V den svých 35-tých narozenin jsem byl v Anglii na návštěvě u své sestry a švagra. A jako dárek mi zaplatili jednodenní poukázku „chyť a pusť“ na soukromém rybníku. Už si moc nepamatuji, jak jsem se radoval z dárků, které jsem dostával jako dítě školou povinné (největší radost jsem asi měl z kola favorit), ale toto byla naprostá BOMBA. Celý den jsem seděl u vody a chytal ryby (karasi, cejni, líni…). Prostě pohoda. A když se blížily další kulatiny (40), na jedné rodinné oslavě jsem se zmínil, že bych chtěl opět dostal jako dárek poukaz na chytání na nějakém soukromém rybníku. S tím jsem ale u zbytku rodiny nepochodil – když dárek tak pořádný a když ryby tak na moře do Norska. V té chvíli jsem to moc neřešil, zbývaly mi ještě 2 roky a předpokládal jsem, že to nějak „vyšumí“. Ale bohužel (teď zpětně již říkám bohudík) to nevyšumělo a já jsem na narozeniny dostal obálku s penězi na rybářský zájezd do Norska a z toho se už nedalo nijak vycouvat. Rodiče měli známého, který byl již několikrát v Norsku a ten jim doporučil cestovku Fishtour, která jezdila do Snillfjordu, což pro mne jako začátečníka mělo být „to pravé ořechové“. A abych řekl pravdu, už jsem nezkoušel ani hledat nic jiného. Pokud člověk nemá zkušenosti, případně mu někdo něco nedoporučí, vždy je to krok do neznáma. O dárku jsem se v práci zmínil svému kolegovi, který se hned rozhodl, že pojede se mnou. A byli jsme 2 a Norsko se stalo našim denním tématem v kuchyňce při vaření kávy. Jednoho dne jsme v debatě pokračovali i při příchodu do kanceláře a od jednoho stolu se ozvalo „jedu taky“. Byl to další náš kolega a už jsme byli 3. A do konce dalšího týdne nás už bylo 5.
Příprava
Po dohodnutí termínu (2.pol. května) a zaplacení zájezdu začalo shánění jakýchkoliv informací nejen o Snillfjordu, ale i o vybavení, způsobech lovu, jídle, oblečení … Veškeré informace, které jsem si našel a které mi sdělili ochotní rybáři (Kim, vd, lado.sk a mino – pánové ještě jednou veřejně děkuji za Váš čas, který jste mi a mým kolegům věnovali při odepisování na mé dotazy) jsem shromažďoval a následně je předával svým parťákům. Myslím, že manželka chvílemi i litovala, že se na takovém dárku podílela. Každý den jsem ležel na internetu a hledal a hledal a nebo jsem se přehraboval v těch svých barevných gumových „serepatičkách“, jak jim s oblibou říkala. Jsem z Olomouce a poctivě jsem si osobně prošel všechny obchody s rybářskými potřebami + jsem si zajel i do 2 obchodů v Brně. Asi není žádným překvapením, když napíšu, že jsem se nikdy nevracel s prázdnou a vždy jsem si v igelitce domů odnášel ty TOP věci, na které zaručeně chytnu „cokoliv“, co v Norsku v moři plave. Jediné, co mne utěšuje, že kamarádi na tom byli obdobně. Možná bych si s nástrahami mohl otevřít obchod – opravdu mám co nabídnout. (jen malý vzorek) Naštěstí jsem na přípravu měl jen necelé 3 měsíce a tak se mi podařilo s kontem zůstat v plusu. Jinak jeden poznatek a neplatí to jen pro rybáře – co člověk to názor a jak si má amatér jako já pak z toho vybrat.
Cesta
Když jsme si dávali věci do auta, tak jsme si připadali jako stěhováci, místa v autě ubývalo a hromady věcí se nějak nezmenšovaly. Naštěstí se nám nakonec všechny dveře od auta podařily zavřít a v Brně, kde jsme měli nasednout do autobusu, jsme byli z Olomouce za necelou hodinku. Tam již čekali další „účastníci zájezdu“. Cesta autobusem byla sice úmorná, ale přežít se to dalo. Řidiči byli super, zastávky dělali přibližně po 3 hodinách. Z Brna jsme odjížděli ve čtvrtek kolem 18 hod. Jeli jsme do Rostocku a dál trajektem do Trelleborgu (plavba trvala cca 6 hodin). A potom už přes Švédsko do norského Snillfjordu. Hned po vylodění ve Švédsku jsme si „užili”. Celníci nás odstavili a do autobusu nám vběhli i se psem. S tím zřejmě nepočítal jeden z cestujících – našli u něj marihuanu a měli jsme o zábavu postarané. Musel si vytáhnout všechna svá zavazadla a celníci si ho odvedli. Naštěstí toho měl malé množství a tak nás cca po 1,5 hodině pustili. Tím si ho hned celý autobus velmi oblíbil, zejména pak řidiči, které si celníci jako dopravce někam zaregistrovali. Do Snillfjordu dorazili v sobotu kolem 10 hod.
Ubytování, vybavení a počasí
Dostali jsme přidělené ubytování a čluny. Naše skupinka bydlela v „orlím hnízdě“. Byla to chatka nad kempem s krásným výhledem. Jediným problémem bylo, že se tam člověk mohl dopravit pouze vlastním pohonem – jak jsem byl pak rád, že jsem si do kufru a polystyrenových krabic dával věci se slovy „však to autobus uveze“. Stejné platilo i když jsme chodili k vodě, co jsme si s sebou hned nevzali jsme pak už vlastně ani „nepotřebovali“. Člun jsme měli pro 3 osoby, motor na 9,9 HP, nebyla to sice žádná střela, ale dojet na cílové místo se s tím dalo. Na člun jsme si přiobjednali sonar – ukazoval hloubku, 3 velikosti ryb a dalo se poznat, jestli je dno kamenité nebo tam jsou chaluhy. Ubytování i vybavení chatky bylo standardní. Počasí nám moc nepřálo, do Snillfjordu jsme přijeli v sobotu ráno – úžasné počasí, vymetené nebe, téměř bezvětří a slunce svítilo jak šílené. To trvalo ještě v neděli dopoledne, odpoledne začalo foukat a v pondělí jsme se na moře vůbec nedostali – majitel kempu vydal zákaz. Od úterý se citelně ochladilo (v průměru bylo kolem 5°C) a až do konce zájezdu s přestávkami pršelo. Takže jsme při každém výjezdu minimálně jedenkrát zmokli. Ale i to k rybařině patří. Na moři nám v průměru jedna vyjížďka trvala cca 7–9 hodin, odhadem jsme jeli maximálně tak 7 km od přístavu, bez zastávek mohla jedna cesta trvat kolem 1,5 – 2 hod podle počasí. Příroda v okolí fjordu je úžasná, 3× jsme viděli i delfíny.
Přejít na:
Autor: Petr Placek
Foto: Petr Placek
Jedna odpověď
Vážený pane! URČITĚ vám přeji dobré počasí!! a hodně záběrů!! A skládám poklonu vašemu příbuzenstvu!!