Pojďme z fjordu na moře 1/2

Tak, a je to tu konečně zase. Přípravy, které trvaly skoro celý rok, jsou již pomalu u konce, chystá se čas odjezdu. Kam? No přece do Norska na ryby a za novými dobrodružstvími s jejich ulovením. Nejedeme poprvé, ale přesto jsme tak trochu zvědaví, protože jedeme poprvé k otevřenému moři. Naše cílové místo je Lysoysund. Minulé výpravy byly ve fjordech a to hlavně v Urke a také v Tingvolu. Je pravda, že jsme si i zde zalovili, ale popravdě nebylo to přesně to, co jsme od norského rybolovu očekávali. Proto po předchozích zkušenostech jsme zvolili, že pojedeme začátkem července, jelikož jarní měsíce se nám ve středním Norsku neosvědčily.

Nové trajektové spojení

Nebudu ani vyprávět, jaké peripetie nás potkaly s výběrem místa, spíše bych už vyrazil na ryby. Další změnu jsme měli také v cestě tam, jelikož jsme vždy jezdili směr Sassnitz – Trelleborg, tentokrát jsme museli zvolit jinou trasu, a to z důvodu, že byl zrušen večerní trajekt, kterým jsme jezdili. Proto jsme zvolili cestu přes Dánsko. Vzhledem k tomu, že nikdo z nás ještě v Dánsku nebyl, byla to v celku i příjemná změna. Nově tedy trasa byla Zábřeh na Moravě – Praha – Drážďany – Berlín – Rostock – Gedser – Helsingor – Helsingborg ve Švédsku a dále již starou známou cestou po E 6 na sever. Trajekty jsme měli zabukované dopředu, takže žádný problém, dokonce i přesto, že jsme přijeli o několik hodin dřív, jeli jsme hned. K této části cesty bych pouze uvedl, že cesta přes Dánsko byla hrozná nuda, ještě horší než Švédsko. Nikde nic, jenom rovina.

Jednu noc jsme spali v kempu

Po příjezdu do Norska jsme jeli stále po staré známé E6 až před Oppdal, kde jsme měli zamluvené ubytování v kempu, abychom si odpočinuli, umyli a trochu narovnali. To děláme hlavně proto, aby po příjezdu na místo jsme mohli relativně hned vyrazit a ne si jít lehnout. Další novinka pro nás na trati byl Trondheim, kde jsme ještě nebyli, zastavili jsme se, udělali pár fotek a jeli jsme dál. Použili jsme trasu přes Flakk, kde jezdí trajekt do Rorviku, tento se platí jako mýto, celé auto s 8 pasažéry stálo něco kolem 100 NOK, no a o několik hodin později jsme již byli na místě. Ubytovali jsme se ve dvou apartmánech po 4 osobách, převzali jsme lodě, vybalili náčiníčko a hurá na vodu. Před tím jsme se samozřejmě zeptali, kam bychom měli asi jet. Lodě byly velké, 40 Hp motory silné, echolot s GPS navigací se také jevil jako záruka dobrého rybolovu.

Zkoušíme přívlač

Přesto, že jsme vyjeli už v podvečer, nebylo to poznat. Léto v Norsku je v tomto výhodou, světla bylo víc než dost. Jeli jsme na místo, které nám označil majitel ubytování. Osádka naší lodě byla více nedočkavá, tak nečekala ani na kolegy a hned jsme vyrazili. Cestou k majáku, který nám označil pan domácí, jsme zahlédli několik zajímavých ostrovů, tak jsme zastavili a zkusili trochu zavláčet. Měli jsme sice hned několik záběrů, ale jednalo se o malé obecňačky, proto jsme jeli dál. Na místě, které jsme měli označené, jsme zkusili štěstí. První nához na pilkr nesl úspěch v podobě asi 70 cm tresky obecné. Ovšem další nához vláčákem přinesl vázku, a než jsme prut osvobodili, trvalo to pár chvil. Potom jsme se na tomto místě už vůbec nechytali, ale přejeli jsme jinam, narazili jsme na hejno malých kelerů kolem 30 cm a zkusili štěstí pod nimi, ale nic závratného jsme nechytli. Zkoušeli jsme různé nástrahy, osvědčili se pouze červené pariky nebo chobotničky a k večeru také zelené fluo. Vzhledem k cestě a únavě jsme se vrátili na ubytování, obdobně se vrátila i druhá loď a šli jsme spát s tím, že brzy ráno vyrazíme.

První halibut byl na hladině

Ono nedělní ráno přímo zvalo k útoku na námi neprozkoumané vody, a tak jsme vyrazili kolem 4 hodiny ráno. Samozřejmě teď již obě lodě v plné síle. Zkoušeli jsme různá místa směrem k označeným lokalitám a občas se nějaký ten menší úspěch dostavil, byl jsem potěšen, že jako první jsem si vytáhl rybu já. Malá ryba taky ryba. K obědu jsme se přesunuli na velmi zajímavé místo s pěknou hranou, kde jsme zkusili pilkr u dna na mníky a při tomto jsme si v klidu vláčeli, kdy jsme chytali opět malé kelery, občas nějaká menší obecňačka. Já jsem si hodil pilkrovací prut do držáku na lodi, nástrahu v podobě malého kelera na ráhnu s trojháky jsem zanechal na dně a v poklidu jsem si vláčel. V jednom momentě, kdy jsem měl vláčák z vody, jsem zahlédl, že mi škube špička Raptoru. Proto jsem hned odložil vláčák, a vzal jsem prut do ruky. Rána do prutu byla okamžitá, nestačil jsem ani seknout a hned jsem se pokusil o návin. Jenomže to, co bylo na druhé straně, se nechtělo jen tak nechat a začalo bojovat. Co to sakra může být, mník takhle nebojuje a jakto, že mi nejde přes brzdu, až teď jsem si uvědomil, že jsem měl brzdu na multiplikátoru utaženou, hned jsem ji povolil a výsledek se dostavil okamžitě, ryba si hned vzala několik metrů a já měl šanci tuto rybu zdolat. Další zdolávání bylo už neuvěřitelně nádherný boj až do konce. Celou dobu jsem si říkal, co to může být. Když byla ryba už u lodě, zavolal Franta, který byl nejblíž nachystaný s gafem, „Halibut“. A opravdu, můj první halibut byl na hladině a o chvíli později i v lodi. Nebyl tak velký, jak se můžou chlubit jiní, ale po změření jeho 90 cm bylo pro mě nádherných. Když jsme ho potom zvážili, tak měl necelých 8 kg. To jsem už věděl, že byť druhý den na vodě, tak já mám odchytáno. Ale vůbec mi to nevadilo, naopak.