Nápověda Doporučujeme:

Expedice Lokta 2011 3/5

Budíček třetí den pobytu byl až po poledni. Do postele jsme se totiž dostali až po 6:00 hodině ráno. A to někteří, že Mifaku, se nebyli ani schopni do postele přepravit. Rychlý oběd ze zmražených zásob a nachystání svačinky na loď nám zabralo hodinku a něco a kolem 15:00 jsme už křižovali vody Norského moře. Počasí nám přálo. Krásný slunečný den, větřík o síle kolem 5 m/s. Co víc si přát? Volba tentokrát padla na místa kolem dvou tyčí na západní straně ostrova Tomma, poblíž nádherné scenérie skal, kterým jsme pro jejich tvar začali přezdívat „Velbloud“. Dno tu stoupá z 350 metrové hloubky až na 50–20 metrovou plošinu. Jedno z našich horkých, předem vytipovaných, míst. Cestou tam jsme se ještě zastavovali i na místech, které nám sdělili kolegové z Německa, že tam byli úspěšní, ale kromě 50–60 cm třepotalek a malých kelírků bez většího úspěchu. Díky tomuto zdržování jsme na místo, vzdálené od chaty necelých 10 km, přijeli něco kolem 18:00 hodiny. Ale nebylo kam spěchat. Bílé noci, tedy dny kdy slunce nezapadá, právě vrcholily, takže i ve 2:00 ráno bylo vidět jako ve dne. To jen poblíž a za polárním kruhem můžete říct, že slunce zapadá na východě a vychází na západě. Prostě rybářská idylka a to jsme ještě nevěděli, co nás v tento den čeká. První nahození přinesly jen třepotalky kolem 60 cm, ale nevzdávali jsme naše snažení. To bylo za několik driftů odměněno, ale královsky. MifakM a Riči vytáhli statné 85 cm obecňačky a to nás utvrdilo v tom, že jsme na správném místě. Zanedlouho Metrovka přidal do společného „banku“ další. Pozadu nezůstal ani Mr.Gaga, který si zabojoval s 90tkou. Jeho životní ryba. Jen Mikulčák a Ganja tahali dorostence jednoho za druhým.

lokta_2011_33

Životní úlovek

Ale chvíle Mikulčáka se blížila. Na 12 cm dlouhého černého ripera s 50 g hlavičkou u dna záběr, ale pak jen mrtvý tah. „Doprčic, visím, sakra práce… To bude držet asi za nějaký šutr“ rozčiloval se Mikulčák. Najednou se naviják rozjel a nebylo možno ho zastavit. „Ty vole, to je nějaký obr“ znělo na lodi. Pomalu a ztuha doloval Mikulčák centimetr za centimetrem rybu z vody. Po dlouhých třiceti minutách jsme konečně poprvé zahlédli tmavou skvrnu pod lodí. „HALIBUT!“ zaznělo jedním dechem téměř ze všech úst. „… ale jaký! “Držte huby! Až bude v lodi, pak něco říkejte!“ rozechvělým hlasem pronesl lovec. Konečně byl na hladině a mi ho spatřili v celé jeho velikosti a mohutnosti. Nikdo z nás takovou rybu v Norsku ještě nespatřil, natož aby ji měl na prutu. Ryba, tedy spíše obr-ryba, se asi poprvé za svůj život nadechla čerstvého vzduchu, mávla „pádlem“ a mizela v hlubinách moře. „Zaseknutý je dobře“ uklidněným hlasem stihl ještě pronést Mikulčák. Naviják PENN Slammer 360 sotva stačil odmotávat metry pletené šňůry Berkley Cristal 0,24mm a lovec měl co dělat, aby až pod hladinu ohnuté Shimano Forcemaster udržel v rukách. Při pohledu na echolot se nám zatajil dech. Pod námi hloubka 220m a na cívce měl Mikulčák zhruba metrů 200. Halík nás za tu chvíli zatáhl na hloubku, aniž to kdokoliv z nás zpozoroval. A dno stále klesalo. Naštěstí pro lovce se halibut asi v polovině sloupce zastavil a nechal se pumpovat nahoru. Mezitím si zbytek posádky rozděloval role pro vytažení halíka do lodi a domlouvali jsme se na strategii. „Máte ještě čas, to se bude opakovat ještě několikrát, viděl jsem to na videu“ hlásil Mikulčák. No není nad pořádnou teoretickou přípravu. Jak se říká: těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Výpady halibuta se opakovali ještě dvakrát, ale nakonec i on toho měl už dost. Po hodině a čtvrt svůj souboj o život vzdal. Podle domluvené strategie jsme se rozestavěli v lodi a vše klapalo jako na drátkách. Během chvilky měl halík v tlamě tři gafy. Už nemohl uniknout. Netrvalo to ani minutu a halibut se přehoupnul přes zábradlí a s žuchnutím spadl na dno lodi. Najednou si nebylo ani kam stoupnout. Focení a nutné přeměření bylo už jen otázkou několika málo chvil. Metr ukázal míru 161 cm a Mikulčák byl v sedmém nebi „Tak toto je odměna za ty problémy s autem…“ pronesl. Gratulace unavenému, ale šťastnému lovci nebraly konce a lahvinka dobré domácí slivovičky putovala z jedné ruky do druhé. Kapitální úlovek je potřeba řádně oslavit. „Chlapi, já už mám odloveno, teď jste na řadě vy“ řekl Mikulčák a sedl si do lodi.

