Lov lososů

Tento rybářský sen jsme začali plánovat rok dopředu. Nejprve jsem zavolal kamarádovi Tonymu Čápovi, který se zabývá průvodcováním v Kanadě již 14 let. Domluvili jsme si spolu schůzku, kde se Tony ptal, jaké druhy lososů chceme lovit a tomu jsme podřídili také termín. Moje odpověď byla jednoznačná, když na rybolov do Kanady, tak na největší lososy zvané King. S tímto rozhodnutím náš průvodce příliš nadšen nebyl, protože King vstupuje do řek jako první. Jeho lov je spojený s jarními termíny, kdy v těchto obdobích bývá hladina řek hodně vysoká z tajícího sněhu a jsou velmi těžko chytatelné. Tony si však s tímto problémem věděl rady a naplánoval naši výpravu na přelom července a srpna. Měl vyzkoušené, že v řekách na severu Britské Kolumbie (BC) začíná tah Kingů později z důvodu velice tuhé zimy, která panuje na hranicích BC a Aljašky.

Konečně nadešel den, kdy jsem vystoupil z letadla ve Vacouveru a začal jsem si užívat svůj sen. Hned před východem z letiště na nás čekal Tony se svým karavanem. Povečeřeli jsme a vyrazili asi 180 km na sever k řece Squamish, kde měl právě probíhat tah nejmenších lososů zvaných Pink, kteří by měli být to pravé pro seznámení s technikou lovu.Když jsme dorazili na místo, byla již tma. Přespali jsme blízko řeky a ráno jsme vyrazili do místního obchodu s rybářskými potřebami zakoupit povolenku k lovu a dále opatřit nástrahy na lososy, které se u nás moc neprodávají. Byli jsme první zákazníci, kteří se celí netrpěliví dobývali do obchodu. Dali jsme řeč s majitelem, který nám hned druhou větou zkazil náladu, protože nám sdělil, že Pinkové v řece sice jsou, ale řeka není stále chytatelná kvůli obrovskému množství vody, které se řekou valí z tajícího sněhu. Naše zklamání bylo obrovské a nebylo poslední.

Celou situaci zachránil až Tony, který se zachoval jako správný průvodce a rozhodl, že se vydáme rovnou až na úplný sever BC, kde sníh taje postupně díky nízkým teplotám a řeky by měly být chytatelné. Po obědě jsme vyrazili na cestu dlouhou 1800 km. Tuto vzdálenost jsme jeli téměř dva dny, protože rychlostní limity v Kanadě jsou velmi nízké a Tony nechtěl svůj karavan z bezpečnostních důvodů nikomu půjčit. Po dvou dnech jsme dorazili do města Terace, které je vstupní branou do lososového ráje. To alespoň tvrdil Tony. Pravda byla však jiná. Zastavili jsme opět v blízkosti řeky a šli jsme sondovat terén, zda se v dané oblasti chytají ryby. Přišli jsme k obrovské tůni, kde chytalo asi 25 rybářů, žádná kanadská idylka, ale bylo zde pěkně cítit, že velké město je velmi blízko. Rozhodli jsme se, že to zde zkusíme, protože se zde chytali lososi Sokeyjové.

Ani tento úsek řeky nám nijak nepřirostl k srdci, chytalo se totiž způsobem, který Kanaďané nazývají bottom bouncing, což je háček nahoře ozdobený bavlnkou, který se spolu s olůvkem odhazuje do proudu. Tento druh lososa je absolutně netečný k nástrahám a jeho lov spočívá v prach sprostém podsekávání, protože Sokey nereaguje na barvy ani pohyb zkrátka na nic. Ten když vstoupí do řeky, tak se jde opravdu pouze vytřít a nic jiného ho nezajímá. Za odpoledne jsme ulovily asi 4 kusy na jídlo, ale tento způsob lovu nebyl tím, proč jsem do BC přijel. Tony měl v záloze další variantu – nabídl nám vyrazit na řeku Kitemat, která byla vzdálena asi 260 km. Neváhali jsme a okamžitě souhlasili. Na nové místo jsme dorazili až večer. Vzali jsme si jen mušáky a vyrazili k řece. Od této chvíle to byla ta pravá Kanada, kterou znáte z fotek časopisů. Asi po šestém náhozu přichází první záběr na mouchu a ryba najíždí okamžitě do proudu, kde se několika výskoky snaží háčku zbavit. Stejně je na tom i můj parťák, a tak zdoláváme dva lososy Pink současně. Ten večer jsme jich každý ulovili minimálně pět. Okamžitě z nás opadla nejistota ze špatně investovaného času a peněz.

