Lov tresky tmavé (kelera) v Norsku
Treska tmavá, mezi rybáři známá jako keler, je nejbojovnější rybou, kterou v norských vodách běžně potkáte. Rybáři jí neřeknou jinak než černé torpédo — po záseku vyráží takovou rychlostí, že jí nestačíte namotávat, a o vteřinu později vám přes brzdu vypálí zpátky do hlubiny. Lov kelerů v Norsku není o čekání, ale o hledání: velké kusy stojí u podmořských hor daleko od břehu a na třicet malých připadá jeden opravdu velký. Když ho ale zaseknete, je to souboj, na který se nezapomíná.
Biologie a výskyt
Latinský název: Pollachius virens (Linnaeus, 1758)
Velikost a váhový potenciál: Běžné úlovky se pohybují mezi 60 a 90 cm. Ve středním Norsku je za slušnou rybu považován kus nad 110 cm, směrem na sever velikost úlovků výrazně roste. Doložené maximum druhu je 130 cm a nejtěžší publikovaný kus vážil 32 kg. Rekord na prut (IGFA All-Tackle) činí 22,7 kg a padl v norském Saltstraumenu. Náš nejlepší doložený úlovek měří 135 cm (Sørøya, červenec).
Výskyt v Norsku a jiných mořích: Rozšířená od Špicberk po Biskajský záliv, na obou stranách severního Atlantiku. V Norsku ji najdete podél celého pobřeží — od jihu až po Finnmark. Norské populace se dělí na dva kmeny, severně a jižně od 62° severní šířky.
Životní cyklus: Keler je hejnová, neustále se pohybující ryba, která se dožívá až 25 let. Tření probíhá v zimě, u norského pobřeží zhruba od ledna do března, v hloubkách kolem 200 metrů. Jikry jsou pelagické a vznášejí se v hloubce 50–90 m. Na jaře ryby táhnou do pobřežních vod, na zimu se stahují zpět do hloubek.
Preferované hloubky a místa: Zdržuje se u dna i ve volném vodním sloupci, nejčastěji v hloubkách 30–200 m. Klíčové jsou pro ni podmořské hory, hloubkové zlomy a skalnaté útesy, kde se drží hejna drobných ryb. Menší kusy zajíždějí až do přístavů mezi lodě.
Nejlepší období a lokality pro lov
Sezónnost výskytu: Keler je lovitelný prakticky celoročně, ale sezóna sportovního lovu běží od května do října. V severním Norsku, například kolem Sørøyi, je vrchol v červenci, srpnu a září. V zimních měsících se ryby stahují do hloubek k tření a lov je podstatně těžší.
Doporučené lokality: Kelera potkáte podél celého norského pobřeží, ale za velkými kusy se vyplatí cestovat na sever a hlavně dál od břehu:
- Sørøya — nejlepší kusy stojí na reefech otevřeného moře, klidně 18 km od přístavu
- Hitra a Frøya — střední Norsko, zde padl český rekord 113 cm
- Lofoty — léto patří velkým kelerům, výborné i na přívlač
- Senja, Steigen, Sula, Trøndelag — členité dno a podmořské hory
Tip: Podmořské hory si najděte předem na Gislink.no — vyberte oblast a přepněte na sjøkart. Z mapy si vytáhnete GPS souřadnice a naťukáte je do echolotu ještě před výjezdem.
Úspěšnost v různých měsících: Nejvyšší šance na trofejní kusy je v červenci až září, kdy hejna stojí u podmořských hor na otevřeném moři. Pozor na rozšířený omyl: když se voda u pobřeží ohřeje, velké kusy od břehu zmizí — kdo je v létě hledá u pobřeží, chytá jen „salátové“ ryby do 50 cm. Za velkými se musí daleko na moře.
Rozhodující je i příliv. Osvědčilo se lovit 3 hodiny před kulminací přílivu a ještě 1–2 hodiny po. Při odlivu se keleři stahují hlouběji a dál od hor, s přílivem stojí přímo na hraně, občas i na samotném vrcholu hory.
Techniky lovu
Doporučené vybavení
Pruty: Na pilkrování v hloubce se hodí kratší tuhý prut se zátěží 150–400 g, na přívlač lehčí 2,4–2,7 m do 80 g.
Pilkry — na kelera to hlavní:
Jigy a gumové nástrahy do sloupce:
Doplňky, na které se zapomíná:
Chování při zdolávání a zpracování ryby
Chování při zdolávání
Keler dokáže výborně vyrovnávat tlak, a to mění celý souboj. Po záseku často vyrazí vzhůru k lodi takovou rychlostí, že ho ani neucítíte a nestíháte namotávat — a ve chvíli, kdy si myslíte, že je konec, to rozjede přes brzdu zpátky ke dnu. Právě tady začátečníci nejčastěji přicházejí o rybu. Souboj s kusem přes metr trvá klidně dvacet minut.
Filetování
Maso je tmavší a výrazněji chutná než u tresky obecné, s malým podílem kostí. Filetuje se snadno klasickým řezem za hlavou a podél páteře. Hodí se na smažení, pečení i gril; díky pevné struktuře se nerozpadá.
Uskladnění
Filety chlaďte na 0–2 °C, ideálně vakuově zabalené. Maso snese okamžitou konzumaci i zamražení. U kelera platí dvojnásob, že se má vykrvit a zchladit hned po ulovení — jinak tmavne a ztrácí chuť.
Zkušenosti z praxe
Nejlepší kus, který jsme na kelerech zažili, měřil 135 cm a vážil 15 kg. Chytila ho Karolína na Sørøyi v červenci na reefu 18 km od přístavu, u podmořské hory v 70–90 metrech. Zdolávala ho dvacet minut a celá loď byla přesvědčená, že táhne halibuta. Ten týden jsme na každý drift vytáhli jednu až dvě ryby mezi 120 a 130 cm — na lehčí švédský pilkr 300 g, který pomalu propadal sloupcem.
Stejně poučná je ale i výprava, kdy to nevyšlo. Na Sørøyi jsme si vybrali „tutový“ srpnový termín a šest dní nechytili nic přes 6 kg. Ani místní profesionálové nevěděli, kdy se to zlomí — „možná zítra, možná za čtrnáct dní“. Předposlední den zaklepal soused Hans: „Dnes po půlnoci se mají změnit mořské proudy a připlavou velké ryby.“ Vyjeli jsme v jednu ráno za polárního dne, chytali patnáct hodin bez jídla a nakonec skončili s pěti tresky tmavými přes 14 kg — mezi racky a bílonosými delfíny. Mořské proudy rozhodují víc než waypointy.
Poznámka k etice: kelery lze lovit i u lososích sádek, kde se drží kvůli krmivu. Zákon dovoluje lov až 200 metrů od sádek, ale my to nedoporučujeme a sami to neděláme. Se sportovním rybolovem to nemá nic společného.
Rekordy z lovu tresky obecné
FAQ o lovu tresky tmavé
Co by vás mohlo dále zajímat
7°C
10°C
9°C
