Vytvořené odpovědi
-
S blížícími se břehy Smoly byly všechny útrapy cesty zapomenuty a všichni se těšili, až už bude vybaleno a bude možné zčeřit jostolenské vody. V kempu nás již očekávali do růžova vyspalí a dobře naladění DOŠKY s delegátem Laďou a taky další parťák z pražského klubu, Karel (CHoCho), který si spojil 1. a 2. turnus, takže tu zůstal s námi. Vzhledem k tomu, že jsme měli s Karlem společnou terasu, mnohokrát jsme pokecali u cigára na Tullamore´s party. S Doškym a Laďou jsme sice společnou terasu neměli, ale taky jsme společně něco snědli a vypili ☺ ☺. Doršákovo tým ihned po ubytování vyvěsil na balkón čestnou zástavu a uzenou jehněčí kýtu, takže bylo jasné, kdo zde přebývá a že hladem trpět nebudeme ☺
Po dlouhých dvou nocích jsme ve čtvrtek ráno konečně dorazili k poslednímu trajektu na Smolu a k velkému překvapení jsme se zde opět potkali s druhou půlkou naší party, která díky hodinovému zakufrování a norskému státnímu svátku nakonec jela stejným trajektem jako my, přestože vyrazila z Trelleborgu podstatně rychleji než my ☺ ☺. Výhodou bylo, že nás Doršák v přístavu přivítal výborným uvítacím welcome drinkem ☺ ☺
Čím více jsme však mířili na sever, pěkného počasí ubývalo a v Norsku už byly prakticky všechny kopce pod sněhem. To nebyl moc optimistický pohled. Mé sliby nováčkovi Rudovi z přípravného období, že ať se nebojí, že budeme chytat v krátkých rukávech, nabíraly povážlivé trhliny. Až jsem začal mít pochybnosti, jestli náhodou nejedu zase k Michalovi na Soroyu ☺.
Nejkrásnější ze zastávek byla ve Švédsku u jezera, ozářeného zapadajícím sluncem (kromě toho se zde prodávaly i teplé párky a chlazený Gambrinus), takže idylka.
Cesta Švédskem probíhala ve stejném duchu jako v Německu, občas se někomu v různých, s přibývajícím časem krkolomných, polohách podařilo usnout a když jsme byli vzhůru, tak se kecalo, pilo a jedlo a tak pořád dokola ☺. Kromě toho jsme samozřejmě absolvovali pro řidiče povinné cca 30 minutové zastávky, kde jsme si mohli trochu narovnat záda a koupit si u Karla a Karla kávu (ty hnědé podšálky zase někteří nevraceli) a točené pivo či snížit nikotýnový deficit. Už ve Švédsku jsem začal tiše závidět Terezce, která cestu z podstatné části pojala jako miminko – pokud neměla potřebu jíst, pít, poklábosit nebo …, slaďoučce a hluboce si v sedačce pospávala.
Cesta do Roztocku probíhala vcelku v pohodě, všichni jsme byli ještě vcelku svěží a nerozlámaní. Po nalodění jsme se na trajektu poprvé potkali s druhou částí našeho týmu, chvíli jsme s klukama pokecali v jídelně a pak šli hodit šlofnu do kajuty. Všechno bylo parádní do doby, než se TOM vzbudil a zjistil, že trajekt je již v Trelleborgu v přístavu těsně před přistáním. Problém byl, že v kajutě nefungoval reproduktor a tak jsme neslyšeli hlášení, že bychom už měli vstávat. Během necelých 5 minut jsem byl vysprchován a stál jsem u východu z trajektu, zrovna když se začalo vystupovat. Ještě, že jsme se nesvezli zpět do Roztocku ☺ ☺
Zadní prostor autobusu byl dle zasedacího pořádku obsazen zdravým jádrem pražského klubu a spřízněného okolí (Míra a Míra Staňkovi, Míla, KLIKNIS a my) a od počátku se snažil držet shora uvedeného hesla, že při cestě autobusem začíná dovolená již na shromaždišti. Bylo tedy započato nekončící dodržování pitného (becher, jager, slivka, sem tam pifko) a po nástupu Solnyho v Ústí i stravovacího režimu. Po příjezdu na čerpačku na nás totiž čekalo velice příjemné a voňavé překvapení. Nejednalo se ale o Solnyho jako takového (o něm jsme věděli předem), ale o 3 plné dortové krabice fantastických koláčků od jeho skvělé sestry a různé, neméně dobré poživatiny ze zvěřiny, které sobě, ale i nám, na cestu připravil. Zda vezl vůbec nějakou rybařinu, fakt nevím ☺ ☺. Co budu povídat, jeden ze smrtelných hříchů – Obžerství – byl naplňován až do příjezdu na Jostolen a jak se později ukázalo, tak i po celou dobu pobytu tam. Kam se mu to všechno podařilo zabalit, mi dodnes není jasné. Solnyho neustále se opakující zvolání „Sladká tečka na závěr“ se stalo koloritem tohoto zájezdu a každý toužebně očekával, až bude opět vysloveno (kromě těch, co nemají rádi kusové ořechy) ☺ ☺.
