Polární tresky 2/4

Vylodění z trajektu

Trajekt brzdí a to je pro nás signál, sejít dolů do podpalubí a nasednout do auta. A je to tady! Vrata od trajektu se otevírají a my se vyloďujeme na Soroya. Všude leží obrovské množství sněhu. Máme velké problémy se dostat k Hasvik hotelu. U nás, v Čechách, odklízí sníh pluhy a na Soroya obrovské nakladače Volvo. Chlápek z nakladače si nás okamžitě všimnul a udělal nám cestu až k hotelu. Ahmad už na nás čekal a bylo znát, že nás rád vidí. Proběhla klasická uvítačka a šli jsme na snídani do Hasvik hotelu. Po převzetí chaty nastává vybalování a navazování prutů. Náš team se dělí na kuchaře, kteří se starají o potraviny a rybáře, kteří připravují veškerou výstroj pro rybolov. Já patřím do druhé skupiny, proto jsem se věnoval navazování prutů.

Mířím k žraločí skále

Vše je připraveno! Míříme do přístavu převzít lodě. Jsme plni očekávání a vyrážíme na první vyjížďku. Počasí nám přeje, fouká svěží vítr do 5m/s. Naše první seznámení s vodou uskutečňujeme v ústí Hasfjordu, kde jsme v létě vždy ulovili pěkné ryby. Tentokrát však přichází zklamání, po hodině pilkrování bez záběru měníme místo severně asi 3km. Ale i zde jsme bez záběru. Dohodli jsme se, že Standa bude mapovat severovýchodní místa a já s Pavlem se vydáme na jihozápad. Kdo první najde ryby, zavolá do vysílačky. Startuji loď a mířím k žraločí skále. Vše je úplně jiné než v létě, nyní jsou naše obvyklé „hot spoty“ bez ryb. Zastavujeme na 80m a Pavel zkouší novou nástrahu – mořskou cikádu. Tato nástraha by měla fungovat podobně jako nerezový pilkr, tedy vábení ryb na základě odlesků. Cikáda má však jiný, mnohem agresívnější chod. Po dosednutí cikády na dno přichází první záběr. Prut se Pavlovi však moc neohýbá z čehož usuzuji, že se jedná spíše o menší rybu do metru. Za pět minut máme rybu pod lodí. „Je to vlkouš“ vykřikl jsem! Tak tady žádné velké tresky nepochytáme.

Až tady echolot ukazuje hejna ryb

Nejednou se začíná kazit počasí a začíná silně sněžit. Zvažujeme návrat na chatu, protože během pár minut není vidět na 100m. Rozhodli jsme se počkat na moři až se to přežene. Po dvaceti minutách máme v lodi asi 10cm sněhu, ale slunce opět svítí a uklidnil se i vítr. Pavel startuje motor a míří na naše letní fleky, které jsou cca 14km od přístavu. Zkontroloval jsem si pro jistotu funkčnost mého telefonu a zachumlal jsem se do obleku. Plavba je velmi nepříjemná, protože jedeme bokem proti vlnám a každá druhá nás sprchuje. Pozoruji, jak se z kolegovi bundy stává ledová koule, neboť na něj stříká slaná voda, která na něm okamžitě namrzá. Za 20 minut jsme na místě. Teprve až tady echolot zobrazuje u dna hejna ryb. Pavel otřepává kusy ledu ze svého obleku.Konečně, máme za sebou 4 hodiny lovu a chytili jsme pouze jednoho vlkouše.

Sněžení neustává, brzy není vidět na krok

Beru prut a ještě než spouštím dolů kontroluji, jestli jsme nezastavili nad sítí. Vypadá to dobře, žádná bójka označující síť na dohled. Můj pilkr se rychle řítí ke dnu, dna však nedosáhl a asi 10m nade dnem už přišel záběr a já si užívám svoji první polární tresku. Nebyl to žádný obr, ryba kolem 15kg. Pavel je na tom podobně a také zdolává rybu lehce přes jeden metr. Teď už víme, že jsme konečně našli to správné místo. Beru vysílačku a volám naši druhou loď, jsme však příliš daleko. Během pár minut přichází další sněhová bouře, která je spojena s velmi silným větrem a zasypává nás sněhem a kroupami. My se však nevzdáváme a lovíme! Jsme přímo nad hejnem. Přišlo pár ryb 18–20kg. Loď se velmi rychle zaplnila treskami. Ryby leží úplně všude, celá podlaha je poryta rybími těly. Sněžení neustává, není vidět ani na krok. Vítr začíná zesilovat, rozhodujeme se k návratu do přístavu. Zpět se vracíme po vlnách, takže cesta proběhla vcelku hladce.

Jsme totálně vyčerpaní

Přijíždíme do přístavu, kde už na nás čeká druhá posádka. „ Pokoušeli jsme se vám volat“ povídá Standa, ale byli jste příliš daleko. Na severních místech vůbec nejsou ryby, ale vidím, že na jihozápadě jste se do nich pěkně trefili. „Zítra pojedeme obě lodě na jihozápad, tam jsou obrovské hejna velkých tresek“ dodal Pavel. Teď musíme rychle vykuchat ryby a odjet na chatu, nebo se z přístavu autem nedostaneme. Vyházeli jsme všechny ryby ven z lodě, náš úlovek odhaduji kolem 120kg. Neustále sněží, k filetárně se brodíme po kolena v čerstvém sněhu. Šílená dřina dostat ryby do filetárny a teď nás čeká ještě dvě hodinky filetování. Jsme totálně vyčerpaní, nasedáme do auta a jedeme na chatu. Napadlo však tolik sněhu, že kromě řidiče musíme všichni ven a tlačit, jinak tady utopíme naši 4×4. Na chatě proběhla večeře z čerstvých ryb. Pavel je tak vysílen, že se nestačil ani osprchovat a usíná v obýváku na sedačce jen v thermo prádle …