Moje první Hitra

Nejsem žádný spisovatel, ale i tak jsem se rozhodl napsat tento článek, ne že bych počítal s příspěvkem na slevu zde na eshopu, ale proto abych trošku zmírnil utrpení „nemocných“ jako jsem já. Každý den zabrouzdám někdy i třikrát denně na tento server a jsem rád za každý nový článek, i když třeba není nijak skvělý. Tak tedy… moji první návštěvu Norska jsem si stanovil na 2.červenec 2008, i když jsem věděl že jsou i lepší termíny, já prostě kvůli dětem jindy nemohl, a jako cíl cesty jsem si vybral ostrov Hitra, konkrétně vesničku Kvenvaer. Nakoupil jsem vše, co jsem považoval za potřebné, podařilo se mi zde v bazaru nakoupit téměř celou výbavu za rozumný peníz. V den odjezdu jsem byl tak nervozní, že jsem skoro ani nešel do práce a do Prahy jsem přijel raději o několik hodin dříve, co kdyby se cestou něco stalo… Cesta tam byla katastrofa, nikdy jsem tak dlouho autobusem nejel, o proti jiným jsem nemohl vůbec spát, kolega vedle mě spal i přes den což jsem nechápal. Škoda, že jsem si nevzal prášky na spaní, které si od té doby vždy beru a doporučuji všem co mají zdravotní problémy třeba se zády jako já.

Spací pořádek

Po nekonečných asi třicetipěti hodinách jsme na místě a po pro mně „nekonečné“ době čekání na to, než nám uvolní pokoje, se konečně zabydlujeme, seznamujeme se s areálem, loděmi, mořskou mapou atd. Já co by nováček jsem doufa,l že mi přidělí někoho, kdo mě do chytání zasvětí, bohužel jsem měl smůlu a byl jsem přidělen také k nováčkům, ikdyž jeden znich už v norsku by,l ale později se ukázalo, že mi nemá co ukázat. Ubytování bylo pěkné, až na to že jsem půlku pobytu prospal na gauči bo spolubydlící se nemohly domluvit na tom, kdo bude spát se mnou v pokoji, nakonec mi přidělily jednu pani a ta odmítla se mnou sdílet pokoj. Dodnes nechápu proč, když tam byly dvě ženy nespaly spolu, zřejmně jedni manželé chtěli spolu prožívat „romantické noci“…, já ale přijel za rybami a tak mi vlastně bylo jedno kde se na chvíli vyspím.

Není nad „dobré“ parťáky

První dny lovu byly ve znamení hledání ryb, což se nám moc nedařilo, měly jsme oproti jiným lodím chabé výsledky. Až později jsem se dozvěděl, že se musí hledat hrany, podmořské hory a situace se začla trošku zlepšovat. Problém jsem měl, ale s kolegy, většina z nich nikdy nedržely pruty v ruce, a když se mělo každý den jezdit na moře, tak se jim nechtělo, že je zima a fouká, že jsem blázen, že budou radši na chatě, a tak se několikrát stalo, že jsem vyrazil na ryby sám. Jezdil jsem spíše po fjordech, na otevřené moře jsem se odvážil sám jen jednou, ale asi po kilometru jsem radši loď otočil, bo jsem si uvědomil, že mám život jen jeden a že by se mohlo cokoli stát, poprvé jsem pocítil, jak mi začlo”lepit”. S parťáky jsem měl prostě kříž, pokaždé jel se mnou někdo jiný, komu se právě chtělo. Jednou jsme se dostaly na „koně“, to je asi necelou půl hodinku jízdy od pevniny, echolot neukazoval ani rybu, přesto jsem nahodil a hned chytnul asi osmdesátku kelera, a pak že tu nejsou, pravím. Začly jsme tedy tahat kelery,mezitím začlo být jednomu zima, protože se špatně oblíknul a už se jelo domů, byl jsem sám proti přesile a hádat se snima by bylo zbytečný.

Rest in peace Penn Captiva

Jednoho dne nám oznámil majitel Hynek, že se večer jede s několika čluny na nějaký Ornklakken či co, že je to celkem daleko, ale že se tam dají nachytat pěkný ryby. Když jsem tuto skutečnost sdělil spolubydlícím, tak se shodly na tom, že je to daleko a že se tam nepojede. Byl jsem z toho zdrcen a nasraný zároveň, sám tam přece na lodi nepojedu ,že?! Naštěstí mi Hynek nabídl místo v lodi a šťasten jsem s nimi vyrazil. Cesta tam trvala asi 2 hodiny ale stála za to. Po příjezdu během chvilky chytnul syn delegáta kelera 106cm, tak sem si řek, že to pěkně začíná. Bohužel se nám už nepodařilo chytit větší rybu, ale ryb kolem osmdesáti sem nachytal plnou bednu. Možná bych tu míru 106cm i překonal, kdyby u mě stál svatý Petr. Při vytahování velké gumy, asi 16cm co jsem tam dal jen ze srandy, jsem dostal prudký záběr a ryba si brala přes brzdu asi 10m pletenky, pak se zastavila, opět vyrazila a nešla zastavit. Když se zastavila, tak už byla zřejmně na dně a po pěti minutách marného snažení o zvednutí ryby mi vypověděl službu naviják Penn Captiva, odešly převody, takže jsem pletenku na 22kg musel nakonec utrhout. Buď to byl velký keler a zajel mi do vázky a nebo to mohl být i halibut, to už nikdy nezjistím, ale řeknu Vám, že pro takové zážitky se budu do Norska vždy vracet, nikdy nevíte, co vám zabere. Takže po této přihodě jsem byl bez navijáku, naštěstí mě Hynek půjčil svůj prut a pěkně jsem si ještě zachytal. Nějůčinější na této výpravě byly malý stříbrní pilkříci 50g na které jsem pak chytal zbytek pobytu.

Zhodnocení

Takže abych první pobyt v Norsku shodnotil, super zážitky, super relaxace, krásná příroda a moře, ryby jsem sice žádné metrové nechytil, ale ty tam přece na mě ještě čekají… Fotek s rybami jsem moc nepřivezl, bo mě nikdo jaksi nefotil a tak jsem fotil aspoň přírodu. Jediný co mi tam tehdy vadilo byly neshody s členy posádky. Pokud můžu tedy něco poradit tak 50% úspěchu a pohody je dobrá parta a taky někdo, kdo už tam byl a poradí. V roce 2009 jsem toto místo navštívil znovu ale tentokrát s dobrou partou a to už bylo úplně o něčem jiném, ale o tom snad příště…