9°C
11°C
9°C
8°C
29°C
Pyskoun skvrnitý, mezinárodně ballan wrasse, je nejbarevnější ryba norského pobřeží — zelenavá, hnědá až červenavá s výraznou mramorovou kresbou. Je to ideální úlovek pro mělčiny, dostupný i z břehu, a přitom nečekaně houževnatý soupeř. A skrývá dvě biologické zvláštnosti, které z něj dělají mnohem zajímavější rybu, než se na první pohled zdá.
Velikost a váhový potenciál: Běžně dorůstá kolem 40–50 cm, doložené maximum druhu se pohybuje kolem 60 cm. Hmotnost typicky 0,5–2 kg. Náš rekord má 46 cm (Store u Furuøya, srpen 2016).
Poznávací znaky: Robustní vysoké tělo, silné rty (odtud český název) a výrazná mramorovaná kresba, jejíž zbarvení se liší podle prostředí — od zelenavé přes hnědou po červenavou. V tlamě má pevné hltanové zuby, kterými drtí schránky měkkýšů a korýšů.
Rodí se jako samice: Pyskoun je proterogynní hermafrodit — všichni jedinci se líhnou jako samice a část z nich se v pozdějším věku mění na samce. Největší ryby v hejnu tak bývají samci, kteří vznikli přeměnou.
Výskyt v Norsku a jiných mořích: Severovýchodní Atlantik od západní Afriky a Biskajského zálivu po Norsko a severní Skotsko. V Norsku běžný v pobřežních vodách s kamenitým dnem a porosty řas.
Životní cyklus: Dlouhověká ryba, dožívá se až 29 let. Tře se od dubna do července v mělkých pobřežních vodách. Samci staví hnízda z řas, do kterých samice kladou jikry — chování, které mezi mořskými rybami severu není běžné.
Preferované hloubky a místa: Nejčastěji 1–30 metrů, u skalnatých pobřeží, útesů a v porostech chaluh. Naše rekordní kusy padly shodně kolem deseti metrů.
Sezónnost výskytu: Aktivní od jara do podzimu, nejlepší období je od května do září, kdy sbírá potravu v mělčinách. Náš třetí nejlepší kus padl už koncem dubna, takže sezóna začíná dřív, než by člověk čekal.
Doporučené lokality: Skalnatá pobřeží s porosty řas, především ve středním a jižním Norsku:
Echolot tady nepotřebujete — pyskouni se drží u viditelných překážek: skal, balvanů a porostů chaluh. Často je uvidíte přímo z lodi nebo ze břehu.
Úspěšnost v různých měsících: Nejvyšší v letních měsících, kdy pyskouni sbírají potravu v mělčinách. Velká výhoda: jsou dostupní i z břehu, takže je můžete lovit i ve dnech, kdy počasí nedovolí vyjet na moře. To z nich dělá ideální „záložní plán“ celé výpravy.
Nejúčinnější a nejzábavnější metoda. Malý twister nebo riper na jigové hlavičce kolem 15–20 g, vedený v blízkosti skal a chaluh. Náš druhý nejlepší kus vzal na černočervenou gumu s flitry a dlouhým ocasem, třetí na červené kopyto s dvacetigramovým jigem.
Náš rekordní kus 46 cm padl na růžovo-zlaté peříčko určené původně na makrely. Pyskoun není vybíravý na typ nástrahy, ale je vybíravý na velikost — má poměrně malá ústa, takže drobné nástrahy fungují výrazně líp než velké.
Nejjednodušší způsob, ideální ze břehu. Kousky krevet, mušlí nebo rybího masa na malém háčku, nabídnuté u kamenů a v porostech řas. Funguje jednoduchý návazec s olůvkem i klasická plavaná.
Pyskoun se po záseku okamžitě snaží zalézt mezi kameny a do chaluh. Na jemné náčiní je to překvapivě tvrdý souboj — proto tlačte hned od začátku a nedovolte mu dostat se k překážce. Návazec počítejte s tím, že se dře o kámen.
Prut a naviják: Lehká přívlačová sestava 15–45 g. Naše rekordní ryby padly na pruty do 45 g s vlascem 0,18–0,26 mm — tedy opravdu jemné náčiní.
Jigové hlavičky 15–25 g a drobné gumy:
Peříčka a drobné návazce:
Návazec a manipulace:
Na svou velikost je pyskoun překvapivě silný. Po záseku míří rovnou mezi kameny a do chaluh, kde se dokáže zapříčit. Na jemné náčiní, na které se loví, je to velmi příjemný souboj — jen musíte zabrat hned, ne až po pár vteřinách.
Maso je bílé a pevné, ale ryba má poměrně velký podíl hlavy a kostí, takže výtěžnost filet není vysoká. V Norsku se pyskoun tradičně příliš nekonzumuje — o to častěji se pouští zpátky.
Pyskoun má v hrdle pevné hltanové zuby, kterými drtí schránky mušlí a korýšů. Nejsou nebezpečné jako u vlkouše, ale při vyháčkování na ně narazíte — háček vyndávejte kleštěmi, ne prsty.
Pyskoun je ryba, kterou většina rybářů v Norsku podceňuje — a přitom je to nejlepší pojistka na dny, kdy fouká a na moře se nevyjede. Drží se v deseti metrech u skal, dostanete se k němu ze břehu a na lehký prut si ho užijete.
Náš rekord má 46 cm a ulovil ho Tomáš Tesner v srpnu 2016 u Store poblíž Risøru, v jedenácti metrech — na růžovo-zlaté peříčko určené na makrely, s vlascem 0,18 mm. Martin Turin vytáhl 42 cm v Halse na černočervenou gumu s flitry a dlouhým ocasem na patnáctigramové hlavičce. Jaromír Chlud ulovil 39 cm v Aure na místě zvaném „Na bráně“ na červené kopyto s dvacetigramovým jigem — a to už koncem dubna.
Všechny tři kusy: deset až jedenáct metrů, drobná nástraha, jemné náčiní. Jednodušší návod už neexistuje.
Drobné gumové nástrahy na jigové hlavičce 15–20 g — osvědčily se černočervené s flitry i červená kopyta. Náš rekordní kus vzal na růžovo-zlaté peříčko na makrely. Klíčová je malá velikost nástrahy, pyskoun má poměrně malá ústa.
Nejlépe v 1–15 metrech u skalnatého dna a porostů chaluh. Všechny naše rekordní kusy padly kolem deseti metrů. Echolot nepotřebujete — hledejte viditelné překážky.
Ano, a je to jedna z jeho největších předností. Drží se v mělkých vodách u skalnatého pobřeží, takže je dostupný i ve dnech, kdy počasí nedovolí vyjet na moře.
Ano. Všichni jedinci se líhnou jako samice a část z nich se v pozdějším věku mění na samce — jde o takzvaného proterogynního hermafrodita. Největší ryby v hejnu proto bývají samci vzniklí přeměnou.
Norské vody čekají
Napište nám a ozveme se vám do 24 hodin.
