Expedice Lokta 2011 5/5

Pro tento večer jsme ještě neměli dost a tak jsme se vydali směr „kozy“. Po příjezdu a pár planých nahozeních jsme už chtěli jet zpátky na chatu, když v tom Ganja dostal záběr na svůj 40g proutek. Bojovností se ryba podobala polakovi, tak si lovec myslel, že na prutu je právě on. Mýlil se. Když už byla ryba pod vodou vidět, ukázalo se nám stříbrné tělo. „Co to může být?“ dotazoval se nás Ganja. „Člověče to je buď mořák (mořský pstruh), nebo losos“ zněla odpověď. Ganja si mezi tím užíval souboje a výpady ryby nebrali konce. Znavená ryba nakonec podlehla a byla vytažena do lodi. Po bližším prozkoumání jsme se shodli na tom, že se jedná opravdu o lososa, který pravděpodobně unikl z nějaké sádky. Délka tohoto kusu byla 66 cm. Pak už přicházeli záběry jen od polaků a jedné pěkné obecňačky. Stejně jako v předchozích dnech vše najednou ustalo a nám nezbylo nic jiného než se vydat směr chata. Cestou zpět, kousek za ústím fjordu, jsme uviděli vřící kolo na hladině. „Makrely! Jeď tam!“ zaznělo v lodi. Kapitán nasměroval kormidlo tím směrem a hodný kus před hejnem vypnul motor. Doklouzali jsme setrvačností téměř k hejnu a Ganja do něj nahodil. Po dopadu nástrahy na hladinu se hejno rozdělilo na dvě poloviny a pod hladinou to začalo bouřit. Plesk, plesk, plesk. Dopadli nástrahy dalších rybářů. Moc úspěšní jsme ale nebyli. Nezvolili jsme ten pravý způsob lovu, ale i tak se kolem dvaceti baculatých torpéd, za hodinku a něco, mrskalo v bedně. Zábava to byla ohromná. Ale hejno se postupně od nás vzdalovalo směrem z fjordu a my ho nechtěli honit. Zvlášť, když do hejna začali najíždět delfíni. Jejich strategie lovu je obdivuhodná. Dva až tři exempláři nahánějí hejno do menšího celku, jako když ovčáčtí psy shánějí stádo oveček. Zbylí delfíni pak provádějí výpady do jejího středu. Byli jsme tak uneseni pozorováním, že nikoho z nás ani nenapadlo si tuto podívanou natočit na kameru. Bohužel. Byla to ale fantastická podívaná. Ještě chvíli jsme lov „profiků“ pozorovali a pak už zamířili na chatu.

Zajištění dopravy domů

Již od prvního dne pobytu jsme sháněli a prověřovali možnosti pro zpáteční cestu. Auto bylo nepojízdné a vyhazovat desetitisíce za opravu přímo v Norsku se nám nechtělo. Obraceli jsme se na každého známého, který nás napadl. Bohužel vše bezúspěšně. Buď neměli čas, nebo nevlastnili požadovanou tonáž vleku, případně potřebné řidičské oprávnění. Prověřovali jsme i možnosti dopravy zpět pomocí autobusů, vlaků i letecky. Cesta by nás vyšla ale dráž, než kdybychom si zavolali z ČR odtahovku. Samosebou, že se nám nabídlo několik majitelů odtahové služby, ale nejnižší cena za 1 km byla 12 Kč. Byli jsme zhruba 2500 km od domova, tak by nás cesta zpět vyšla nejméně na 60 000 Kč. A s odtahovkou by mohly jet maximálně 4 osoby. Co zbylí dva? Jedině autobus, vlak, nebo letadlo. Tedy další náklady navrch. Obrátili jsme se i na čtenáře tohoto webu. Několik zajímavých nápadů jsme od Vás dostali, ale nebylo v našich silách z toho něco zařídit. Již jsme ani nedoufali, že se domů dostaneme. Rodiny jsme pomalu začali připravovat na to, že se nám dovolená o něco prodlouží. Nakonec Ganja zavolal svému známému a ten přislíbil přijet jen za náklady. Bohužel druhý den nám volal, že se mu porouchalo auto a že nebude schopen pro nás ve stanoveném termínu přijet. Prostě na posraného i záchod spadne. V záloze jsme ještě měli Ričiho známého z Prahy – Honzu, ale toho jsme museli dlouho přemlouvat, než nakonec svolil. Dohoda nakonec zněla tak, že přijede pro nás jen za náklady. Ovšem s tím, že přijede o dva dny dříve, než byl konec našeho pobytu a zaveze nás jen do Prahy. Zaplatíme mu tak pobyt, stravu a odveze si povolený limit ryb. Jinými slovy, udělá si zdarma prodloužený víkend v Norsku. Cestou do Norska naloží na vozík náhradní osobní auto, se kterým pojede část osádky zpět. Zbytek pak pojede s Honzou. Odhadované náklady se měli vyšplhat na cca 40 – 50.000 Kč. Ale to nám v tu chvíli bylo naprosto jedno. Hlavně že budeme v Čechách.

