Vytvořené odpovědi
-
Poslední den zažil ještě menší drama Tom, který se za vcelku rozbouřeného moře ve fjordu rozhodl, že před předávkou lodí přejede k vedlejšímu molu, aby mohl loď vyčistit wapkou. Já to sice neviděl na vlastní oči, ale podle vyprávění Ládi a Terezky to mohl být docela mazec a mnoho nechybělo, abychom Doršákovi udělali radost pojistnou událostí za vrtuli ☺. Nakonec vše ale dobře dopadlo, takže si všichni zhluboka oddechli.
Velkým zpestřením pobytu pro nás všechny byla přítomnost 6 gerchánů, kteří každý den pravidelně vyjížděli na jednom plasťáku a snažili se vybagrovat fjord (jak mohli ve vcelku permanentním větru a přílivových a odlivových proudech chytat, když na každou stranu lodi chytali 3 rybáři, nám není jasné). Radost z nich by měl především Kulda, protože „salátoví“ keleři byla jejich hlavní zájmová oblast (pravidelně vozili 2-3 bedny 30 cm kelírků ☹.
Páteční večer proběhlo poslední grilování, spojené s likvidací zbytků všeho možného, aby se to nevezlo zpět do Čech. Jako vždy byla prima nálada a všichni jsme si to užili. Mimo jiné, kila navíc z letošního Jostolenu, se mi ještě úplně nepodařilo zlikvidovat.
Ten den se Terezce podařilo zrealizovat její projekt a postavit v přístavu monument, který v rozloženém stavu přidělal řidičům busu vrásky už Praze. Za vydatné pomoci několika přátel se jí ho podařilo sestavit a nepůsobí v kempu vůbec špatně, vyloženě se tam hodí ☺. Ruda z paluby své obytné lodi na vše patřičně dohlížel. Bohužel už nebylo počasí (vcelku velké vlny i v přístavu) na udělání slušnějších fotek za dobrých světelných podmínek např. z lodi od hladiny proti modré obloze s mraky a zasněženými horami v pozadí při západu slunce ☺ ☺
S brosmami ten den byl velký problém, protože jsme je nebrali a jen já jsem jich chytil asi 15 během 2 hodin. Stačilo jednou bouchnout o dno, kousek zvednou a už tam byla ☹. Vzhledem k počasí a rybám to byl jednoznačně nejlepší den na vodě a ani se nám nechtělo zpět, takže jsme zvolili ústupovou metodu, kdy jsme prochytávali místa blíže a blíže trianglu a pomalu se tak blížili do kempu. Zajímavým zážitkem v závěru dne bylo i pouštění cca 40cm kelera zpět do moře. Než si stačil uvědomit, že byl puštěn zpět, přilétl racek a na jedno otevření zobáku a jedno polknutí ho na délku celého pozřel.
O tom, že rybařina byla skutečně náročná, svědčí i následující momentky – mimo jiné i moje jediná fotka z letošního moře (není nad dobré kamarády) ☺.
Poslední den rybolovu bylo nádherné počasí (nejlepší za celý pobyt) a tak jsme ChoChym vyrazili na plotny vpravo od výjezdu z fjordu. Ten den se skutečně dařilo, a i když jsme pustili kolem 30 brosem, přivezli jsme 2 plné bedny obecňaček a kelerů 80 – 105 cm. Mně se mimo jiné podařil jeden velice služný záběr kolem 90 metrů, ale po několika minutách boje bylo po souboji. Když jsem nástrahu vytáhl, nestačil jsem se divit, protože na paprice zůstala viset vzpomínka na rybku, o kterou jsem přišel. Holka už asi nikdy v 3D neuvidí …
