Při větru se každý může schovat za ostrovy, takže se dá chytat téměř vždy. My jsme nevyjeli pouze jednou, kdy vítr dosahoval 14 m/s. Po tomto větrném dni, kdy vítr foukal od jihu, se vítr úplně otočil a foukalo ze severu. Vyjeli jsme opět na moře. Vlny rozbité o ostrovy naše lodě zvládali neskutečně dobře, ale od jihu, proti větru, přicházeli dlouhé táhlé oceánské vlny, které se dokázaly zvednout o skryté podmořské kopce a skály, až do výše 4 metrů. Po tomto zjištění jsme chytali při těch dlouhých vlnách pouze za ostrovy, i když na návětrných stranách nebo dál od podmořských kopců.
Pokoušíme se o halibuty
Kopce jsou vyznačené v GPS vrstevnicemi a na vrcholu křížkem. V okolí je mnoho mělčin. Lovem jsme se zaměřili na halibuty. Halibuti vyjížděli na hloubky 10 až 15 metrů a lovili menší tresky tmavé. Proto jsme chytali na hloubkách od 10 do 30 metrů. Pouze na jedné podmořské hoře jsme přejeli několikrát a ryby tam stále byly. Další dny už ne. Jinak se nám neosvědčilo vracet se na přesně stejná místa. Ryby se stěhovaly a tak bylo dobré popojet třeba o 100 metrů bokem a nechat se unášet driftem a opět se dalo slušně chytat. Chytali jsme především tresky obecné a tmavé, vše do 80 cm. Sem tam se spletla treska jednoskvrnná a okouník. Mníci taky byli při chuti a chytlo se i několik mníků brosma. Způsob lovu nejvíce připomínal přívlač.
Za rybama jsme jezdili asi 15minut
Zvláštností této výpravy bylo to, že s železnou pravidelností ryby nebyly tam kde jsme je chytali před hodinou, natož druhý den. Na druhou stranu byli všude. Co to je všude. To jsou ty okolnosti – jedu lodí na ryby a je bezvětrno a cestu na určité místo zvladnu za 13 minut. Zpět jedu za větru a tu samou cestu jedu 45 minut. Lodě tam jsou silné a bezpečné, je tam spoustu ostrůvků a tak i za většího vetru 8 m/s můžeš vyjet, ale ne na volnou vodu. Na jih od chaty v zálivu Brenvika, kam jsme mohli jet při přílivu mezi ostrovy jsme většinou jezdlili kolem ostrova Bjornneroya plavba za normálních jsme zvládli jen za 5 minut a ryb tam bylo cca na 20 až 30 m opravdu hodně a totálně bez vázek. Na západ od chaty směrem k ostrovu Husoya, plavba trvala přibližně 15 minut. Za tímto ostrovem na volném moři byl vidět velký maják. My jsme se k němu nevydali – počasí nám moc nepřálo – tam se dalo chytat na větších hloubách a samozřejmě větší ryby. Tuto info mám od výpravy před námi. Byli tam 2× a celkem úspěšně si zachytali Tresky obecné přes jeden metr tam chytli. Před chatou mezi ostrovy moc větších hloubek neni. A pokud jsme to na nich zkoušeli, nic jsme nechytli.
Naše strategie
Na lodích v GPS je mapa a po přiblížení můžeš najít podmořské kopce. Jsou velice nevyzpitatelné, protože některé jsou třeba jen 3 m pod hladinou a při odlivu jen 0,5m a to na volné vodě. K ostrovům z takové podmořské hory to je třeba i 0,8km kolem dokola. Pokud chytáš za driftu kolem takového kopce hloubka max 60m, tak jsou na návětrné straně vázky celkem očekávatelné. Záleží, co si pověsíš na návazec. Jak jsem psal, tak jsme chytali na meších hloubkách a většinou na plotnách, tak těch vázek jsme měli tentokráte poměrně málo. Pouze jeden den jsme víc trhali na jednom podmořském kopci. Druhý a další dny tam už ryby nebyli a tak jsme nic neutrhli. Je nutno podotknout, že za 10 dnů se nám vítr totálně otočil sever – jih asi 4×. Pokud clověk jede do Norska na již známé místo, tak trhá stále míň a míň.
