12°C
14°C
9°C
16°C
28°C
Okouník mořský je křiklavě červená ryba z hlubin, kterou si nespletete s ničím jiným. Patří mezi ropušnicovité a nese si jejich hlavní znak — jedové ostny. Lov okouníků je disciplína sama pro sebe: hloubky přes dvě stě metrů, těžké pilkry a echolot, který vám tam dole už nic neřekne. Když ale najdete „hnízdo“, odvezete si desítky kilo nejjemnějšího masa, jaké norské moře nabízí.
Velikost a váhový potenciál: Průměrný úlovek měří kolem 40 cm, běžně se loví kusy 40–70 cm. Největší jedinci se blíží metru. Náš rekord má 86 cm a 8,2 kg (Sørøya, 200 m), za ním 84 cm, 77 cm a 73 cm — všechny přes sedm kilo.
Poznávací znaky: Vysoké oválné tělo, velké oči, dlouhá široká ústa. Extrémně tvrdé šupiny se na koncích sbíhají do ostrých bodců, takže povrch těla je velmi hrubý. Na žaberním víčku několik trnů. Celé tělo jasně červené, břicho světlejší.
Výskyt v Norsku a jiných mořích: Atlantik od Skotska po pobřeží USA, Norské moře, Island, Barentsovo moře. Právě v Barentsově moři se loví největší exempláře. Mladí jedinci se drží při pobřeží ve fjordech, dospělci sestupují do velkých hloubek.
Životní cyklus: Okouník je živorodý — mláďata se líhnou z jiker uvnitř těla samice a rodí se od března do června. Jedna samice vyprodukuje 150 000 až 250 000 larev. Roste velmi pomalu, dožívá se desítek let a pomalu dosahuje pohlavní dospělosti, což ho dělá mimořádně citlivým na intenzivní rybolov — stavy se pohybují na historických minimech.
Preferované hloubky a místa: Nejčastěji 100–500 m, dospělci sestupují i hlouběji. Vyhledává členité a kamenité dno, útesy, podmořské hory a hluboké fjordy. Živí se garnáty, kraby a menšími rybami, v létě hlavně krillem.
Sezónnost výskytu: Nejzajímavější je vrchol léta a začátek podzimu, tedy srpen a září. V té době lze počítat s bohatým úlovkem velkých kusů a navíc jde o měsíce s velmi malým prouděním větru, což se na dvousetmetrových hloubkách počítá. Mláďata se rodí od března do června.
Doporučené lokality: Hluboké fjordy a partie u podmořských hor:
Hledejte kamenité dno v hloubce 200–250 m. Největší kusy pocházejí z Barentsova moře.
Úspěšnost v různých měsících: Srpen a září. Pokud najdete „hnízdo“ — místo, kde se hejna zdržují — můžete za jednu výpravu ulovit několik desítek kilogramů. Okouník se totiž nedrží rozptýleně, buď je pod vámi, nebo tam není vůbec.
Na hloubkách 200–300 m se neobejdete bez elektrického multiplikátoru a těžkého pilkru až 850 g. Ruční pilkrování je tady po pár hodinách nad lidské síly. Naši rekordmani lovili s pilkry 800 až 1000 g.
Nad pilkr patří návazec se třemi červenými úhoříky velikosti 12/0. Tahle sestava je na okouníka klasika a často přinese víc ryb naráz. Funguje i zelený úhořík nebo návazec s kouskem masa.
Postup je jednoduchý a nekompromisní. Najděte kamenité dno v hloubce 200–250 m, nechte nástrahu dosednout a pak ji vytáhněte 10–15 metrů nade dno. Pokud nepřijde záběr okamžitě, změňte místo. A takhle pokračujte, dokud okouníky nenajdete — nemá smysl setrvávat.
Důležité očekávání: pod 150 metrů bývají údaje z echolotu velmi zkreslené a ryby se většinou vůbec nezobrazí. Echolot použijete jen k nalezení požadované hloubky a charakteru dna. Jestli tam ryby jsou, zjistíte jedině spuštěním pilkru.
Prut a naviják: Silný pilkrovací prut se zátěží 150–400 g a citlivou špičkou. Elektrický multiplikátor je na těchto hloubkách prakticky nutnost.
Těžké pilkry 500–1000 g:
Červené úhoříky a chobotničky nad pilkr:
Okouník má trny s jedovými žlázami. Bodnutí bolí a otéká podobně jako po vosě — jed tvoří kombinace slizu a látky zvané sebastotoxin, a platí, že čím větší ryba, tím víc jedu do rány vpraví.
Protijed nosí ryba sama v sobě. Rozřízněte okouníkovi oko a gel z něj naneste na poraněné místo — otok i pálení odezní během několika minut. Obavy z bodnutí jsou v EU tak silné, že zákony některých zemí povolují prodej pouze filet zbavených ostnů.
Okouník není nijak zvlášť bojovný a většinou se nechá vytáhnout ode dna. Fyzicky náročné je to kvůli hloubce, ne kvůli rybě. Maso je pevné, bílé, šťavnaté a jemné chuti, s nízkým obsahem tuku. Při filetování dávejte pozor na ostny a hrubé šupiny.
V Německu i Norsku je okouník velmi oblíbený. Osvědčený postup: filety bez kůže bohatě nasolte, vetřete citronový pepř, lehce poprašte moukou a pomalu opékejte na přepuštěném másle z obou stran do zlata — na přepuštěném másle se nepřepálí. Podává se na pórkové slámě se šťouchanými brambory.
Okouník je ryba, u které se nevyplácí trpělivost na jednom místě — vyplácí se systém. Najdete kamenité dno ve dvou stech metrech, spustíte, zvednete deset metrů a čekáte pár vteřin. Nic? Popojedete. Když ale trefíte hejno, je to hotová bonanza.
Náš rekord drží Vlastimil Holcman: 86 cm a 8,2 kg ze Sørøyi, hloubka 200 m, na návazec s masem, sestava Daiwa Tanacom 600 a prut WFT Nord 68. Zajímavý je ale druhý nejlepší kus — Ladislav Bušta ulovil okouníka 84 cm v 550 metrech, a to při lovu rejnoků u Loppy.
Stanislav Machan vytáhl 77 cm z Hasfjordu na Sørøyi ze 220 metrů na švédský pilkr 1000 g se dvěma trojháky, Jarda Hrubý 73 cm z 210 metrů na zelený úhořík se zátěží 800 g. Všechny nejlepší kusy pocházejí z hloubek přes 160 metrů — mělčeji velkého okouníka nehledejte.
Těžký pilkr 500–1000 g a nad ním návazec se třemi červenými úhoříky velikosti 12/0. Funguje i zelený úhořík nebo návazec s kouskem rybího masa. Všechny naše rekordní kusy padly na tuhle kombinaci.
Srpen a září. Kromě toho, že jsou ryby aktivní, jde o měsíce s nejmenším prouděním větru — což je na dvousetmetrových hloubkách zásadní.
Protože pod 150 metrů bývají údaje silně zkreslené a ryby se většinou nezobrazí vůbec. Echolot použijte jen k nalezení hloubky a charakteru dna; jestli tam ryby jsou, zjistíte spuštěním pilkru.
Rozřízněte rybě oko a gel z něj naneste na ránu — okouník nosí protijed přímo v sobě a otok i pálení odezní během několika minut. Bodnutí jinak bolí podobně jako vosí žihadlo.
Norské vody čekají
Napište nám a ozveme se vám do 24 hodin.
