Vytvořené odpovědi
-
Udržet se na špici lodi bylo někdy velmi zajímavé. Obzvlášť pokud vám pot zaleje oči a strašně to pálí.
Samozřejmě jsme se také rozhodli vyzkoušet nástrahy pro rybolov v Norsku, především k lehkému vláčení.
Ideální čas k tomuto rybolovu, byla obědová pausa.
Podívejte se jak to dopadlo.
Opravuji, z místa kde jsme intenzivně poppovali.
Stojí určitě za zmínku, že pokud poppujeme, je dobré nechat za lodí nástrahy, především wobblery.
Osvědčili se nám baculaté s velkou lopatkou od firmy Salmo ( háčky samozřejmě vyměněny ).
Tento wobbler se velmi pěkně pohybuje při malých rychlostech. Zaznamenali jsme na ně několik útoků od Kranasů, při vláčení ( trollování )ve větší vzdálenosti za lodi ( 100 – 120 m ).
Především, když se nástraha dostávala při otáčení lodi k hraně ostrova.
Chycený kranas na trolling s Wobblerem Salmo.
Co se týče otázky:
pecana1 : menite na wobblerech trojhaky za silnejsi nebo je nechavate originalni??? (mam na mysli Rapaly Magnum CD a X-RAP)
Wobblery od Rapaly jsme neupravovali. Ty háčky jsou dobré. U jiných neznačkových ano.
Jinak je potřeba říci, že jsme měli obrovské množství záběrů, kdy brzda zavrčela jen na několik vteřin. Následně byla nástraha pěkně poškrábaná od zubů, nebo gumové třásně úplně ukousnuté.
Ryba, ale nikde. Především se tak dělo tam kde byl jednoháček.
Sami jsme se tedy ptali, v čem je výhoda jednoháčku, když úspěšnost na ně je výrazně menší ?
Pokud bude někdo moci k tomu něco zasvěceného říci ať s ohledem na ostatní neváhá s odpovědí !
Zde vidíte, co lze chytit při trollingu při odjezdu z trollingového místa.
Co však nám lezlo velice na nervy, byly “ lodivodi “
nepřetržitě ve dne i v noci okusovali nástrahy ( maso ) a nebylo by je problém chytat po desítkách.
Jenže jejich smrad a smradlavé maso spíš ryby odpuzovalo. Jakmile se objevily lepší rybolov ustával.
Jinak koupat se v přítomnosti lodivodů, kteří se kolem vás prohánějí ve vzdálenosti 30 až 100 cm od těla, pokoušíce se přisát nebo něco ukousnout, trochu mrazí. Víte-li, že jsou to věrní druhové žraloků.
Nám se však “ poštěstilo“………
kolega přivázal čeřen za vrní očko, které jak víme neunese ani klíče od baráku a při prvním náhozu jsme jej utopili. Marné bylo tahání ze dna, vždy se nakonec zase čeřen utrhl.
Jedinou možností tedy zůstalo chytat na maso z ulovených ryb !
K tomu nám v noci posloužili skvěle svítící ( fosforové )Speed Jigy Williamson, na které braly barakudy skvěle. Kdo však nedal ocelové lanko, měl po jigu skoro okamžitě.
Na maso se dalo chytit cokoli, třeba tato ryba s jedovatými ostny.
Po jejich odstranění byla chutným obědem.