Nejlepší nástraha
Strašně moc záleželo na rychlosti driftu lodí a na hloubkách. Nejlepší nástrahou byla jakákoliv bílo modrá guma všech možných tvarů a velikostí. Jigové hlavy různých gramáží. Když jsme použili pilkříky nebo i pilkry tmavších barev, tak nad ně se osvědčily černé, červené i bílé papriky stejnou měrou. Tmavě modrý páternoster byl v některých dnech top. Gianty Jig heady jsme taky vyzkoušeli. Tentokrát byl nejlepší modrý s modrou gumou. Bylo to především tím, že velké ryby lovily především menší kelery a ostatní je moc nezajímalo, i když jsme v tresce obecné našli i menší oranžové kraby. Nebyl problém nachytat jakékoliv množství ryb. Týden před námi měli nádherné počasí. Nám moc nepřálo a tak když se oteplilo z 8 na 13°C, tak nám připadalo, že je nádherně teplo a svlékali jsme se do triček. Okolní, až 1 km vysoké hory, úžasná panoramata a krásný rybolov nám vždy zahřívali duše. Ačkoliv jsem se rozhodnul vyrazit docela dost na sever Norska, tak žádnou trofejní, byť třeba jen metrovou rybu, jsme neulovili. O to větší důvod mám, jet do Norska znova. Ne, ne. Norsko není jen o rybách…..
Pár postřehů a hodnocení
Zapova vylovovací smyčka. Neměl jsem příležitost jí opravdu pořádně vyzkoušet. Přesto. Při přívlači z mola se kamarádovi pověsila na prut 69 cm treska tmavá. Molo, z kterého chytal, bylo v tu chvíli zhruba 4 metry nad hladinou moře. Chytal na tenký vlasec a tak se neodvážil kelera zvednout z vody. Druhý kamarád sešplhal dolu a pomocí smyčky kelera dostali až nahoru. 69 cm keler nemá zas tak velký ocas, přesto ho Zapova smyčka bezpečně dostala z vody. Od té doby říkám „Zapovo laso“.
Problém s červy
Červavost rybího masa. Mníci brosmy = na 10cm čtverečních 6 červů. Nejméně byli napadeni keleři, okouníci a kupodivu mníci mořští. Nejvíce červů bylo v oblasti břicha, ale našli jsme je i ve hřbetě. Taky jeden den bylo červů hodně a druhý den velice málo. Pravděpodobně to bylo místem rybolovu a možná tím, odkud ryby připluly. Nedávno jsem četl, jak se lidi osočují tím, kdo jak dobře nebo špatně filetuje ryby. Sám jsem se pohoršoval nad tím, jak Němci berou z ryb jen hřbety a ostatní vyhazují. Už se nedivme. Nikdo by si nebral červavé rybí maso a tak prostě vezme jen to, kde ho zatím nenašel. I po dokonalé kontrole, po nasolení ještě nějaký ten červ vylezl. Někteří červi jsou tmavší a jsou v mase krásně vidět. Někteří jsou úplně světlí, takže je člověk jen těžko najde. Kontrola masa zabere více času, jak samotné chytání a filetování. Jinak – já zrovna nemusím jíst červivé houby natož maso, ale těchto červů se nebojím a při určité vůli červy najdu. Tito červi se zneškodní tepelnou úpravou, ale i zmrazením. A zdaleka ne všechny ryby byly napadené. Přesto si myslím, že s tímto budou mít nejen Norové problémy.
Milá pani domácí
Pro mě neobvyklou, velice pozitivní zkušeností bylo to, že se o nás celou dobu pobytu starala paní domácí – Heidy. Každý den se přišla zeptat, jak se nám daří, každý den uklízela prostory sušárny a mrazáků. Každý den nám přinesla předpověď počasí a radila, kam a kdy máme jet chytat. Jednou nás přišla varovat před větším větrem. Podrobnější informace můžu poskytnout kdykoliv. Mořskou mapu tohoto krásného místa stále ještě vozím v autě. Jsem doma pár dnů, ale fakt už se zase těším, na další výpravu do nádherného Norska.
Přejít na:
Autor: Vlkouš
Foto: Vlkouš
Nahrávání ...
Tento článek zatím nikdo nekomentoval, buďte první!