Vytvořené odpovědi
-
Ahoj Juro
Dekuju za pochvalu, snazim se.
Nevim, jak to popsat, ale vzhledem k tomu, že sem s nima žádn závod spřežení ještě nejel, tak tu úplnou závislost na nich, když sme sami uprostřed ničeho, závislí jeden na druhém tak úplně ještě neznám. Zatím s nima trénuju jen tady po ostrově, kde je vždy někdo v dosahu, ale spojení při jízdě tam určitě je.
Co se týče toho účelového vztahu, kdy je to prostě tažný pes, a pokud neni k ničemu, tak tu nemá místo, tak to je postoj bližší Ornulfovi, ale zdaleka takhle necitelně. Má ty pejsky rád, dbá na to, aby o ně bylo dobře postaráno, jídlem počínaje, dostatkem pohybu, ale i dobrym zázemim. Teď zrovna pracujeme na dokončení nových domků pro pejsky.
Já vzhledem k tomu, že sem s nimi každý den, a krmim je, uklízim po nich a hlavně se s nima mazlim (skvělá terapie) tak k nim mam jiný vztah. Teď zrovna jich máme 23, z toho 5 důchodů, který už nejsou v aktivním tréninku a jen odpočívají ve výběhu, a dokud budou zdraví, tak si je Orulf nechá i když pro něj nemaj užitek, ale než by měli trpět bolestí, tak se s nima radši rozloučí.
Každej z těch pejsků je oblíbenej něčim jinym, a každej mě občas štve, to je normální, nic neni jenom růžoý. Třeba mě dokážou opravdu rozpálit, když začnou dělat bordel ve spřežení před startem, to je občas opravdu vypjatá situace, nebo když se začnou rvát, to sem na ně naštvanej, ale nijak jim neubližuju, jenom musej chápat, kdo je tu šéf v tu situaci. …
Ale nedokážu si představit Hasfjord bez psů. Nedokážu si představit vstát, jít ven a nevidět tam ty držtičky, jak čekaj, až k nim přijdu.
Ornulf má spoustu známých musherů kolem Alty a jeden jeho celoživotní kamarád chce koncem léta začít trénovat svou dceru, a požádal Ornulfa, jestli by mu dal 2 psi, protože jich moc nemají. Když mi to oznámili, tak sem měl zkaženej celej den, byl sem smutnej a vlastně pořád sem.
Zeptali se mě, který dva bysme měli vybrat, že si ode mě nechaj poradit (čehož si vážim), ale řek sem Ornulfovi, že je to pro mě to samý, jakobych mu podal nabitou brokovnici a řek mu, ať si vybere, který z jeho 2 dětí zastřelí. Ať vybere jakýkoliv 2 pejsky, tak to ponesu těžce. Chápu tu situaci a v zásadě s nim souhlasim, my jich nemůžeme mít 50, a tomu známému to pomůže a ujistili mě, že se o ně starají skvěle. Ale stejně …
Předběžně vybrali 2 fenky, z nichž jedna je jedna z nejmazlivějších pejsků a druhá je z toho vrhu před 2,5lety, o které jsem se staral od miminka, takže se netěšim na ten den, až je odvezou, ale to je život.
Já bych nemohl být chovatel, protože správnej chovatel musí umět udělat i těžký rozhodnutí jako je tohle, to já neumim.
Takže nevim, jestli je moje odpověď pro tebe uspokojivá, ale takhle to je.
Na závěr pozdrav od Mitche
Další krásný den plný sluníčka využil Ornulf na výlet, zkontrolovat klece na kraby, bohužel bez úspěchu, ani jedna krabí nožka.
Gondoliér Ornulf, aneb operace molo.
Vzhledem k tomu, že sme nebyli začátkem sezony nuceni přistavit molo, tak sme si v klidu vyčíhli krásný slunný den s bezvětřím.
Od Ahmeda sme si půjčili silnější loď, a vyzvedli sme molo, které bylo přes zimu zaparkované na ostrůvku uvnitř Hasfjordu. Molo se dá odtamtud přesunout pouze v době vrcholu přílivu, jelikož pouze tehdy je tam dost vysoká voda, ale pouze pro posunutí mola, nikoliv dost vyská pro loď, takže se molo musí vystrčit z ostrůvku pomocí klacku. Letos si na gondoliera zahrál Ornulf a já sem ho potom zapřáhl s lodí.
Máme rovněž půjčené i schody od Ahmeda, jelikož nám v zimě molo převrátila silná bouře a molo spadlo na schůdky. Stačil jeden telefonát Ahmedovi, a najednou přijely 3 auta plná chlapů, který společně ručně převrátili molo zpět, ale schody byly již poničeny.
Než je necháme opravit, tak sme si půjčili tyhle.
Když už sme dokončovali upevnění mola, priplula Mona s Oddbjornem(bratr) na návetěvu a na kafčo.
Mám Vás všechny pozdravovat
Pořídil sem si „další krám do chalupy“ v podobě dalšího objektivu k foťáku.
Tentokrát je to základní zoom 70-200mm f2,8
Tak sem zkusil první testovací fotky na pejskách
Dá se s ním vyfotit zblízka, aniž by mi psi oslintali čočku 😀
S příchodem teplejšího počasí se začíná objevovat různé ptactvo, někteří nalétavají do vody tak rychle, že se mi povedlo zachytit jen, jak se kolem nich rozrazí voda, ostatní fotky „v letu střemhlav“ byly rozmazané.
Pokud můžu požádat Apnea, jestli tam zahlídneš něco co stojí za zmíňku, Ornulf řikal, že ty kamikaze, co nalítávaj střemhlav do vody jsou nějaký cestovatelé, co cestujou ze severního na jižní pól každý rok.
U Ornulfa u baráku na terase se u krmítka taky potkávají různé druhy, menší, barevné, ale ty sem zatim moc nefotil
Pro ochlazení přikládam i ledovou schůzi racků 😀
1.června. Sníh? No jasně, máme 😁
Určitě polívka se z toho dá udělat výborná, nebo maso obrat a udělat pomazánku …
Takhle probíhá samotné krmení, po tom, co sekyrkou nasekam na menší kousky, tak pejskům podávám, nebo házím na dálku ( nesmí moc foukat )
Většina se naučila chytit za letu, některým ani není možné podat z ruky, protože po tom chňapnou ruka sem, ruka tam 😀 ale většině je možné i podat a vezmou si bezpečně z ruky.
Ale je sranda pozorovat, jak to chytají za letu, třeba jak Lille Bernt – stojící u toho jako GODZILLA, a protože je to pes, tak je to DOGZILLA (DOG – pes)
Dnes sem byl v Breivikbotnu pro lososa, ve fabrice na zpracování ryb vyfiletují lososa, kterého prodají na filety, čerstvého nebo uzeného a zbytek se vyhazuje. Páteře se zbytky masa, hlavy, ploutve … no a lepší než to vyhodit, to odebíráme my a dáváme to pejskům. Je to velmi kvalitní, až možno říct luxusní krmení (prodejní kvalita, jen jsou to zbytky, v létě občas kousek hodim na gril, stále je tam spousta skvělého masa) A pejskové to milují.
Jedna bedna má přibližně 12-15kg, a je to zhruba jedno denní krmení. Psů máme v současné době 23, takže toho spořádají dost 🙂
Fotka: Hasvik s Dračím zubem ze silnice od Breivikbotnu
