Mlha varuje

Den jako každý jiný. Trochu prší a lehce pofukuje větřík. Záda a celý člověk začíná bolet od každodenní dřiny na moři. Jdeme do vířivky a taky roztopíme saunu. Jen musíme ještě z rána dotankovat nádrže, abychom dodrželi tankovací čas a nehonili pak správce po základně. Myslím na naši druhou loď, která má porouchané dobíjení a baterie vydrží v lodi jenom jeden den. Musím vyzvednout nabitou baterii z nabíječky, abychom na ní pak nezapomněli a nedostali se tak do problému se startováním. Většinou jezdíme obě lodě pospolu, ale i tak je to na moři nepříjemné, když se musí řešit závada odtažením lodě do přístavu. Všechno připraveno. Nádrže jsou naplněny a nabitá baterie je i s klíčem potřebným pro její výměnu pod sedačkou v suchu palubního prostoru. Mám rád všechny věci připravené v předstihu a pak si mohu plnými doušky užívat dopolední relaxace.

Horká koupel

Jirka začal roztápět kamínka v sauně a my šli do sprchy. Nikdo tu nebyl a vířivka byla prázdná. Teplota skoro čtyřicet stupňů. Je sice květen, ale teplota se venku pohybuje kolem deseti stupňů. Ležíme ve vířivce s doutníkem a dvanáctistupňovou Plzní. Užíváme si Norska jen jak to jde. I přes nekonečnou pohodu nás rybařina nenechává klidnými. Počasí se trochu zhoršilo, ale to by právě mohl být ten správný čas pro nenasytné tresky. Ještě ve vířivce přemýšlím, že jsem zapomněl zavolat správce k našemu sonaru s GPS, který nám několikrát za poslední den na moři ukázal záda v podobě černé obrazovky. Nevadí, spravil jsem to včera spravím to i dnes. Také myslím na baterii v druhé lodi. Den před tím jedna z nich vydržela jen několik startů a musela se vyměnit. Moje myšlenky přerušila naše statečná rybářka Peťa, která se nechala ukecat a jela s námi jako jediný zástupce něžného pohlaví. Střídáme vířivku za saunu pak rychlý oběd a už mizíme v dálce útesů. Kam pojedeme bylo jasné a opět vítězí hloubky mezi Hitrou a Froyou. Máme spadeno na pilkrování a já se těším na nějakého většího Lenga.

Nevyspitatelné počasí

Mám trochu obavy z počasí. Sice neprší, ale lehký opar, který nás provází se mi vůbec nelíbí. Dopoledne se sice mlha rozestoupila, ale úplně čisté to není. Jedeme kolem rybích sádek a stavíme se na mělčinách kolem. Pár kelerů a jedeme dál. Mezi ostrovy jsou trochu vlny, které přicházejí z otevřeného moře směrem od majáku Titran. Maják však vidět není. Trochu mne znepokojuje hustší mlha. Rybářská nedočkavost je silnější a za chvíli už letí půl kilogramu ocelové trubky do vody. Nic moc se neděje. Osmdesát metrů na sonaru a čtyřiceti centimetrová Brosma na dně. Ještě, že mám elektriku a mohu si za chvíli narovnat šňůru dalším spuštěním. Vlny nás stejně docela táhnou a podvodní kopec by znamenal dříve nebo později ztrátu nástrahy. Několikrát jsme opakovali drift a pak jsme změnili stanoviště na větší hloubky směrem k otevřenému moři. Vlny změnily svůj profil na táhlé oceánské a já bušil pilkrem o dno a prochytával vodní sloupec.

Nebezpečná mlha

Alešovi přišel záběr v sedmdesáti metrech a prut se ohnut pod tíhou pěkného mníka. Více než svůj prut sleduji postupující bílou tmu, která se na nás valila a kluci to nějak ani nevnímali. Už ani nevidím druhou loď. Ještě, že máme vysílačky. Bez spojení není velení. Spojení je na moři jedno z nejdůležitějších bezpečnostních opatření. O to více, když vlastníte PDA, kterému se nechce v Norsku komunikovat s místní sítí. Probírám v hlavě naší situaci a dávám dohromady scénář, který mne utvrzuje v tom, že se zabalíme a pojedeme pěkně společně zpátky do bezpečí naší základny. Nevidíme ani kam nás nese proud a vím, že jsme v oblasti, která je plná neoznačených útesů. Jediný prostředek v bílé tmě je GPS. Koukám na ni a myslím na včerejšek, kdy několikrát vypověděla službu. Druhá loď jede na rezervní vyměněnou baterii. Alešův mník měřil skoro devadesát čísel, ale ani jsem ho nefotil. Velím do vysílačky odjezd zpátky. Opatrně pojíždím a hledám podle čáry na GPS polohu naší druhé lodi. Naštěstí se nám podařilo najít kamarády a mohli jsme vyrazit do přístavu. Sedím za „kormidlem“ a na čtvrt plynu sleduji navigaci a vracím se po stejné trajektorii, která míří zpět na základnu. Rozsvícená loď v téhle mlze není skoro vůbec vidět a musíme jet společně velice blízko, abychom na sebe alespoň trochu viděli. Druhá loď má resetovanou GPS, a tak nemůže sledovat historii cesty zpět. Mazat legendu GPS nebylo v tomhle počasí dvakrát dobré. Cesta mezi ostrovy tvá obvykle kolem půl hodiny, ale teď více než dvakrát tak dlouho. Vyjíždíme těsně u rybích sádek ze spleti útesů a skalisek. Stále není nic vidět a kluci se nás drží jako klíště. Sledují naše rozsvícené koncovky a také zčeřenou vodu, podle které se dá určit směr naší lodi.

Riskovat se nevyplácí

Tohle byl risk, který nebyl naší dobrou profesionální vizitkou. Po dvou třetinách cesty se mlha začala slabě zvedat a řídnout. My jsme dokonce po chvíli viděli v dálce naší základnu. Rybařit jsme už nezůstali a vrátili se do pohodlí našeho apartmánu. Na moři není čas riskovat a tohle byla jedna z mnoha situací, které můžou rybáře na moři potkat. Musíte si zachovat klidnou hlavu a vše řešit postupnými a správnými kroky. Pokud by se něco přihodilo v takovéto mlze je jisté, že Vás nepoletí hledat žádný vrtulník a prohledávání moře v téhle tmě není jednoduché. Musíte se pak spolehnout sami na sebe. Proto je lepší se těmto situacím raději vyhnout. Postupující i slabá mlha je znamení, které by Vás mělo přidržet v okolí Vaší základny. Přístroje, které máte na palubě se mohou stát Vaší jedinou záchranou, a proto je jim potřeba věnovat náležitou péči a závady řešit hned jak je to možné.

Počítání posádek

Na základně náš delegát s netrpělivostí čekal a počítal lodě v přístavu. Všechny posádky se naštěstí vrátili v pořádku bez ztrát jak na zdraví tak na materiálu. Alešovo Leng se ve filetovací místnosti pyšnil svými černě lemovanými ploutvemi. Takhle vybarveného Lenga jsem ještě neviděl. Po horké sprše nás čekalo překvapení v podobě dvou dortů, které Peťa připravila na oslavu narozenin našich přátel.