Druhý den ráno jsme si vzali i vláčecí pruty, protože v Kitematu se měli vyskytovat také Kingové, které by jsme na 8″, 9″ mušák určitě neudrželi. Šli jsme asi o dva kilometry níže po proudu, až jsme došli k tůni, přes kterou ležela vyvrácená obrovská jedle. Já jsem si ještě předchozí večer navázal na svůj vláčák 30g jigovou hlavu a místo gumové nástrahy jsem na něj navázal marabu peří růžové a fialové barvy, proto jsem na tomto kouzelném místě nahazoval jako první. Svůj jig jsem položil na protější stranu, přímo pod větev jedle. Proud tam byl velmi silný, okamžitě jsem překlapl cívku a udělal dvě otočky na navijáku, abych neuvázl. V tom přišla obrovská rána do prutu a já jsem pochopil, že teď si píši svoje soukromé rybářské dějiny, protože mám na prutě svoji dosud největší lososovitou rybu. O tom, že je to vysněný King jsem se přesvědčil okamžitě, protože ryba šla nekompromisně do výskoku. Poté klesla ke dnu a již jsem ji nespatřil. Ryba absolutně nediskutovala a jela stále po proudu na nějaké otáčení s lehkým vláčecím navijákem Ryobi a silonem 0.28mm nebylo ani pomyšlení. Stále jsem doufal, že si to ryba rozmyslí a vyrazí proti proudu. Bohužel ne! Když jsem viděl, že se King blíží ke konci tůně a za ní následovala kaskáda prudkých peřejí, vydal jsem se po proudu za ní, ale rybu to však nezajímalo, snažil jsem se ji ještě podržet před peřejemi, rukou jsem držel cívku v tom se prut ohnul na svoje maximium a můj King zmizel po proudu.

Připadal jsem si jako malý kluk, když mu spadnou klíče do kanálu. Moji depku rozptýlil vzápětí Pavel, který zasekl krásnou rybu. Měl štěstí, že to bylo na začátku tůně a mohl si s ní hrát po celkem dlouhém břehu. Svůj souboj vyhrál a ulovil krásného lososa Chum, u nás nazývaného losos psí. Poté najeli Pinkové, kteří byli úplně všude a brali doslova na hod, takže jsme si užili jak vláčku, tak mušák. V blízkosti místa, kde jsem ráno ztratil svého trofejního Kinga, se večer začala ukazovat další pěkná ryba. Neváhal jsem a mušák jsem okamžitě vyměnil za vláčák. Navázal jsem jig a nához jsem posadil do stejného místa jako ráno, kde nyní vyskočil další King. Asi na pátý nához jsem ucítil záběr, následoval zásek a ryba poznala, že není něco v pořádku. Tentokrát jsem nepostupoval jako při zdolávání velkého potočáka, ale od začátku jsem se snažil dostat rybu z proudu do vracáku, který se točil při břehu, což se mi povedlo. Po chvíli jsem spatřil obrovské tělo Kinga v průzračné vodě a rozklepal jsem se. Ryba se ještě několikrát pokusila dostat zpět do proudu a pomocí divokých výskoků se snažila zbavit háčku, ale marně – tato ryba mi byla souzená. Zdolal jsem Kinga 106 cm 13 kg. Večer, když jsme končili lov, tak jsem si říkal, že kdyby toto byl můj nejlepší den BC, tak to stálo za to.

Další den jsme se dohodli, že změníme místo a posunem se o 380 km na SZ ke hranicím Aljašky. Tuto vzdálenost jsme jeli celý den a k řece jsme se dostali až večer, protože poslední část cesty vedla lesními úseky po nezpevněných cestách. Okamžitě po příjezdu k řece Meziadin se mě zmocnily pocity objevitele. Řeka Meziadin – to byl klenot všech řek. Už z dálky tří kilometrů byl slyšet hukot soutoku řek Nass a Meziadin, kam jsme měli ráno vyrazit na rybolov. Večer jsme začali připravovat nástrahu na lov Kingů. Byli to jikry z lososa Sockey, které se kozervovali růžovým boraxem a fixovaly do červené síťky, aby přežily útok Kinga. Řeka Meziadin měla být vyvrcholením celé výpravy do BC. Ráno kolem nás projel ranger, který potvrdil, že dole na soutoku Kingové jsou. Neváhal jsem ani minutu a začal jsem připravovat tvrdší prut Penn Ocean Fighter s multiplikátorem a silonem Platil o průměru 0.60 mm. Poté jsme vyrazili k řece. Cesta vedla přes vřesoviště a močály, kde jsme narazili na medvědí trus, ze kterého se ještě kouřilo. Při sestupu k řece jsme ještě spatřili medvěda černého, který před námi vylezl na strom. Co mě však nejvíce šokovalo, byla dřevěná cedule, na kterou indiáni napsali uhlíkem „Pozor, v okolí se vyskytuje nebezpečný Grizzly s mláďaty“. To se člověk bál jít i na záchod. Pocit bezpečí zvyšoval Tony, který měl na rameni nabitou velkorážní brokovnici

