Nápověda Doporučujeme:

Ztráta trofejních úlovků

Den začínal jako každý jiný. Nevstávali jsme ráno brzo. Ručičky hodinek se šplhali na sedmou a my ještě diskutovali u ranního kafe o dnešní lovecké strategii u mapy mořského dna, kterou jsme měli přilepenou na stěně kuchyně. Na moři jsme byli plných pět dnů a rybařina byla spíše podprůměrná. Vyhlášená soutěž o nejdelší rybu nás nenechávala klidnými a mi zkoušeli všechno možné, abychom se dostali na kobylku nějakému trofejnímu kusu. Po pěti dnech usilovného rybaření naše největší treska měřila okolo osmdesáti centimetrů, což nebylo až tak moc.

Hluboké moře a nečekaný záběr

Vyrazili jsme asi v půl osmé. Rozhodnutí padlo tentokrát na hluboké moře s nadějí ulovit velkého mníka. Návštěva filetovací místnosti nepřinesla žádný úspěch v podobě zbytků nějakého masa, který by se hodil pro náš záměr. Pokaždé tam bylo spousta neodvezených zbytků, ze kterých se dalo vzít maso na nástrahy, ale znáte to, jakmile něco potřebujete, nikde nic. Na hloubku to bereme přes mělčiny, kde jsme nachytali kelírky. Vítr se naštěstí držel do dvou metrů, tak s odjezdem a lovením na otevřeném moři nebyl žádný problém. Příjezd na místo podle sonaru nebyl problém a my začali rozplétat pilkrovací pruty. Švédský pilkr házel prasátka v dopoledním sluníčku a na něm se pohupoval dost velký kus rozřízlého kelírka. Dost dlouhou dobu nepřicházel vůbec žádný záběr. Dokonce ani všudypřítomné brosmy nejevily o nástrahu žádný zájem. Asi kolem jedné odpoledne se vzbudili mníci a začali nás vyloženě provokovat – kusy od třiceti do čtyřiceti centimetrů. Záběr byl ve stodesetimetrové hloubce sotva znatelný, ale nástrahu stejně musíte vytáhnout. Náš zájem o rybaření začal s přibývajícím hladem pomalu klesat. Pozornost otupěla a jak to tak bývá to je právě ta doba na nějaký pořádný žertík od matky přírody. A taky jo! Už ani nestojím. Sedím před ochranným sklem „kapitánského můstku“ a pilkrovací prut mám položený na miralonu, kterým je zábradlí lodi omotáno. Nečekám, že přijde záběr. Držím prut za spodní část rukojetě jednou rukou a přes zábradlí s ním pohupuji ve vlnách. Opravdu jsem to nečekal. Prut mi vyklouzl z ruky pod mohutným záběrem ryby. Ještě, že se to stalo při pohybu prutu směrem do lodi, jinak jsem o něj i s multíkem přišel. Vstávám a adrenalin mi prudce stoupnul.

První prohraný souboj

Ryba ohnula Penn do jeho maximální polohy, kterou je tenhle typ prutu schopen udržet. Nebyl jsem na záběr připravený já si ve zmatku vůbec neuvědomil, že brzda na multíku je zatažená. Bojím se o prut a myslím na karabinu na konci pletenky, která by mohla mít s takovým tahem problém. Ve zmatku otáčím brzdou multiplikátoru na druhou stranu, čímž jsem ještě posílil tlak vyvíjený na cívku. Místo doleva točím doprava a brzdu ještě více přitahuji. Prut se vrací do své normální polohy a svaly na rukou a na nohou pomalu zklidňují své napětí. Jako poprvé na rybách. Honí se mi hlavou co to mohlo být za rybu. Mám za sebou první prohraný souboj s pravděpodobně trofejním kusem, o kterém mohu teď jen spekulovat. Nejslabším článkem nebyl materiál, ale lidský faktor. Poté následovalo rozevření karabinky a ztráta ryby.

ztrata_trofej_ulovku_2

Další mohutný záběr

Ten den jsme nachytali ještě pár tresek a mníků. Můžu říci, že jsme si docela zalovili, ale já pořád myslel na svoji rybu, které jsem daroval svobodu. Další den jedeme na mělčiny, kde byli najetí polaci a obecňačky. Vláčení bylo fantastické až do chvíle, kdy podobná příhoda potkala i Aleše, který na vláčejícího ripera zapřáhnul zřejmě polaka, který je znám svojí bojovností a za 10 vteřin mu umožnil nerušený odchod do hlubin mezi obrovské vějíře chaluh. Bohužel bez háčku v tlamě. Tenhle rok jsme opravdu všichni bodovali v pouštění trofejních kusů.

