Každá rybářská výprava je pro mě zvláštní, ale ta poslední měla ještě hlubší význam. Vyrazil jsem na ni...
Druhý největší norský ostrov nabízející vynikající podmínky pro rybolov po celý rok
Tresku jednoskvrnnou, mezi rybáři známou jako haddock, si nespletete s ničím jiným. Pod první hřbetní ploutví má výraznou černou skvrnu, které se říká otisk palce ďábla — jinde zase značka Svatého Petra. Je to ryba dvou tváří: na pilkr často zaútočí drobotina kolem 30 cm, ale v pobřežních vodách severního Norska se dá na přívlač dostat i metrový kus. A souboj s takovým exemplářem někteří rybáři přirovnávají k halibutovi.
Velikost a váhový potenciál: Běžný úlovek měří 40–70 cm. Maximum druhu je 110 cm a 14 kg. V obchodě bývá průměrně padesáticentimetrová ryba kolem 1,5 kg. Náš rekord má 80 cm a 5,5 kg (Bakkan Wahl, srpen 2013). Zajímavé je, že tempo růstu se za posledních 30–40 let výrazně zrychlilo — dospělé velikosti dosahuje dřív než dřív.
Poznávací znaky: Dlouhé tělo, mohutná hlava, horní čelist delší než spodní, na bradě velký vous. Tři hřbetní ploutve, první vysoká a špičatá. Hřbet tmavě červený až purpurový, někdy olivově zelený, boky tmavě stříbrné. Černá postranní čára zakončená tou charakteristickou skvrnou.
Výskyt v Norsku a jiných mořích: Severní Atlantik, Barentsovo, Severní i Baltské moře. V Norsku podél celého pobřeží a ve fjordech od jihu na sever. Hlavní komerční loviště jsou v Severním moři, u Islandu a v Barentsově moři.
Životní cyklus: Pohlavně dospívá ve 3.–4. roce. Tře se od konce února do začátku června při teplotě 6–10 °C v hloubce kolem 150 m. Nejdůležitější trdliště leží ve vodách středního Norska a u jihozápadního Islandu. Samice naklade 100 tisíc až milion jiker, metrové kusy až tři miliony. Potěr se první měsíce skrývá pod klobouky medúz, které v létě zaplaví norské pobřeží.
Preferované hloubky a místa: Mladé ryby žijí u dna v hloubkách 20–300 m, dospělci preferují hlubší vodu a členité dno, typicky 40–150 m. Mladí jedinci se drží pobřežních mělčin; na otevřeném moři se shlukují do hejn a v zimě táhnou za potravou k Islandu.
Sezónnost výskytu: Nejvyšší aktivita je od února do června, kdy probíhá tření a ryby se koncentrují. Díky obrovské rozloze Norska od jihu na sever ji ale lze lovit prakticky po celou sezónu — trdliště „putují“ s teplotou vody.
Doporučené lokality: Nejlépe fungují hlubší fjordy a členité dno středního a severního Norska:
Souvislost, která se vyplatí znát: jednoskvrnka je důležitá složka potravy halibutů, tresek obecných i kelerů. Když najdete místo s jejich hojným výskytem, velcí dravci nebudou daleko.
Úspěšnost v různých měsících: Největší šance je v jarních měsících, tedy únor až červen. Zbytek sezóny se dá lovit taky, jen jsou ryby rozptýlenější. Na podzim a v zimě se hejna posouvají za potravou.
Nejčastější metoda. Fungují stříbrné pilkry 100–500 g podle hloubky a způsobu vedení. Počítejte s tím, že na pilkr často zaútočí hlavně mladší ryby kolem 30 cm — na větší kusy je potřeba hledat hlubší partie a členité dno.
V pobřežních vodách severního Norska se jednoskvrnka loví na přívlač — a právě tady můžete čekat rekordní kus až kolem metru. Souboj se silnou rybou u dna patří mezi velké zážitky sezóny a někteří lovci ho přirovnávají k halibutovi.
