Hasvag 2011 a můj první “halík”

Naplnilo se dlouho očekávané datum, termín odjezdu. Z Varnsdorfu vyjíždíme 6.7.2011 v 7:30 raději s větší časovou rezervou. Trajekt odjíždí v 17:45. Dva nováčci a sedm ostřílených mořských vlků, natěšeno rok, na očekávanou norskou rybařinu. Pro nás z neznámých důvodů vyjíždí trajekt o půl hodiny později. Tentokrát jsme volili trajekt ze Sassnitz na Rujáně – Trelleborg a zpět. Cesta trajektem je kratší než z Rostocku, trvá asi 4,5 hodiny.

Trasa tam:

Trelleborg – Oslo – Lillehammer – Trondheim – Steinkjer – Hasvag. 1540 km, doba jízdy asi 20hodin

Trasa zpět:

Hasvag – hraniční přechod do Švédska Sandvika – Jankoping – nájezd na E04 směr Helsingborg – nájezd na E06 směr Malmo a Trelleborg. Ujeto 1380 km. Klidná a pohodlná trasa s malým provozem, trvající 21 hod.

Konečně na místě

Na naše nové místo jsme po vyčerpávající jízdě dorazili po 20ti hodinách z Trelleborgu. Hasvag – malá, roztroušená, rybářská osada, s vlastním malým přístavem a pohodlným přístupem na loviště a na otevřené moře. Leží na 64°26‘ s.š. a 10°36‘ v.d., mezi dvěma dostupnými, ne příliš vzdálenými fjordy-Jossund a Bole. Majiteli jsme byli očekáváni. Předání lodí, ubytování, nezbytné instrukce, zaplacení zálohy (300 euro za loď). Majitel nám ukázal nejlepší loviště na místní mořské mapě. Do značné míry se shodovala s těmi, která jsem si na mapě a v klidu označil doma, jako možná, dobrá loviště. V „noci“, za svitu sluníčka, jsme si připravili „nádobíčka“, a dopoledne, v době před přílivem jsme vyjeli na 1. průzkumný lov. GPS nebyla součástí vybavení lodi, pouze echolot. Alespoň jedna vlastní GPS byla nespornou výhodou. Díky ní bylo nalezeno místo, objeviteli nazváno bod G-„géčko“. Géčko.

Velká, ale krásná dřina

Vlastně oblast, která byla po celou dobu pobytu bezkonkurenčně nejúspěšnější. Šli zde hlavně kelleři, málo jednoskvrnky, ještě méně obecňačky, občas okouníci. Najížděli jsme na hloubku kolem 200m, a nechali se splavávat na 60–40m. Kelleři byli jako diví. Ve sloupci 150–60m, někdy i méně, brali vše co se jim předhodilo (doslova brali i na h….). Jatka, která nikdo z nás nezažil, a že většina byla v Norsku 5–7×. Kelleři 70–100 cm. No zážitek. Jestli někteří měli ještě vedlejší návazec – papričky, pak táhnout tři macky, celkem 15–20kg je velká, ale krásná dřina.

Zklamání z fjordů

Z přístavu se celkem pohodlně dalo zajet do dvou blízkých fjordů. Menší Bolefjord, větší Jossundfjord. Při vjezdu do Jossundfjordu, nedaleko rybářských sítí se podařilo dostat druhou největší obecňačku 105cm. Jinak ojedinělé záběry, několik jednoskvrnek. Do fjordů jsme jezdili záměrně za makrelami, celkem bez úspěchu. Chytilo se pouze několik kousků. Makrely, až na ojedinělé výjimky vůbec nešly. Na polovinu července velké zklamání. Avšak podle všeobecného naříkání na webu, byl v Norsku s makrelami v tomto období všeobecný problém. A nejenom s makrelami. Dvakrát za pobyt se nedalo vyjet, to bylo štěstí, že ne častěji. Silný vítr nás přiměl k výletu na blízké vodopády a sběr hub.

Pozitiva versus negativa

Dvě posádky po třech lidech na lodích Oien 5,3m, s motorem 25HP, na místní podmínky dostačující, prostorné a stabilní. Třetí lodí byl naftový minikutr 5,5–6,0m s kabinou. Pohonné hmoty doplňoval majitel každý večer, platili jsme na závěr pobytu.