lokta_2011_31

Nevěřící Kare

Protože bylo teprve devět večer a nám se nechtělo jet na chatu, rozhodli jsme se, že to ještě zkusíme „na kozách“. Stejně jsme byli kousek od nich, takže ani nikdo neprotestoval. Zanedlouho jsme byli na místě a netrvalo ani pár minut a první polak byl v lodi. „Je to prostě polačí flek“ řekl s úsměvem Ganja a už tahal dalšího. Za půlhoďku v bedně přibilo dalších pět kousků a to jsme „menší do 70 cm“ pouštěli. Pak jako když utne. Hejno bylo pryč a my se ještě chvíli bavili s kelírkama a obecnýma. Konečný „účet“ toho dne bylo tedy 7 polaků, 4 obecné. Vše mezi 70 – 90 cm, 1 halibut, nespočetně puštěných dorostenců a jedny utopené brýle – Mifakovi. Na osmihodinovou šichtu slušný výsledek. Cestou zpět jsme se spojili s panem domácím, abychom se pochlubili s naším úlovkem. Nevěřil nám, ale i přesto se přišel do přístavu podívat i s manželkou. Když obludu spatřil, zmohl se pouze na výkřiky „Halibutmen“ a „Professional fisher“. Gratulace lovci byla samozřejmostí, stejně tak jako povinný přípitek s domácím. Halíka jsme pověsili za ocasní ploutev a nastalo pózování pro fotografie na památku. Nakonec přišlo vážení a váha se zastavila na hodnotě 59 kg. Vyfiletování polaků a obecných trvalo jen pár minut. To nejvzácnější až na konec. Na video jsme si natáčeli postup filetování, ale i tak bylo za hodinku vše hotovo. Kousky masa byly uloženy do mrazáku a celá osádka lodi začala oslavovat. Oslavy se protáhly až do tří hodin. „Unaveni“ jsme zapadli do postelí a čerpali síly na další výpravu.

lokta_2011_32

Halibůt bulvár

Čtvrtý den se nikomu nechtělo z postelí tak brzo, tak jsme se rozhodli, že pojedeme až na večerní lov. Kam pojedeme, bylo už dopředu jasné. Samosebou k „Velbloudovi“. Vyrazili jsme až po 18:00 hodině a za necelou půlhodinku jsme byli na místě. „Tady to včera bylo, tak možná chytneme něco i dnes“, „Kde je jeden halík, bývá celé hejno“ utvrzovali jsme se navzájem. Tentokrát, natěšeni a povzbuzeni včerejším úspěchem, jsme se všichni specializovali na lov halibuta. Vláčení u dna, pomalé trhavé pohyby s nástrahou a občasné povytažení pár metrů nad dno začalo nést ovoce. První úspěch zaznamenal Mikulčák, který po krátkém souboji vytáhnul již svého druhého halibuta za pobyt. „Začneme tomuto místu říkat Halibůt bulvár“ a toto označení se ujalo. Pak dostal záběr i MifakM a taktéž si připsal druhý „zářez na prutu“ co se týče halibutů. Ostatním se moc nedařilo, ale i tak dokázali „vydolovat“ pár polaků. „Pojedeme jinam“ znechuceně žadonili. „Ještě jeden drift a přesuneme se“ chápavě pronesl kapitán. Při posledním driftu u dna dostal záběr Metrovka a rybu od něj nedokázal odlepit. Ryba nabrala směr mělčina, MifakM nahodil motor lodi a vydal se za ní. Bohužel pro nás asi po 15-ti minutovém souboji byla ryba pryč a mi jsme se jen mohli dohadovat, co to bylo zač. Podle chování ryby na prutu jsme tipovali, že to mohl být halibut a to dost velký. Určitě přes metr. Takže ještě jeden drift a na téměř samém místě jako Metrovka dostal záběr… hádejte kdo. No jasně. Mikulčák. Souboj trval několik desítek minut a halibut 102 cm byl v lodi. Po několika neúspěšných driftech jsme jeli směr „kozy“, kde jsme na hloubce ve sloupci 70 – 120 metrů narazili na hejno kelerů. 3 z nich skončili v lodi a Metrovka k nim přidal i páreček menších okouníků. To bylo tento den vše a tak nad ránem jsme dorazili na chatu.

lokta_2011_34

Autor: MifakM, Mikulčák

Foto: Metrovka, Riči

Tento článek zatím nikdo nekomentoval, buďte první!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Lokality

Bakkan Wahl

Soroya

Seter Brygge

Madagaskar

Maledivy

Poslední fotogalerie

Tanzanie » Listopad 2022

Vingsand » Červen 2022

Soroya » Duben 2022

Anketa

Jak hodnotíte rybolov v Norsku v roce 2022?

(5)
(20)
(3)
(5)

Nahrávání ... Nahrávání ...