Podzimní rybolov 1/2

Hlavní důvod je ten, že v Norsku vlastně ani konec sezóny není. V půlce října začnou najíždět do středního Norska sledi a v severním Norsku se začne u pobřeží objevovat plůdek tresky jednoskvrné, která zajistí, že se budou u pobřeží vyskytovat i velké ryby. Dalším důvodem může být i minimální rybářský tlak a buďte si jisti, že moc rybářů tam nepotkáte. Jestli je Vám toto málo, tak zkuste něco, čeho se většina kolegů bojí. V následujícím článku se dozvíte, jak se na podzim dařilo nám…

Můžeme vybouchnout na počasí

Vyzkoušet chytání v Norsku na konci podzimu, při prvních sněhových přeháňkách, jsem chtěl již dávno. K realizaci však došlo až letos. Strašně jsem toužil poznat, jaké ryby se budou zdržovat u pobřeží a jako techniku lovu budu muset vymyslet. Zkrátka, bude to úplně něco nového. Zkoušel jsem od místních zjistit nějaké info, ale marně. Nikdo nic konkrétního nevěděl. Když jsem se ptal kamaráda Oernulfa, jaké ryby můžeme očekávat, odpověděl: „Nevím, přijeď a uvidíš, určitě budeš první sportovní rybář, který něco takového zkusí. Víš, pro Švédy tady končí sezóna v půlce srpna.“ Hořel jsem nedočkavostí, že vyzkouším něco nového. Černé myšlenky, které mě napovídaly, že můžeme vybouchnout na počasí, jsem si nepřipouštěl.

Letadlem nebo autem?

Výpravu jsme naplánovali na přelom září a října. Potěšilo mě, že jsem si pobyt na Soroya nemusel rezervovat rok dopředu, jak to bývá v letních měsících, ale stačí zavolat týden před odjezdem. Nakonec jsem musel náš start ještě o dva dny posunout a nezbývalo, než si koupit letenky a na ostrov letět letadlem. Kamarádi jeli tedy v termínu autem a já s Oldem jsme o dva dny později letěli. Byla to moje první letecká výprava za rybami do Norska. Mohu říct, že jsem se na to těšil jak rychle budu na druhém konci Evropy. Naštěstí jsem si veškerou výbavu poslal autem, takže do letadla mě zbylo jen příruční zavadlo. Let do těchto končin je velmi komplikovaný a nedá se stihnout za jeden den. Jedná se totiž o let se třemi přestupy. Startovali jsme kolem čtrnácté hodiny z Prahy do Osla, tam jsme měli asi dvě hodinky na přestup Oslo – Tromso, kam jsme přistali kolem půl osmé večer. Tady bylo nutné si vzít nocleh v hotelu. Na letišti žádný hotel není, tudíž jsme museli vzít taxi za nějakých sto padesát noků. Dvojlůžkový hotel se snídaní se dá sehnat do jednoho tisíce noků. Ráno kolem šesté ráno nám letělo letadlo do Hasviku, takže na Soroya jsme přistáli již o půl sedmé.

Moře bylo rozhoupané po včerejším větru

Vystupuji z letadla a vidím naše kamarády, kteří na nás už čekali na letišti. Moje první věta byla: „Tak co, jaká byla cesta?“ „V pohodě, jen v horách byl už sníh, ale se žádnou uzavírkou jsme se nesetkali.“ Odpověděl Standa. To už jsme ale mířili na naši chatu a začali se připravovat na rybolov. Kluci už byli na rybách včera a zprávy nebyly nijak optimistické. Dost to foukalo a dalo se chytat jen kilometr před Hasvikem, což je málo. Chytili jen pár tresek kolem osmdesáti centimetrů, tedy žádný zázrak na tuto oblast. Dnes však byla situace úplně jiná moře bylo rozhoupané po včerejším větru, ale dalo se vyplout. Po snídani jsme vyrazili do Vaaganu, kde jsme měli ukotvené dvě hliníkové lodě. Moře bylo opravdu hodně rozhoupané a spolu se začínajícím odlivem tvořilo slušné čtyřmetrové vlny.

Po dvou hodinách lovu máme asi padesát kilo ryb

Jel jsem tedy velmi pomalu, asi jen na čtvrt plynu, aby to moc neházelo. Echolot ukazoval ryby prakticky hned, co jsme opustili přístav. „Asi špatně nastavený echolot.“ Pomyslel jsem si. Po příjezdu na místo jsem zkontrolovat sondu, jestli má správný úhel a není zarostlá korálem nebo řasou. Vše bylo v pořádku. Ještě jsem v rychlosti projel menu, ale ani tady jsem chybu nenašel. „To přece není možné, aby zde byly stejná hejna ryb jako v létě?“ Napadlo mně. To už se můj pilker řítil do osmdesáti metrové hloubky. Jakmile dosedl, dvakrát jsem ho pozvedl. A záběr! Ryba není nejmenší a po zdolání vylovuji metrovou tresku obecnou. Můj kolega je na tom podobně a vytahuje kelera tak osmdesát centimetrů. Znovu spouštíme a situace se opakuje tentokrát uvázly na háčku pěkné tresky jednoskvrnné. Po dvou hodinách lovu máme asi padesát kilo ryb. Kontroluji GPS a směr našeho driftu je správný. Chytáme dál. Ještě nikdy jsem nezažil, abychom driftovali nějakých pět hodin bez popojíždění. Tady byly ryby pořád pod námi. Najednou se hlásí vysílačkou kolegové z druhé lodi: „Máme toho dost, jedeme do přístavu vyčistit ryby.“