Vody Norského moře u pobřeží Norska jsou jedním z nejdůležitějších trdlišť sledě v severním Atlantiku, líhnutí zde probíhá v březnu. Larvy sleďů stoupají k povrchu moře a jsou pobřežními proudy přenášeny směrem k severu. Menší díl populace sledě zůstává v pobřežních fjordech a u pobřeží Norska, větší díl tráví letní měsíce v Barentsově moři, kde se živí planktonem bohatým na živiny. S dosažením pohlavní dospělosti se sledi vrací zpět do Norského moře. Početnost sleďů v průběhu let silně kolísá. S nástupem mírnějšího klimatu po roce 1920 byl zaznamenán vzestup jejich stavu, až kolem roku 1970 jejich populace zkolabovaly, protože byly zdecimovány nadměrným rybolovem. Biomasa vylíhnutých sleďů klesla z 11 miliónů tun v roce 1956 prakticky na nulu v roce 1970. Zbylé ryby se vyhýbaly otevřenému moři a pohybovaly se z jednoho velkého fjordu jen do pobřežních vod Norska. Výpadek nejdůležitějšího požírače planktonu a zároveň nejdůležitějšího zdroje potravy měl vážné následky pro ekosystém Norského a Barentsova moře.
Huňáček severní (Mallotus villosus), typický obyvatel Norského moře
Od té doby platí přísnější předpisy na ochranu životního prostředí a spolu se zvýšením teplot moře populace sledě od roku 1987 opět stoupá. Od roku 1990 se sleď opět vyskytuje ve větším množství na otevřeném moři, od roku 2004 existují opět hejna, která přezimovávají v Norském moři. Návrat sledě pokračoval přes decimování populací tresky obecné a huňáčka severního. Přestože huňáček severní ztratil s vymizením sledě potravního konkurenta, zvýšení teploty moře v 80. letech 20. století vedlo k jeho zmizení z Norského moře. Za prvé změnou životního prostředí se snížila produkce zooplanktonu, za druhé se znovu vyskytovaly mladé populace sleďů, které mladým populacím huňáčka severního sežraly všechen zooplankton, a to vedlo ke zkolabování populace huňáčka. Ve stejné době rostly větší exempláře tak rychle, že veškerá starší populace padla za oběť rybolovu. Z tohoto důvodu vymizením huňáčka severního zmizela potrava tresky obecné. Tím vypadl huňáček severní jako potrava tresek a sledi byli ještě příliš malí, aby jej jako potrava tresek mohli nahradit. U tresek se vyvinul silný sklon ke kanibalismu, zbytek padl za oběť tuleňům a mořským ptákům, kteří také trpěli zmizením huňáčka severního. Tím došlo v krátké době k snížení populace tresky na zlomek původního stavu.
Toto jsem právě vyčetl…
