10°C
13°C
9°C
15°C
29°C
Štikozubec obecný, mezi rybáři známý jako hejk nebo mořská štika, si jméno vysloužil zaslouženě — štíhlé tělo, mohutná tlama a zuby, kvůli kterým se nevyplácí šetřit na návazci. Je to noční lovec, který za šera vyjíždí ze stovek metrů do mělčích partií za potravou. A pro kuchaře je to jedna z nejcennějších ryb, které z norského moře přivezete.
Velikost a váhový potenciál: Běžný úlovek měří 60–90 cm a váží 1,5–3 kg. Doložené maximum druhu je 140 cm a hmotnost kolem 15 kg. Náš rekord má 121 cm a 12 kg (Bakkan Wahl, únor 2006), hned za ním 117 cm a 110 cm — všechny tři přes metr.
Poznávací znaky: Štíhlé protáhlé tělo, velká hlava s širokou tlamou osazenou silnými ostrými zuby. Hřbet šedomodrý, boky stříbřité. Tvarem i chováním připomíná sladkovodní štiku, odtud přezdívka mořská štika.
Výskyt v Norsku a jiných mořích: Severovýchodní Atlantik od Norska po Island, Severní moře, Biskajský záliv, Středozemní i Černé moře. V Norsku běžný v hlubších fjordech a pobřežních vodách.
Životní cyklus: Dravec živící se menšími rybami — makrelami, sledi, sardinkami a šproty — a doplňkově hlavonožci a korýši. Tření probíhá v hlubších vodách, jikry samice klade do vodního sloupce.
Preferované hloubky a místa: Nejčastěji 50–500 m, na písčitém, bahnitém i kamenitém dně. Zásadní je ale denní rytmus: štikozubec je nejaktivnější v noci a za šera, kdy vyjíždí za potravou do mělčích partií. Přes den stojí hlouběji.
Sezónnost výskytu: Lovitelný je celoročně — náš rekordní kus padl dokonce v únoru. Nejvyšší aktivita ale bývá na jaře a v létě, kdy se přibližuje k pobřeží a do fjordů.
Doporučené lokality: Hluboké fjordy středního a severního Norska:
Rozptyl hloubek u našich rekordů (35, 90 a 150 metrů) ukazuje, že štikozubce nehledejte podle hloubky, ale podle denní doby.
Úspěšnost v různých měsících: Největší šance je od května do září, kdy je ryba aktivní v mělčích vodách a ve fjordech. Rozhodující je ale šero a noc — přes den štikozubec stojí hluboko a bere podstatně hůř.
Nejúčinnější způsob. Silný monofil, jednoháčky 6/0–9/0, svítící fluo bužírka proti překousnutí a oranžová chobotnice pro viditelnost v hloubce. Na háčky patří filet z čerstvě ulovené makrely, ideálně s kůží — drží pevně a ve vodě pracuje přirozeně.
Dvě ze tří našich rekordních ryb vzaly na švédský pilkr 400–470 g. Funguje i vedení nástrahy kousek nade dnem — rekordní kus bral zhruba patnáct metrů nad dnem v devadesáti metrech, tedy vysoko ve sloupci.
Nejdůležitější takticky poznatek. Štikozubec je noční a soumrakový lovec. Když ho chcete cíleně, plánujte výjezd na večer nebo brzké ráno a hledejte ho v mělčích partiích, kam za potravou vyjíždí. Přes den se stahuje zpátky do hloubek.
Štikozubec má tlamu plnou ostrých zubů a slabý návazec překousne. Používejte monofil kolem 0,80–1,00 mm a fluo bužírku, která návazec chrání. Skrblit se tady nevyplácí — přijdete o rybu i o sestavu.
Návazec — tady začněte: na štikozubce máme přímo specializovaný návazec.
Pilkry — na tyhle padly naše rekordy:
Chobotničky a doplňky návazce:
Prut a naviják: Středně silný mořský prut se zátěží 60–200 g. Náš rekordní kus jsme zdolávali s elektrickým multiplikátorem Ryobi.
Štikozubec je aktivní dravec a po záseku se brání živě, i když ho hloubka po chvíli unaví. Zásadní je opatrnost při vylovení — tlama plná ostrých zubů dokáže pořezat ruku i překousnout slabší návazec.
Maso je bílé, jemné a mimořádně ceněné — patří k tomu nejlepšímu, co se dá z norského moře přivézt. Filetuje se snadno, kostí je málo. Vhodné na pečení, smažení i gril.
Maso je jemné a rychle měkne, proto rybu zpracujte co nejdřív a uložte v chladu, ideálně vakuově. Snese i zamražení, ale čerstvý štikozubec je výrazně lepší.
Náš rekordní štikozubec ukazuje, že tahle ryba nedodržuje očekávání. Michal Simčo ho ulovil v únoru u Bakkan Wahl — tedy mimo hlavní sezónu — na švédský pilkr 470 g, ve devadesáti metrech, ale zhruba patnáct metrů nade dnem. Měřil 121 cm a vážil 12 kg. Sestava: prut WFT Nord 68, elektrický multiplikátor Ryobi, pletenka Penn 51 kg.
Druhý nejlepší kus, 117 cm, vzal Miloši Šebíkovi v Eidestrandu u Aure na masový návazec v pouhých 35 metrech. Třetí, 110 cm, ulovil Petr Svoboda v Suldalu ze 150 metrů na švédský pilkr 400 g.
Tři metrové ryby ze tří velmi odlišných hloubek — 35, 90 a 150 metrů. To je nejlepší důkaz, že u štikozubce nerozhoduje hloubka, ale denní doba a přítomnost potravy.
Filet z čerstvě ulovené makrely s kůží na masovém návazci s chobotnicí — pachová stopa funguje ve sloupci i u dna. Výborně bere i na švédský pilkr 400–500 g; dvě ze tří našich rekordních ryb padly právě na něj.
Nejvyšší aktivita je na jaře a v létě, ale rozhodující je denní doba — štikozubec je noční a soumrakový lovec, který za šera vyjíždí do mělčích partií. Náš rekordní kus padl dokonce v únoru.
Rozpětí je 50–500 m, ale naše tři metrové ryby padly v 35, 90 a 150 metrech. Nehledejte ho podle hloubky, ale podle denní doby — a zkoušejte i vysoko ve sloupci, rekordní kus bral 15 metrů nade dnem.
Protože má tlamu plnou ostrých zubů a slabší návazec překousne. Používejte monofil kolem 0,80–1,00 mm a fluo bužírku, která návazec chrání. Při vylovení mu nikdy nesahejte do tlamy holou rukou.
Norské vody čekají
Napište nám a ozveme se vám do 24 hodin.