Poslední den

Byl tu poslední den a my vyjíždíme na poslední dopolední lov. Trochu poprchá, ale větřík byl snesitelný. V plovoucím obleku nám déšť nevadí a tento materiál zajišťuje komfort i v chladnějších dnech. Z lokalit zvítězila oblast kolem rybích sádek u Kvenvaeru. Hloubka se tu pohybuje od několika metrových mělčin až po cca osmdesáti metrové hloubky. Na své si tu přijdou vláčkaři i ti, kteří dávají přednost pilkrování. Hejno kelerů mne na poslední chvíli přesvědčilo, že jediné správné řešení je páternoster se stříbrnými peříčky. Keleři chvilku dělali jako pominutí, ale za patnáct minut vše ustalo. Věnujeme se dále pilkrování a naší loď necháme pomalu unášet proudem směrem ze zátoky. Je docela chladno a mokré ruce zebou. Nebaví mne v tomhle počasí měnit nástrahu a nechávám peříčka se slabším monofilem a malými háčky nad pilkrem. Silný záběr ohnul prut a vytáhnul asi metr pletenky. Okamžitě upravuji chod brzdy. Uvědomuji si, co používám za nástrahu a snažím se vyladit chod brzdy a pružnost prutu, abych o rybu nepřišel. Dělá si zase co chce. Bere si šňůru zpět do hlubin. Palcem upravuji po každém výpadu tah brzdy a zkouším ji zvednout ze dna. Daří se mi to jen pár otočení kličkou a ryba opět putuje na dno. Asi pátý výpad byl zcela její záležitostí. Vytáhnu nástrahu a koukám na ustřižený návazec s peříčkem. Další promarněný kus. Po příjezdu na základnu mně moře dává svoji poslední lekci téhle výpravy, aby bylo našim trofejním úlovkům učiněno za dost. Po příjezdu se nemohu smířit s tím, že mořská rybařina zase na rok končí a přímo na molu rybářské základny v Grefsnevagen beru svůj vláčecí penn opatřený oranžovou gumou. Nástraha je vidět na své cestě skoro až ke dnu přístavního mola. Opatrně nechávám nástrahu klesnout až na dno do spleti chaluh a řetězů, které molo drží. Třetí poškubnutí a penn si zase vyzkoušel svoji pevnost. Ryba zajíždí pod molo do větší hloubky. Na můj výkřik běží po molu Libor s gafem a s doznívajícími kroky se opět můj uhlík vrací do vzpřímené polohy. Beru to jako poslední provokaci a pro tento rok skládám zbraně.

ztrata_trofej_ulovku_1

Poučení pro příště

Odnesli jsme si z tohoto lovu mnoho zkušeností, které každý rybář potřebuje zažít na vlastní kůži, jinak se stejných chyb dopouští pořád dokola. Při každém lovu se vyplatí zásada ostražitosti a na moři to platí dvojnásob. Kontrola náčiní a nástrah před lovem i v jeho průběhu má svůj význam. Každý materiál se unaví a tohle platí i v případě karabin a kroužků, které je nutno měnit v dostatečném předstihu. Vyvarujete se tím toho, že trofejní kusy, které se Vám pověsí na nástrahu se stanou Vaší rybářskou skutečností a nezůstanou jen spekulací „co to bylo za rybu a co bylo tenkrát špatně“.

Autor: Milan Heřta

Foto: Milan Heřta

Tento článek zatím nikdo nekomentoval, buďte první!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Lokality

Bakkan Wahl

Soroya

Seter Brygge

Madagaskar

Maledivy

Poslední fotogalerie

Tanzanie » Listopad 2022

Vingsand » Červen 2022

Soroya » Duben 2022

Anketa

Jak hodnotíte rybolov v Norsku v roce 2022?

(5)
(20)
(3)
(5)

Nahrávání ... Nahrávání ...