+ Nástrahy: V devíti lidech jsme odhadem přivezli nejméně 250kg všemožných nástrah. Využito myslím slabých 20%. Odhadněte, co máte vzít, když jedete do Norska jednou za rok, a vždy v jiném termínu? A na jiné místo a na nová loviště? Protože jsme kellery chytaly v poměrně velkých hloubkách a dost silném driftu, uplatnily se dle podmínek pilkry 150–500g. Jak už jsem uvedl, bylo jedno jaký pilkr byl momentálně ve vodě. Barva ani tvar nehrály roli. V malých hloubkách do 40m, na přívlač, byli dost úspěšní červi Ol Monster a Magnum II. v provedení Blue berry.

+/- Nováčci: První rybařinu v Norsku zažili Pavel a Venda. Myslím, že již druhý den byli dokonalými mazáky. Dostávají známku „výbornou“. Zvláště Pavel, který držel rybářský prut snad poprvé v životě. Dle jejich vyjádření při rozlučce na závěr pobytu, byla mořská rybařina nad jejich očekávání. Mám podezření, že i oni jsou od této chvíle “potrefeni Norskem“, jako my všichni ostatní!

– Smůla: Snad jediným kazem zájezdu bylo poškození a úhrada krytu lodního šroubu (kormidélko) za 300,– Euro. To se ale bohužel v tomto skalnatém a členitém terénu občas stává.

Soutěž: Vyhlášenou soutěž o nejdelší rybu HASVAG SLIVOVICE TRESKA CUP vyhrál Jirka Špička s obecňačkou 110cm.

Pořadí úlovků:

Obecňačka 110cm
Obecňačka 105cm
Obecňačka 100cm
Keller 99cm
Keller 97cm
Keller 96cm
Leng 90cm
Obecňačka 90cm
Obecňačka 90cm
Leng 86cm

Ostatní: Polak 79cm, Halibut 79cm a 70cm, Makrela 50cm, Okouník 48cm, Sleď 30cm (uloveny pouze 2ks).

Závěr: Všichni jsme suverénně nachytali nad limit, i přesto, že jsme spoustu ryb i nad míru pouštěli. Bylo na volbě každého, jak s množstvím ryb naloží. Každý z nás si přivezl pěknou, osobně chycenou trofejku. Zbývá jen, než přežít dlouhý rok do „příštího Norska“. Kam, ještě není rozhodnuto. V úvahu připadá i klidný a pro nás rybářsky úspěšný Hasvag.

Můj první halík

Kousek od přístavu, za největším ostrovem v okolí, a přilehlými ostrůvky, je mělčina s hloubkou 4–12m. Mimo jiné, tento ostrov – Hasvagoya vlastní naši hostitelé. Toto místo jsme vyzkoušeli náhodně, již druhý den pobytu. Za dopoledního přílivu jsme se od objevených chaluh nechali splavat. Parťáci se snažili o přívlač s malými pilkry – bez úspěchu. Já jsem zvolil přívlačák 80–200g, vlastní vyrobené jigy a nástrahy od Betisbaits. Poblíž chaluh i dále jsem dostal dva polaky 59 a 68cm a několik krásně zbarvených obecňaček do 70cm. Splavali jsme několikrát, a před místem, kde jsme se vždy vraceli k chaluhám, vytahuji návnadu. Magnum II. Blue berry mám již u lodě a v tom vidím siluetu dost velkého halibuta (jenže voda zvětšuje) jak jde po ní a v okamžiku mizí. Říkám to klukům a ihned, co nejrychleji, pouštím návnadu zpět. Ti nereagují. Si děláš prdel. Po několika vteřinách rána. Myslel jsem, že váznu. Najednou cítím, že vlasec je volnější, a dá se navíjet, ale se značným odporem. Nyní jsem si byl už skoro jist, že neváznu. Ale ten odpor byl trochu jiný než znám od tresek. Zařval jsem „je tam“. Kluci nevěřili. Boj trval vzhledem k velikosti „halibůtka“ a malé hloubce relativně krátce. Těžko se to odhaduje, ale myslím si, že bych se bohatě vešel do třech až pěti minut. Halík, vlastně „halíček 79cm“ bojoval tak, jak jsem doposavad nezažil. Při několika únicích a poměrně zatažené brzdě, vytočil pár metrů šňůry. Do „Soroya“ má halibut svojí velikostí daleko, ale zážitek a radost určitě obdobná. O dva dny později byl na témže místě chycen ještě menší halíček. Příští rok pošli sestřičku – alespoň přes metr!