Vytvořené odpovědi
-
Aby toho nebylo málo, druhý den nám přestala fungovat námořní mapa v Garminu a tak jsme měli k dispozici jen navigační mapu bez profilu dna (rybářská mapa nešla bohužel vůbec načíst, nepomáhalo ani opakované resetování GARMINA). Bylo to bohužel při našem prvním výjezdu na plotny a tak se nám tam jakožto nováčkům bez znalosti míst se „slepou“ mapou nezadařilo tak, jak jsme očekávali a hlavně, jak se zadařilo ostatním, místně ostříleným parťákům. Přesto jsme ale pár pěkných doršů, kelerů a polaků rovněž přivezli, takže zklamání nebylo zas tak veliké.
Dojem z prvního dne trochu kazily drobné problémy s echolotem, který ukazoval hloubku jen při stání na místě nebo při velmi mírném driftu. Došky se mě sice nejdříve snažil přesvědčit, že si vymýšlím a že je vše v pořádku, ale já jsem se nedal a tak vše bylo urgentně Laďou opraveno (špatný sklon sondy). Po vyfiletování a uložení nachytaných ryb do mrazáku pak nastal čas pro zasloužený odpočinek, ale také na společenské akce a na doutníček a kochání se panoramaty ☺.
Při tomto seznamovacím výjezdu, prakticky jen ve fjordu po triangl, jsme nachytali na lehkou přívlač pár pěkných ryb, nádherní byli zejména hnědočervení dorši, živící se kraby. Jak káže zvyk, první ryba každého z nás šla zpět do vody s rčením „pozdravuj a přijďte pobejt s celou rodinou“, abychom si nerozhněvali Poseidona (nikoli Pandiona) ☺. Díky daru Poseidonovi se povedlo i několik dalších kousků, takže jsme se domů vraceli s dobrým pocitem a po dlouhé cestě autobusem jsme se těšili na postel.
Po převzetí chalup a lodí se pak postupně vyráželo na zkušenou na vodu. „Štamgasti“ na tom byli samozřejmě lépe, protože věděli, kde jsou ta správná loviště, ale myslím, že se nikdo nevrátil s prázdnou. Vzhledem k mé pojistce lodi jsem byl ustanoven jako kapitán, TOM se stal kormidelníkem a Ruda, jakožto nováček, byl háčkem a musel odvazovat a přivazovat loď (důvod byl ale prozaičtější, mě se k oku pod přídí lodi těžko ohýbá). U moravsko-frýdlantské větve byly zřejmě všechny funkce kumulovány u Doršáka, alespoň nám to tak připadalo. Ale abych Nakimu a Pandionovi nekřivdil, občas jsem je také viděl loď přivazovat ☺ ☺. První výjezd na vodu byl po roce abstinence jako vždy úžasný a zanechal v nás hluboký dojem ☺ ☺
Nejen na první dojem splňoval kemp nejvyšší nároky jak z hlediska ubytování, tak i z hlediska lodí, filetárny a dalších poskytovaných služeb. V tomto ohledu nelze z mého hlediska cokoli vytknout (snad jen ten autobus, abych nebyl přílišný optimista, protože Tranzit 8+1 v lůžkové úpravě od Nakiho je nepřekonatelný). Často se sice stávalo, že na filetárnu byla fronta, ale tak je to vždy, pokud je někde hodně ryb a rybářů, kteří se bohužel vrací často v naprosto stejnou dobu. To však nepovažuji za nedostatek (kdo si počká, ten se dočká) a kdyby to tak bylo všude, byla by to paráda (z mých osobních zkušeností je srovnatelná jen nová filetárna v Hasviku na Soroya). Díky občasnému přetlaku ve filetárnách jsem byl svědkem „humorné“ konverzace, kdy slovenský kolega obdržel na dotaz „Krásné ryby, chlapci. Kde ste na nich boli?“ od filetujících rybářů-houbařů v malé filetárně vyčerpávající odpověď „Úplně jinde, než jsme čekali“.
Aby to ale nevypadalo, že jen chválím a abych nebyl opět podezírán, že „mám slíbený další pobyt zdarma“, jako určitý problém je možné ve vztahu k množství ryb vnímat kapacitu a hlavně výkon mrazáků, které měly při větším množství filet problémy to umrazit (asi je to i částečně tím, že se někteří rybáři zajímají o úlovky ostatních, do cizích mrazáků nahlížejí a tím dochází ke snižování jejich výkonu). Možná by stálo zauvažovat o nějakém mrazícím boosteru pro rychlé prvotní zamrazování filet. Na druhou stranu už slyším Doškyho argument, že zákonný limit na osobu je 15 kg, čemuž výkon mrazáků postačuje ☺ ☺.
Jostolen nás přivítal vcelku příznivým, i když aprílovým, počasím, kdy bylo každý den (někdy i každou hodinu) jinak. Ale to k Norsku obecně patří, takže to nebyl žádný problém.
