Trvalá severská horečka

Arvensis febris continua cuitus nemo defugio (ve volném překladu „trvalá severská horečka, které nikdo neunikne“) Tuto novou formu velmi prudce nakažlivé horečky objevili vědci Norského státního institutu pro výzkum nevyléčitelných chorob – Norsk statl institute for behandlig uhelbredelig sykdom, dále jen NSIBUS. Počet nakažených osob se uvádí celosvětově v řádech stovek tisíc osob, jen v České republice se počet nemocných odhaduje na 20–30 tisíc, z toho dle vyjádření NSIBUSu cca 20 % se trvale nachází v poslední, čtvrté a tedy definitivní fázi průběhu onemocnění. Jak vyplývá ze shora uvedeného, nemoc je trvalého rázu a co je nejhorší, je i nevyléčitelná.

Čtyři fáze

Její příznaky se zhoršují již v průběhu měsíce listopadu – první fáze. Únorová a březnová druhá fáze je pro nakažené osoby velice trýznivá. Zde se již průběh nemoci začíná lišit podle toho, kdy ten který konkrétní jedinec odjíždí za vytouženým rybolovem do Norska. Třetí fáze horečnatého onemocnění nastává přibližně jeden měsíc před začátkem příprav na rybolovnou výpravu. Zde se nemocná osoba při jídle dívá neustále do atlasu ryb a na dotazy manželky, zda mu chutnalo, odpovídá, že nemůže sehnat červené úhoříky velikosti 12. Nejhorší fáze, čtvrtá, nastává přibližně 4–5 týdnů před datem odjezdu. Tam jsou již příznaky následující : nepřítomný pohled, úsměv mentálně postiženého. Vyskytují se okolnosti velmi podobné Alzheimerově nemoci – postižený opakovaně zapomíná, proto nestále přerovnává svůj rybářský kufřík, vybaluje a následovně zase balí rybářské pruty, navijáky a multiplikátory. Zkouší si stále dokola plovoucí oblek, tráví prakticky veškerý volný čas odbornými diskuzemi na internetu, studiem tiskovin s rybářskou tematikou, četbou ohmataných knih o Norsku, kazí si oči sledováním DVD. Neustále listuje rybářskými katalogy různých prodejců, cestuje přes půl republiky na rybářské srazy a výstavy, kde vyhledává stejně postižené osoby.

„Ty můj vlkouši“

Přestává komunikovat s okolím. Vykřikuje ze spaní slova jako halibut nebo trofejka, pumpuje přitom imaginárním prutem a shazuje budík z nočního stolku. Své životní partnerce, kterou doposud oslovoval sladce „kočičko“ začíná říkat „ty můj vlkouši „. Často ho v hluboké noci některý člen rodiny přistihne, jak si pod dekou, svítíc si baterkou, mění kroužky a trojháčky na švédských pilkerech. Spouští z balkonu kusy ocelových trubek různých vah, aby zjistil, zda má tu správnou akci prutu i nosnost pletené šňůry, kterou neustále podle příslušných tabulek porovnává. Ve značkovém krejčovském salonu si nechává šít na míru speciální plovoucí kotvu. Finančně ruinuje sebe i svou rodinu nákupem nových a nových zaručených nástrah, přestože jeho sklep a garáž doslova praskají ve švech, auto musí parkovat před domem – co je v zavazadlovém prostoru tohoto vozu si asi všichni domyslíte – a množstvím vlastněného rybolovného materiálu by předčil leckterý kamenný nebo internetový obchod.

Žralok lidojed

Nejvíce postižení pacienti si objednávají za horentní ceny rybářské pruty a navijáky z daleké ciziny, ze zámoří ba i Japonska. Jiní zase tráví čas vymýšlením nových a nových důmyslných úkrytů pro pašování lihovin přes několikery hranice, zavařují slivovice do plechových konzerv s nápisem „Vepřová polévka“, rum – pardon, tuzemák – lijí do plastových pet lahví od zázvorové limonády, víno mrazí do kostek a strkají do sáčků od špenátu a snaží se i vyrobit pivo v prášku. Neustále zdokonalují již mnohokráte zdokonalené návazce ve snaze předčít i samotného Rainera Korna, což se mnohým posléze i daří a návazce zastiňují i slavné alegorické vozy z karnevalů v Rio di Janeiru. Další vykupují v Hornbachu veškeré zásoby strun do sekaček, aby jim návazce nepřekousl ani obávaný bílý žralok lidojed. Stejně tak jdou na dračku i plastové kýble s průhledným dnem, v KLDR se staví další továrny na jejich masovou výrobu. Někteří – naštěstí nemnozí – si pořizují černé kombinézy, aby v nich nebyli v noci vidět a do Norska se vypravují v jarních měsících, kdy se při nočních výpravách kradou tmou, přestříhávají krycí sítě na rybích sádkách, které bezuzdně drancují a pak nás ještě otravují pořízenými videi a fotografiemi z těchto nájezdů a ve své malosti se tím ještě chlubí.

Milenka jménem Norway

Filetovací nůž je pravidelně denně broušen. Nemocní jsou vlastním přičiněním separováni od ostatní populace – v restauračních zařízeních si od nich zdraví spoluobčané po chvilce společného dialogu odsedají jinam, protože nakažené osoby nejsou schopny komunikovat o ničem jiném než je rybolov v Norsku. Rada pro rodinné příslušníky a dobré přátele nakažených, vypracovaná odborníky ze NSCIBUSu: buďte k nim maximálně tolerantní, snaha o násilnou změnu jejich osobnosti nemůže dopadnout dobře. Nastudujte něco o rybaření ve Skandinávii, aby jste měli alespoň přibližnou představu, o čem je řeč. Naučte se významy slov jako pilker, úhořík, riper, multiplikátor a dalších exotických výrazů, aby jste alespoň rámcově věděli, o co „go“. Pro manželky a družky – na všem se dá najít i pozitivum. Buďte ujištěné, že pokud se váš manžel či druh zamiluje do Norska, zcela jistě se nezamiluje do jiné ženy. Nebude na milenku mít ani čas, natož peníze. Veškeré své aktivity totiž obětuje své vášni. Možná si raději najděte milence vy, aby vám byl alespoň někdo schopen vyměnit prasklou žárovku nebo kapající kohoutek.

Přijela tchýňe

Pár řádků závěrem: tento příspěvek vznikl v první řadě proto, abychom si při jeho čtení společně uvědomili, že rybařina a obzvláště ta Norská je pro sportovní rybáře hlavně a především zdrojem zábavy, nesmíme ji proto brát až tak příliš vážně a stresovat se ze zbytečnostmi, vždyť stejně zítra ráno zase vyjde slunce a večer zapadne. Berme naše počínání s nadsázkou, stejně jako tento článek. Vznikl i proto, abychom si uvědomili, jakou míru tolerance nám naše, především to rodinné prostředí, věnuje a snažme se mu to zase nějakou jinou formou vrátit. Ale vznikl i proto, že přijela na návštěvu tchýně a je tedy psán při svitu svíčky ve sklepě. Autor píše oblečen v plovoucím obleku a vyteplených botách, na rukou majíc navlečeny neoprenové rukavice, protože venku je minus 9 stupňů, ve sklepě jen o 2 stupně pod nulou méně a protože mu mrznou ruce, vyťukává jednotlivá písmena na klávesnici švédským pilkerem gramáže 750 gramů. Kolem jsou kompletně seskládané veškeré myslitelné pruty a otevřeny kufry s výbavou. V současné době se autor mílovými kroky blíží fázi č. 4.

Autor: Václav Moravec (vamor)

Foto: Michal Strejček (Beda)