Pražáci jsou tady

Čtvrtek 23.6 21:00 hod. Na tento den a čas byl naplánován příjezd Honzy a druhého řidiče. Jaké však bylo naše překvapení, když z auta nakonec vystoupili 3. No nevadí, místa je tu dost, jídla máme taky plno, takže na jednom krku navíc už nesejde. Na večeři jsme jim přichystali pečené makrely a po ní jsme s novými osadníky chaty vyrazili na moře. Ať si kluci taky užijí. Zavezli jsme je přímo „na kozy“, protože tam ve večerních hodinách byla velká pravděpodobnost slušné rybařiny. Cestou tam jsme se stavovali na různých místech, ale žádnou velkou ryby jsme nechytili. „Na kozách“, jak jsme předpokládali, si kluci dobře zalovili. Svedli s několika polaky slušné souboje a i nováčci Norského rybolovu byli nadšeni. Cestou zpět jsme narazili ve fjordu na hejno makrel. Vřící voda na hladině dávala tušit, že hejno není malé a tak nebyl problém nahodit přímo do něj. Bohužel makrely nástrahy nechávali bez povšimnutí a tak jsme změnili způsob lovu. Zkoušeli jsme v hejnu prudce trhat s nástrahou a tento způsob přinesl ovoce. Během hodinky bylo v lodi kolem 40 naducaných makrel 40–50 cm dlouhých. Vše kolem kila. Musím říct, že bojovnost těchto stříbrných rytířů mne samotného překvapila. Po návratu na chatu jsme příjemně znaveni usnuli. Honzovi a spol. jsme přenechali místa v našich postelích a sami jsme si „rozbili stan“ v obýváku po zemi a na gauči. Druhý den pobytu Honzy a poslední den našeho pobytu, se vyrazilo hned po poledni. Návrat byl plánován na večer, aby úlovky bylo možno do rána alespoň trochu zmrazit pro zpáteční cestu. Slušný rybolov byl korunován mníkem bělolemým a několika 80–90 cm obecňačkama a polakama. Na kuťe jsme šli co nejdříve, protože odjezd byl stanoven na 7:00 ráno. A bylo zapotřebí ještě veškeré vybavení naskládat do auta.

Domove, sladký domove

V 5:00 ráno budíček a začal shon s balením a nakládáním věcí. Vše jsme stihli včas. Ještě uklidit chatu pro předání, vytřít podlahu, převléct postele a vyklidit kuchyň. Pan a paní domácí byli s úklidem spokojeni a tak nezbývalo už nic jiného než vyrovnat účet za benzín. Zaplatili jsme chybějící část peněz, předali chatu a naskákali do aut. Poslední ohlédnutí na fjord a pohled na známá místa. „Za rok jsme tu zpět“ říkali jsme si všichni v duchu. Pan domácí svezl 4 členy naší posádky k trajektu a zbytek naskočil k Honzovi do auta. U trajektu jsme se s domácími rozloučili a zamířili směr Česká republika. Cesta zpět ubíhala jako na běžícím pásu. V Trelleborgu se naše cesty na čas rozdělili. Honza s odtahovkou jel trajektem do Sassnitzu a druhé auto využilo zaplaceného trajektu do Roztoku. V Praze se pak naše cesty měli zase spojit. Tam čekal Ganjův kamarád s dodávkou a druhým vozíkem, který nás dopravil i s porouchaným Transitem až domů do Hodonína. Tento odvoz jsme zajišťovali až na cestě z Norska, takže byl téměř zázrak, že s naším „štěstím“ vše klaplo na jedničku. V pondělí 27.6 v 7:00 ráno jsme byli konečně, ale šťastní, doma.

Shrnutí

Po stránce rybolovu neměla tato „expedice“ chybu. 10 ulovených halibutů (77 – 161 cm), přičemž tři byly nad 1 metr, neskutečné souboje s poláčkama 80+, kočkou, lososem a nepočetně obecných, nám ještě dlouho zůstanou v paměti. Shodli jsme se na tom, že tohle byla jednoznačně jedna z nejlepších Norských výprav. Splněný sen každého rybáře. Je zřejmé, že pro svůj životní úlovek nemusí člověk jezdit až na úplný sever Norska. Naše výprava je toho důkazem. Chce to jen trochu odvahy a nebát se jet do neznámých a málo navštěvovaných míst. Kterýkoliv kousek Norska může mít pro Vás přichystáno obrovské překvapení. Co se týče financí tak včetně zajištění zpátečního odtahu každého z nás přišla tato dovolená na cca 26.000 Kč. Z toho 10.000 Kč bylo jen na zajištění zpátečního odtahu. Samozřejmě, že vícenáklady člověka vždy zamrzí, ale to se nedá nic dělat. Důležité je, a to radíme každému, komu se něco podobného stane, nenechat si tím zkazit dovolenou. Peníze byly, jsou a budou. Jen zážitky Vám zůstanou v paměti nadlouho a nikdo Vám je nevezme. Slovy Pitkina: „A vo vo vo tom to je“. Takže s očekáváním vyhlížíme rok 2012, odjez na Loktu se totiž blíží! Už začínáme odpočítávat, kolik dnů nám do něj ještě zbývá. Holt „trvalá norská horečka“ u nás přešla již do stádia nevyléčitelné recidivy.