Tato velice zajímavá a tajemná ryba žije v Atlantiku od Skotska po pobřeží USA, dále potom v Norském moři, Islandu a ve vodách Barentsova moře. Právě zde se mu daří nejvíce, protože se zde loví největší exempláře. Rozlišujeme tři druhy okouníka – mořský, bradatý a žíhaný ti se vyskytují v oblastech východního a západního Atlantiku. Okouník mořský a okouník bradatý jsou hlubinné druhy, jež se v posledních 10 letech staly předmětem intenzivního lovu. Jejich stavy se v současné době pohybují na historickém minimu a jsou zde vážné obavy z jejich vyčerpání. Na tento fakt rybáři reagovali ukončením lovu do trollingových sítí a zvětšením průměru ok v sítích, mladé ryby nejsou tedy vyloveny a tak je zajištěno přežití okouníka i pro další generace. Vědci doporučují, aby byl ukončen lov na šňůry a do sítí obou těchto druhů na severní části západního pobřeží Spojených Států a Islandu a v případě okouníma bradatého i v jižních a východních oblastech Grónska.
Tuto rybu si s jinou nespletete
Okouník mořský patří mezi několik druhů ryb, které jsou v angličtině obecně označovány názvem „redfish“. Tato ryba je snadno rozpoznatelná díky své křiklavě červené barvě. Okouník fakticky náleží do čeledi ropušnicovitých (Scorpaenidae) a jedná se o takzvanou kostnatou rybu. Jeho průměrná délka je přibližně 40 centimetrů, ale je známo, že může dorůstat až do délky 1.2m při hmotnosti 20kg. Okouník, jehož tělo je z vnějšku jasně červené, má také červenavé maso. Tyto ryby rostou pomalu, jsou dlouhověké a velmi pomalu dosahují pohlavní dospělosti. Kvůli těmto vlastnostem je podle vědců okouník žíhaný druhem citlivým na tlak plynoucí z intenzivního rybolovu, okouník mořský a okouník bradatý jsou v tomto ohledu ještě citlivější. Výrazným znakem okouníka jsou jeho extrémně tvrdé šupiny, které se na koncích sbíhají a tvoří ostré bodce a díky tomu je povrch těla okouníků velmi hrubý. Okouník má vysoké oválné tělo, s velkýma očima. Ústa jsou dlouhá, široká, téměř vodorovná. Zuby jsou jen v horní čelisti v několika řadách. Na žeberním víčku je několik trnů. Postraní čára je poměrně výrazná, tvoří ji 80 – 90 malých šupin. Hřbetní ploutev je velmi dlouhá, v přední části je 12 – 15 tvrdých ploutevních paprsků, v zadní části je 11 – 13 měkkých paprsků. V řitní ploutvi jsou 3 tvrdé a 6 – 8 měkkých paprsků. Prsní ploutve mají 1 tvrdý a 5 měkkých paprsků. Celé tělo je zbarveno červeně, břišní strana je světlejší. Maso okouníka je pevné, bílé a šťavnaté. Jeho chuť je jemná a maso obsahuje relativně málo tuku.
Okouník patří mezi živorodky
Specifickým charakteristickým znakem okouníků je také fakt, že přivádí na svět živá mláďata. Ta se líhnou z jiker uvnitř těla samičky a narodí se v období od března do června. Jednotlivá samička může vyprodukovat 150 000 – 250 000 larv. Okouník se živí především garnáty, kraby a menšími rybami. Pro tuto čeleď je typická velká hlavou a tělo porostlé trny s jedovými žlázami. Pokud vás okouník bodne svým trnem, tak nastupuje stejná bolest a otok jako při bodnutí včelou nebo vosou. Jed tvoří kombinace slizu a látky, která se nazývá sebastotoxin. Obecně platí, že čím větší je ryba tím, více jedu do rány vpraví. Tato ryba má ve svém těle i protijed – antisérum. Pokud vás tato ryba bodne svým jedovým ostnem, tak jí rozřízněte oko a tento gel si naneste na poraněné místo, otok a následné pálení zmizí do několika minut. Na některých trzích EU je obava z bodnutí okouníma tak velká, že zákony některých zemí povolují prodej pouze filet zbavených jedovatých ostnů.
Oblíbenost okouníka
Okouník je velmi populární v Německu a ve Velké Británii, proto má ve zdejším rybím průmyslu významné místo. Existuje velký počet druhů této ryby, ale na trhu se objevují hlavně druhy okouníka žijící v hlubinách (okouník mořský, okouník bradatý). Němci mají nejraději okouníka na „pórkové slámě“. Postup je velmi jednoduchý. Filety, které jsou bez kůže a chlazené, bohatě nasolíme a vetřeme do filetů citronový pepř, který je také velmi oblíben v Norsku. Na pánev dáme rozpustit přepuštěné máslo a filety lehce poprášené hladkou moukou opékáme z obou stran do zlaté barvy. Opékáme pomalu, neboť díky přepuštěnému máslu se nám filety nebudou přepalovat. Po opečení necháme ještě filátka krátce odpočinout na másle a poté podáváme na pórkové slámě, kterou si připravíme tak, že cca 10 cm špalík pórku podélně překrojíme a poté nakrájíme opět podélně na tenké proužky (slámu). Příloha dle chuti – výborné jsou šťouchané brambory.
Sezóna a lov
Mezi nejzajímavější období lovu v Norsku patří vrchol léta a začátek podzimu tedy srpen a září. V tomto čase můžete počítat s bohatým úlovkem velkých exemplářů až 50–100cm (Barentsovo moře). Pokud najdete „hnízdo“, tedy místo, kde se hejna zdržují, tak jich můžete za jednu výpravu ulovit několik desítek kilogramů. Toto období je také vhodné z hlediska meteorologie, protože se jedná o měsíce s velmi malým prouděním větru. Tyto ryby se zdržují na velmi velkých hloubkách (200–300m), proto je nezbytné použití elektrického multiplikátoru a těžkého pikru až 850g. Nad pilkr se dává návazec se třemi červenými úhoříky ve velikosti 12/0. Strategie lovu je potom taková, že si najdete kamenité dno s hloubkou 200–250m. Po dosednutí nástrahy na dno, vytáhnete nástrahu cca 10–15m nade dno. Pokud nepřijde okamžitě záběr, změňte místo. Takto pokračujte, dokud tyto krasavce nenajdete. Echolot vám bude v tomto případě na nic, protože údaje z hloubek pod 150m bývají velmi zkreslené a většinou už ryby nebývají zobrazeny. V těchto případech požíváme echolot pouze k nalezení požadované hloubky, a jestli jsou tam ryby, tak to se dozvíme pouze spuštěním pilkru.
Autor: Michal Simčo
Foto: www.rybolovnorsko.cz
