Kde se vyskytuje?
Rozšíření Tresky obecné je obrovské. Tuto rybu můžeme najít ve vodách atlantiku od severního Portugalska přes Anglii až do Norska, nesmime však opomenout také celé baltické moře. S treskou se také setkáte na Islandu, v Grónsku a dokonce i v Kanadě, kde byla díky průmyslovému rybolovu téměř vyhubena. Ze všech zemí světa by se právě Kanada měla chovat jinak. V lovištích poblíž Kanady se kdysi velmi hojně vyskytovala treska, dnes je však její populace na pokraji vyhynutí. Rybí populace jsou zdecimovány rybolovem pomocí sítí tažených po mořském dně, které rozorávají vše, co jim stojí v cestě. Vzhledem k nadměrnému rybolovu kanadská vláda zakázala v sezóně 1993 – 1994 lov tresky na neurčité období, jež s určitými omezeními trvá do dnes. V důsledku tohoto rozhodnutí přišlo o práci v Kanadě téměř 27 000 rybářů . Vraťme se však do Norska, kde situace s treskou zdaleka tak špatná není, ale je díky pečlivému sledování ministerstvem zemědělství stanovena quóta na ulovení tresek do sítí – tzv. průmyslový rybolov. Díky těmto opatřením je populace tresky v Norsku ve velmi dobré kondici a výskyt ryb stoupá směrem k severu. Norská vláda každoročně snižuje quóty na množství ryb ulovených do sítí a to je důsledek ukončení rybolovu drobných rodinných firem, kterým se rybolov již nevyplácí a je pro ně mnohem zajímavější odejít do města a nechat se zaměstnat např. v ropném průmyslu, který je v Norsku několik let po sobě rostoucím odvětvím. Podle posledních zpráv světového fondu na ochranu přírody /WWF/ je situace s výskytem tresky ve středním Norsku stabilizovaná, situace v Barentsově moři je dokonce na úrovni roku 1950, kdy se zde lovilo o několik tun ryb více na jednoho obyvatele ročně. WWF se však shodli na tom, že situace v Norském moři je velmi křehká a v žádném případě nesmí dojít k navýšení lovných quót. Norská vláda je si totiž dobře vědoma toho, co jim rybářská turistika přináší.
Trošku historie
Historie lovu tresek sahá až do minulého tisíciletí, kdy odvážní Norové začaly vysušené tresky a vyvážet je do Portugalska, Španělska a Itálie, kde se tyto ryby staly žádanou pochoutkou. Do dnes jsou známy tresčí festivaly zejména v Itálii, kdy na zásilku čerstvých nasolených a usušených tresek čeká celé městečko. Tajemství usušených tresek objevili Vikingové asi 800 let př.n.l., kteří využívali toto maso jako hlavní zdroj potravy při svých výpravách na moře. Treska obecná patří z gurmánského hlediska mezi vyhledávané speciality. Treska má velmi málo tuku a je známá svým libovým, křehkým masem. Její maso má decentní slanou chuť. Tresku můžeme nahradit mníkem mořským, okouníkem mořským, mořskou štikou nebo treskou tmavou. Klasický způsob přípravy je pečení nebo smažení. Treska by měla pevně držet u kostí a vnější části ryby by neměly být příliš měkké, aby se ryba cestou z hrnce na talíř dostala celá a nerozpadla se. Maso tresky je velmi jemné. Nejlepší chuti dosáhneme tehdy, když jsou po upravení vidět malé bílé částečky (bílkoviny).
Norsko je velká země!
Norsko kvůli své rozloze /přes 2000 km/ není jednoduché rozčlenit na dobré a špatné loviště. Obecně však platí, že největší exempláře tresky obecné se chytají v jarním období březen – duben. Kdy k pobřeží připlouvají matečné tresky tzv. skrej, aby se zde rozmnožily. Tresky jsou pohlavně zralé už ve třech letech. Každá dospělá samička může naklást 500 tisíc až 5 miliónů jiker. Tření probíhá na hloubce 80 – 200m. Velké matečné tresky připlouvají k pobřeží v obrovských hejnech o počtech až několika miliónů kusů a shromažďují se na rozhraní studené a teplé vody. Ideální teplota vody je 6 stupňů. V tomto období treska potravu nepřijímá, ale funguje u ní podobný reflex dravce jako u lososa. Takže pokud se Váš pilkr objeví v její blízkosti, je zde velká šance, že vám na něj zaútočí, nikoliv však z hladu, ale proto, že v něm vidí rybu, která chce ohrozit její potomstvo.
Přejít na:
Autor: Michal Simčo
Foto: Pavel Brázda
Nahrávání ...
Tento článek zatím nikdo nekomentoval, buďte první!