Další ráno jsme se osmělili vyrazit dál na moře. Prvně nám za celou dobu vysvitlo sluníčko, bylo nádherně a já jsem se nemohla dočkat, až přítel uvidí příhodné místo na echolotu a zastaví naši lodičku. Ten den byl pro naše rybaření průlomový, neboť jsme nachytali spoustu velkých ryb. Hlavně mníky, kelery, tresky obecné a dokonce okoukníka. Byl průlomový také proto, že s velkou rybou přišel silnější zážitek a více adrenalinu do krve, takže od toho dne jsme jezdili lovit zásadně velké ryby. S vrchovatou 15kg bedýnkou a s neskutečnou pýchou jsme přirazili k molu a šli se svým úlovkem pochlubit do filetárny.
Magická brána
Po dalších několika dnech jsme vyjeli až téměř na otevřené moře, na místo mezi místními nazývané „brána“. Tam totiž chytali chlapi z kempu štikozubce. A přítel měl na tohoto predátora mořských hlubin zálusk. Cestou na místo určení jsme zastavili na pár makrel, abychom měli co napíchnout jako nástrahu na háček. Při lovení nástrah se mi ale pilkr sekl na dně a nedalo se dělat nic jiného, než návazec utrhnout. Bohužel se pletená šňůra utrhla tak nešťastně, že mi na navijáku zbylo sotva 60m. Po vyslechnutí pichlavých připomínek mi přítel převázal návazec a popojeli jsme na onu magickou „bránu“. Spustila jsem nástrahy cca 50m hluboko, když vtom jsem ucítila prudký záběr. Přisekla jsem, ale prut se akorát prohnul a já necítila žádnou rybu. Proto jsem začala s prutem trhat s větší silou. V domnění, že jsem se opět chytla o dno, mě poléval studený pot, ale znenadání jsem ucítila prudký tah a prut šel i se mnou vody. Ve chvíli, kdy jsem měla špičku namočenou ve vodě a na navijáku 2m, jsem v panice začala volat na přítele, ať mi jde pomoct, jinak že tam zahučím i s prutem. Po pár minutách jeho usilovného navíjení se na hladině objevila nádherné metrová treska obecná. Měla jsem z ní neskutečnou radost! Jen mi potvůrka narovnala trojhák. Ten samý den si chytil i přítel svého vysněného štikozubce, takže jsme do přístavu přijížděli oba s úsměvem na tváři.
Několik štikozubců přes 1m
Hned druhý den jsme vyrazili na to samé místo s nemenším úspěchem. Nachytali jsme tam několik přibližně metr velkých štikozubců. Sluníčko svítilo, takže jsme měli pruty postavené v držákách a z pololehu jsme pozorovali špičky prutů a čekali na záběr. Větší dovolenkovou pohodu si snad ani nedokážu představit. Předposlední den jsme chytali už jen spíš pro zábavu. Domu jsme měli nachytáno víc, než jsme chtěli. Večer jsme si zajeli k bójce u kempu na platýsky, kteří brali na kousky krevet jako pominutí.
Šest hodin lovu
Když jsme poslední den balili, bylo mi to docela líto. Jak jsem tak viděla naší lodičku a záchranné vesty stále ještě pověšené u chatky, hned bych si pobyt o několik dní prodloužila. Moje obavy z netradiční dovolené se ani v nejmenším nevyplnily. Když mi přítel před odjezdem říkal, že stačí, když budeme na vodě 6 hodin denně, šly na mě mrákoty. Ale ve chvíli, kdy jsem byla na moři a bojovala jsem s rybou na konci prutu, bylo i těch 6 hodin málo na uspokojení vášně z lovu.
Rozhodně nejlepší dovolená
Z této dovolené jsem si odvezla neskutečně mnoho silných zážitků, spoustu nových známých, pár kilo zmrzlých ryb, 2 hlavy na vypreparování, ale hlavně příslib, že se ještě někdy do Norska na ryby vrátím. A teď můžu zodpovědně jako žena nerybářka říct, že není lepší dovolené než v nepromokavé bundě, třeba i v dešti, ale hlavně na rybách.
Přejít na :
Autor: Eva Mašková
Foto: Eva Mašková
