotlivé zátahy 50 m šňůry a vrací se zpátky ke dnu, kde se cítí bezpečně. Petr ani nemukne, jen s napětím pozoruje špičku svého 50-ti librového prutu, který se ohýbá jako nikdy předtím. Metr po metru se snaží nadzvednout rybu, ale ta na jeho výzvu nereaguje a dál kopíruje reliéf dna. Uběhlo 15 minut od záseku a rybě konečně dochází síly. Pomalu, ale jistě se nechává přitáhnout k lodi a po 30 minutách boje je vidět první stín. Nakláním se přes bok lodi a hned je jasno, je to Halibut! Zkouším rybu vylovit za svalnatý ocas, ale v okamžiku doteku dostávám ploutví na uvítanou a halibut mizí zpět v hlubokém moři. Ryba zastavuje 50 m pod lodí a Petr mě poučuje, že takhle to nejde! Souhlasím. Napodruhé zkouším opačnou stranu a chytám rybu za skřele, vší silou, a co nejrychleji jí přehazuji do lodi. Dnes už vím, že nevybojovaný halibut těchto rozměrů do lodi nepatří. Ryba po dopadu na dno člunu začala druhé kolo a vyklepala nejenom vybavení lodi, ale i naše unavená těla. Radost byla ohromná a jinak tichý Petr si zakřičel: „Díky Soroya…“. Na cestě do přístavu potkáváme druhou loď, které se povedlo několik halibutů o délce kolem 1 metru. Když jim však ukazujeme náš úlovek, nevěřícně jen kroutí hlavou a sledují nás do přístavu. Rybu vážíme a Petrův Halibut měl krásných 150 cm a 45 kg. Při pomyšlení, že tato ryba muže dorůst i 3 m délky a váhy přes 200 kg, jsem jí v duchu zařadil mezi mé další cíle.

Mělčina

Po zapíjení Halibuta se probouzím do bolavého rána. Svojí daň si nevybral jenom alkohol, ale i předešlé čtyři dny lovů skreiů. Nejsem však sám, kdo mele z posledního. Únava se podepsala na všech členech výpravy, včetně vybavení. Tomáš má namožené rameno a Pepa zase přišel o elektrický naviják. Společně se domlouváme, že dnes žádné rekordy překonávat nebudeme a spíše dáme přednost vláčce. Písečná plošina před vjezdem do přístavu je pro to jako stvořená a já mohu konečně zkusit ulovit rybu, která patří mezi mé nejoblíbenější, kočku! Vlkouš Obecný neboli kočka je ryba dna, dorůstající max. 1,5 metru. Co ovšem ztrácí na velikosti, to dohání svojí agresivitou a je to jedna mála z ryb, která se aktivně brání i na lodi. Velké zuby, které pomáhají kočce při lovu ježovek a škeblí jsou opravdu impozantní. Budí zasloužený respekt a mohou Vám uštědřit bolestivé kousnutí. Lodě tedy nemusí dnes nijak daleko a motor vypínáme ani ne 500 m od přístavu v hloubce kolem 40 m. Můj úkol je jasný a navazuji jigovou hlavu bez gumy. Místo umělé napodobeniny ryby se na lov koček hodí spíš přirozená nástraha, a tak doplňuji jigovku o čerstvý filet. Lov začíná a nástraha pracuje po dně. K mému velkému překvapení žije ve vodách okolo Soroya koček opravdu velké množství a jediné, co mi dělá problémy je proseknout tvrdou čelist ryby. Ani ne za hodinu lovu tak zdolávám kolem deseti krásných koček, které se po vytažení z vody urputně brání. Ostatní členové výpravy se baví přívlačí a tahají halibuty mezi 50 až 106 cm. Den se pomalu chýlí ke konci, koček se nechytalo více, než jsem očekával a já nahazuji na poslední pokus. Jigová hlava dopadá na dno a po chvilce cítím, jak ryba drží nástrahu. Zasekávám a jako několikrát předtím cítím těžší rybu, která však vždy po záseku upadla. Tentokrát však ne a já zdolávám nádherně stavěného vlkouše, který má krásných 93 cm. Jsem maximálně spokojený a společně s druhou lodí se točíme zpět do přístavu.

Hluboké moře

Odpočinkový den přišel vhod a obě lodi se opět pouští do lovu skreiů. Tentokrát však měníme taktiku a míříme do hluboké vody. Snažíme se najít hejna generační tresky a lovit spíše mimo tato místa. Úspěch na sebe nenechává dlouho čekat a Petr zdolává tresku přes 25 kg. Naše domněnky, že starší ryby budou vyhledávat místa, mimo mladší, reprodukčně silnější, byly nakonec správné. Četnost záběrů se sice snížila, ale velikost ryb šla v průměru nahoru. Těžím z této zkušenosti maximum, a v krátké době zdolávám dvě ohromné tresky, z niž větší váží neuvěřitelných 28 kg. Na druhé lodi však nechtějí zůstat pozadu a Franta nám vysílačkou oznamuje: „Halibut, máme halibuta“. Na obou lodích vládne uvolněná atmosféra a někteří z nás vyměňují těžké pilkrovací pruty za lehčí vláčecí. Tímto počinem však dostává lov skreiů úplně nový rozměr a některé souboje trvají i 30minut. Po úspěšném dnu se obě posádky potkávají na molu, kde probíhá měření Frantova halibuta. Míry ukazují délku 140 cm a váhu 37 kg. Nezbývá nic jiného, než jít úlovek oslavit a připravit plány na další dny. Ty už ovšem větší rybu nepřinesly, částečně to bylo způsobeno špatným počasím a naší snahou ulovit dalšího z větších halibutů. 10 dní na ostrově uteklo, jak to tak bývá, až příliš rychle a celá parta zase stojí před naplněným autem. Loučíme se s Ahmedem a posledním trajektem toho dne opouštíme Soroyu. Cesta zpět je bez jediné komplikace.

Rozloučení

Každý z naší party přijel na ostrov s jiným očekáváním a za sebe mohu říci, že jsem dostal víc, než jsem doufal. Každý z nás ulovil tresku přes 25 kg a co víc! Franta s Petrem jako bonus přidávají halibuty 140 a 150cm. Jsou tedy pověsti a vyprávění o tomto ostrově pravdivá? Ano! Ostrov Soroya skrývá neuvěřitelné rybí bohatství a panenskou přírodu, kterou už nikde jinde v Evropě nenalezneme. Děkuji všem kamarádům, kteří se mnou sdíleli tento nezapomenutelný zážitek, Ahmedovi za jeho pohostinnost a Michalovi za bezvadné služby. Tak za rok opět na Soroya! Láďa.