Když jsme dorazili na míst, o byl jsem uchvácen přírodní scenérií. Soutok dvou řek, jejichž ostrý proud se rozbíjel o útes, z kterého jsme chytali. Neváhám, navlékám na háček bez protihrotu síťku s jikrami a nahazuji je proti proudu. Po náhozu do prudkého proudu přihází záběr okamžitě, jen co jikry klesly ke dnu mezi Kingy. Následuje zásek a King míří po proudu přímo do peřejí, má však smůlu, dotahuji hvězdicovou brzdu na svém multiplikátoru a zkouším, co prut a silon vydrží. Zdá se, že je to ono! Po chvilce přetahování si to King rozmýšlí a jede proti proudu. Nepochopitelně losos bojuje s proudem a s utaženou brzdou multíku, kterou se mu daří protáčet. Za pár minut však mění taktiku a jede přímo na mě. Jsem zaskočen a nestačím domotávat metry povoleného silonu. Ryba mě objela a míří přímo do peřejí. Nestačil jsem se otočit, a protože jsem stál po pás v proudu, tak se Kingovi podařilo podrazit mě nohy a následovala nucená ranní koupel, přičemž mně voda natekla do prsaček. Naštěstí v onom místě proud nebyl tak silný a podařilo se mně opět postavit na nohy. Zvedl jsem prut a otáčím rybu proti proudu. Lososa jsem zdolal a byla to překrásná ryba 110 cm, 15 kg.

Předávám prut parťákovi Pavlovi a jdu si vylít vodu z prsaček. Kingové jsou stále na místě a také Pavel okamžitě po náhozu zasekává a má na prutě velkou rybu, která se po zdolání mohla pochlubit mírou 116 cm 17 kg. Na tomto místě jsme zůstali ještě dva dny a každý den se situace opakovala, Kingové byli na místě a neustále atakovali naše nástrahy – jak konzervované jikry, tak plandavky a woblery. Každá radost však jednoho dne končí. Nastal čas na návrat zpět do Vacouveru, kde nás ještě čekal lov jesetera na řece Fraser. Cestu jsme jeli 4 dny včetně zastávek pro rybolov na menších řekách, kde se nám podařilo chytit několik sivenů, duháků a potočáků. Největší siven měl 60 cm a přelstili jsme ho na wobler Rapala, který fungoval výborně.

Předposlední den ráno v osm hodin stojíme na smluveném místě, kde nás vyzvedávají dvě lodě. Následuje rychlý přesun do míst s členitým dnem, kde náš průvodce Gord předpokládá výskyt jesetera. Po příjezdu na místo nastražujeme čtyři pruty. Jako nástrahy požíváme jikry, malé sladkovodní úhoře a mořské červy smáčky. Po nahození všech prutů přichází po deseti minutách první záběr. Pavel neváhá a okamžitě zasekává, co se dělo po záseku jsem ještě neviděl. Pavlovi ryba narovnala ruce a špička prutu zmizela do vody a ryba protáčí brzdu mutliplikátoru. Následoval těžký souboj, který trval neuvěřitelných 46 minut a byl zakončen zdoláním jesetera o délce 175 cm 46 kg.

Změnili jsme místo, nastražili znovu čtyři pruty a je řada na mě! Po chvilce se jeden z prutů ohnul a já jsem okamžitě zasekl. Následoval stejný scénář, který prožil Pavel, jenže já jsem měl na prutě rybu, které se po 46minutách z vody vůbec nechtělo, a naše loď se musela nechat táhnout po proudu řeky. Celý souboj, který trval neuvěřitelných 112 minut, korunoval jeseter 205 cm 65 kg. Po té jsme ulovili ještě čtyři jesetery, jejichž délka nepřesáhla 170 cm.

Na závěr, pokud bych měl shrnout rybolov v BC, tak je to určitě země neomezených rybářských možností, přestože jsem neměl možnost navštívit moře, které patří mezi nejlepší loviště Halibutů na světě. Hodně však záleží na průvodci, se kterým se tam vydáte. Pokud byste si tam plánovali výlet s tím, že si tam pronajmete auto a procestujete si to sami, tak si nezachytáte velké ryby, které v BC určitě jsou!