Velmi účinné jsou montáže s hadičkami, peříčky nebo malými gumovými nástrahami nad pilkrem. Náš druhý nejlepší kus vzal na zelenou fluo papriku s kouskem makrely ve 130 metrech — a to při lovu mníka.
Jednoskvrnka se přirozeně živí červy, kraby a drobnými rybami, takže dobře reaguje na kousky rybího masa, krevety a červy. Nabízí se u dna v hloubkách 40–150 m, ideálně kousek nade dnem — náš rekordní kus bral zhruba metr nad dnem.
Pruty a náčiní: Středně silný mořský prut se zátěží 40–150 g, délka 1,9–2,4 m na vertikál. Naviják s jemnou brzdou a kapacitou 150–200 m. Návazec fluorocarbon 0,25–0,40 mm, háčky 2/0–4/0.
Stříbrné pilkry — hlavní nástraha:
Chobotničky a návazce nad pilkr:
Menší jigy a gumy:
Proporce jednoskvrnky — dlouhé tělo a mohutná hlava — z ní dělají překvapivě silného protivníka. Větší kusy kladou tvrdý odpor a snaží se držet u dna. Souboj s metrovou rybou přirovnávají někteří lovci k halibutovi, což u ryby s pověstí „doplňkového úlovku“ nikdo nečeká.
Maso je bílé, velmi libové a s jemnou strukturou. Nejcennější jsou hřbetní filety. Má výraznou, příjemnou chuť po moři a jódu — někteří rybáři ji považují za nejchutnější norskou rybu, jiní ji kvůli intenzivnějšímu pachu odmítají.
Pozor na mražení. Struktura masa je tak jemná, že zmražením dochází k roztrhání svaloviny a ztrátě chuti — proto se jednoskvrnka distribuuje hlavně chlazená. Čerstvost poznáte podle toho, jak dobře filet drží pohromadě. Při smažení rychle ztrácí chuť, takže s ní zacházejte šetrně.
Jednoskvrnka bývá vítaným zpestřením při pilkrování v norských fjordech, hlavně na jaře. Většina rybářů ji zná jako tu menší rybu, co bere na pilkr mezi treskami — ale to je jen půlka příběhu.
Náš rekordní kus ulovil Miroslav Dytrt ml. 1. srpna 2013 u Bakkan Wahl v okolí ostrova Asen: 80 cm a 5,5 kg, v hloubce 90 metrů zhruba metr nade dnem. Sestava prut WFT Nord 68, multiplikátor Daiwa Tanacom 500S, pletenka WFT Strong 51 kg s návazcem Platil Marine 0,80 mm a pilkr Ice Fish 400 g.
Druhý nejlepší, 79 cm a 4,3 kg, vzal Pavlu Staňkovi na Hitře u Dolmøya. Zajímavé je jak: záběr přišel při tahání mníka — jednoskvrnka nastoupila ve sloupci na zelenou fluo papriku s kouskem makrely ve zhruba 130 metrech.
Stříbrné pilkry 100–500 g podle hloubky, doplněné chobotničkou nebo peříčkem nad pilkrem. Dobře bere i na kousky rybího masa, krevety a červy — přirozeně se živí bezobratlými a drobnými rybami.
Únor až červen, kdy probíhá tření a ryby jsou nejaktivnější. Díky rozloze Norska se ale dá lovit prakticky celou sezónu.
Nejčastěji 40–150 m u členitého dna, nabídka kousek nade dnem. Mladé ryby žijí v širokém rozpětí 20–300 m. Naše dva nejlepší kusy braly v 90 a 130 metrech.
Má výjimečně jemnou strukturu masa. Při zmražení se svalovina roztrhá a ryba ztratí chuť — proto se prodává hlavně chlazená. Ideální je zpracovat ji čerstvou.
Norské vody čekají
Napište nám a ozveme se vám do 24 hodin.