Norský losos

Losos obecný dorůstá obvykle 70 až 90 cm, ale byli pozorování i jedinci, kteří dosahovali délky 150 cm u samce a 120 cm u samice. Většinou se dožívá 13 let. V prvním roce života losos dosahuje délky přibližně 50 cm, v následujícím roce 70 až 90 cm, ve třetím roce života již 90 až 105 cm. Průměrná hmotnost ve třetím roce života se pohybuje okolo 8 až 13 kg s maximální zaznamenanou hmotností samce 46,8 kg. Velikost lososa je značně závislá na populaci, ve které se narodil a může být značně rozmanitá. V každé populaci se současně nacházejí i morfologicky odlišní zakrnělí samci, kteří nepodnikají migrační cestu do moře. Tito jedinci se dříve považovali za samostatný druh, ale moderní genetické testy tyto domněnky vyvrátily.

Jak to všechno začalo?

Počátky chovu lososa obecného sahají do 19. století, kdy byly ve Spojeném království zavedeny postupy chovu v líhni. Tehdy bylo cílem chovat nedospělé jedince k vysazení do řek pro sportovní rybolov. V roce 1960 však v Norsku první mořské farmy umístily do fjordů plovoucí klece, aby mohly prodávat dospělé lososy. A byly úspěšné. Chov se tedy rozvinul nejprve v Evropě, poté ve všech mírných mořích na obou polokoulích díky linii kříženců, jež vznikli z kříženého oplodnění norské linie různými místními liniemi. Kvůli rychlému nárůstu produkce vznikly na konci devadesátých let dvacátého století problémy s nasycením trhu. V důsledku této krize došlo k významné restrukturalizaci tohoto odvětví.

Farmy šíří nebezpečné nemoci

Tisíce lososů unikají každý rok v Norsku z chovných farem a ohrožují volně žijící ryby, na něž přenášejí parazity. Zvyšující se počet unikajících lososů znepokojuje stále více jejich chovatele, úřady i ochránce životního prostředí. V roce 2006 uniklo oky pletiva na chovných farmách 790 000 lososů a pstruhů, a v předcházejícím roce to bylo jen 722 000. Lososi (norsky laks), je třeba neustále hlídat za pomoci sofistikovaných podmořských kamer. Klece uložené v hloubce 35 metrů kontrolují neustále potápěči, kteří vyhledávají i ty nejmenší díry v pletivu a spravují je. Lososi přenášejí parazity, kteří ohrožují celý mořský ekosystém. Největší nebezpečí představují mořské vši, Lepeophtheirus salmonis. Tyto vši jsou globálně se vyskytujícím parazitem, který napadá kromě lososů i dalších 70 druhů ryb. V Norsku jsou černou můrou rybolovného průmyslu, který se na žebříčku vývozu přírodních zdrojů řadí hned za ropný a plynárenský průmysl.

Kontrola lososích farem

Mořské vši žijí ve slané vodě a ke své oběti se přichytí zvláštními vlákny. Nejprve se živí jejich hlenem, pak se ale prokoušou do kůže a sají jim krev; méně odolní jedinci hynou. V budoucnu by se mohl změnit celý genetický systém divoké fauny. Lososům jsou preventivně aplikována antibiotika a vakcíny a probíhá i mechanické očišťování ryb od vší. Ministerstvo rybolovu považuje únik lososů jako prioritní problém a snaží se zjednat nápravu. Loni v červenci byla vytvořena zvláštní vládní komise, která má kontrolovat kvalitu zařízení v chovných farmách. Komise bude muset certifikovat zařízení v rybářském průmyslu. V souladu s novými požadavky se tisíce námořních farem podél západního pobřeží Norska změnilo v supermoderní vodní pevnosti, které se podobají stále méně tradičním lososím farmám.

Kdo na tom nejvíce vydělal?

John Fredriksen je jedním z nejbohatších mužů světa. V Norsku se mu přezdívá „Velký vlk“. Na veřejnosti se vůbec neukazuje. Jeho majetek je úzce spjatý s mořem. Vlastní lodě, ropné plošiny – a farmy na chov lososů. Jih Chile je rájem nedotčené přírody. Jako houby po dešti se tu však začaly objevovat lososí farmy. Největším investorem je společnost Johna Fredriksena Marine Harves. Každým rokem odsud putuje k zákazníkům v Evropě, Japonsku a ve Spojených státech sto miliónů lososů, což představuje třetinu světové spotřeby.

Válka o čínský trh

Chovatelé lososů vedou mezi sebou konkurenční válku. Ale ta by nás, zákazníky, neměla mýlit. Mezi skotským a norským lososem je malý rozdíl biologický, zato velký marketingový. Ve Skotsku a v Irsku chovají lososy na farmách v Atlantiku, v Norsku ve fjordech. Říká se, že skotský losos je nejlepší, ale to je věc názoru. Každému chutná něco jiného.Skotští producenti této ryby, v lednu 2011, podepsali s Čínou přelomovou obchodní smlouvu, která jim umožní dodávat přímo na čínský trh. Skutečnost, že Norsko upadlo v Číně v nemilost kvůli Liou Siao-Poovi otevřela Skotům cestu na tento obří trh, který léta ovládali právě Norové. Podle čínského serveru Global Times, kontrolovaného čínskou vládou, dodávaly do loňského roku 90 procent lososů, které se v Číně konzumovaly, právě norské lososí farmy. Norsko je však od loňského října, kdy Nobelova nadace udělila svou cenu míru Liouovi, v Číně v diplomatickém „mrazáku”.

Negativní vlivy farem

Typická chovná stanice, ve které se nachází 200 000 lososů, vytváří stejné množství fekálií jako město, ve kterém žije 62 000 lidí. Vypouštění těchto výkalů do vod v okolí chovných stanic ohrožuje přežití menších lososů, kteří se v těchto oblastech přirozeně vyskytují, stejně jako dravců, kteří se jimi živí. Nejen to. Dochází k ohrožení budoucnosti místního rybolovu a lidských společenství, které jsou závislé na čistých a zdravých oceánech. Chovné masožravé ryby, jako jsou lososi či tuňáci, mají vysokou spotřebu krmiva, což vyvrací často opakovaný mýtus o tom, že průmyslové rybí chovy jsou řešením problému nadměrného rybolovu. K „vyprodukování“ jednoho kilogramu lososího masa je totiž zapotřebí až pěti kilogramů krmiva, které se vyrábí z tučných ryb jako jsou sledi, sardinky a makrely. Průmyslový lov těchto ryb přitom narušuje dynamickou rovnováhu mořských ekosystémů. Celosvětově jsou v síťových ohradách v pobřežních vodách chovány obrovské počty lososů. Typická lososí „farma“ obsahuje až 15 ohrad, v každé z nich se nachází až 15 000 ryb.