Vytvořené odpovědi
-
Špatné počasí? To nám v HasvagCampu nevadí. Pár dní teď kvůli špatným povětrnostním podmínkám bylo nechytatelno a to i z našeho kouzelného mola a tak jsem musel přistoupit k improvizaci a své hosty vyvézt k ústí řeky, kde jsme chytili nádherné mořské pstruhy, ale i lososa. Na dvanáctigramový proutek to byla opravdu neuvěřitelná zdolávačka, která mě na dlouho utkví v paměti. Včera přijel i můj dobrý kamarád Martin Foltýn, kterého dozajista každý zná, jakožto našeho reprezentanta v přívlači. Vyspal se, hned druhý den nahodil z mola, vytáhl si nádherného polaka a poté jsme opět jely na mořany k ústí řeky a bylo to neuvěřitelné. Během hodiny jsem pochytal pár nových rad ohledně pstruhů, které jsem hned proměnil v praxi a společně jsme nachytali zhruba dvacet mořských pstruhů od 20 do 50cm, toho největšího, který měřil rovných 47cm chytil Honza, který drží prut v ruce jen příležitostně. V následujících dnech bychom chtěli s Martinem něco málo natočit o lovu pstruhů, tedy další alternativě v případě, že vám v Norsku bude foukat. Tak snad to vyjde, zatím Petrův zdar.
Posledních pár dní panovalo nic moc počasí. Déšť by se dal vydržet, ale ten vítr jak každý víme, je největší nepřítel. Když se posádkám chtělo vyjet i v opravdu velikém větru, tak zvítězily místa před ostrůvky a okolní fjordy, kde je klid a lze si tu také suprově zachytat. V tom nejhorším počasí se stihlo jet i na mořské pstruhy, kde jsem i já osobně dostal pořádné vyškolení od skutečně velikých mořanů, kteří mi jezdili za nástrahami a nedobírali je. Vyzkoušel jsem snad celou krabičku a experimentoval jsem i s mouchou, ale ti největší co to dobírali, měli třicet centimetrů. Výjimkou ovšem nebylo, že za nástrahou jel i mořan přes šedesát. Příště to zkusím trochu jinak a lépe, už mám nachystaný mušák, což by mohlo na veliké a opatrné pstruhy fungovat. Jinak z moře posádky vozily krásné polaky a obecňačky často i přes osmdesát centimetrů. Na větších hloubkách na jiné druhy ryb se těžko chytalo kvůli již zmíněnému velikému driftu. Snad se počasí opět umoudří a bude to zase o trochu zajímavější.
Ahoj přátelé,
Právě odjely super posádky, co nachytaly super ryby. Stihl jsem s nimi snad všechno, hned první den dva upálení halibuti, následující den foukal vítr a tak proběhl lov mořských pstruhů na nedaleké řece spojený s příjemnou procházkou, poté žralok chycený při pokusu o ulovení halibuta, následně několik nádherných kelerů a stejně tak pěkných obecňaček. Jinak panovalo pěkné počasí a tak nechyběla ani grilovačka chutných makrel při zapadajícím sluníčku a dokonce jedna posádka inspirovaná posledním videoklipem vyrazila na nedalekou horu pořídit pěkné záběry okolí.
Ahoj přátelé,
Vím, že halibut vyžaduje spoustu času, kterého jsem teď tolik neměl a tak pravidelně vyhrávala rychlá přívlač, nic méně včera, po tom co mi odjeli hosté, jsem si řekl, dnes mám po dlouhé době volný celý den, tak ho půjdu zkusit. Pečlivě jsem si připravil celou sestavu, od prutu k navijáku až po koncový návazec. Zrekapituloval jsem si v hlavě místa jejich výskytu a vzal sebou i moji zakroužkovanou „halibutí“ mapu a následně vyrazil na ně. Nejprve jsem potřeboval nástražky, ale nedařilo se mi chytit nějakou menší makrelu, řekl jsem si, hold to zkusím na padesáti centimetrovou, třeba mi to dobere nějaký větší… Najel jsem na první drift, na mé vytipované a ověřené místo a hned první drfit to přišlo. Měl jsem opravdu neskutečné štěstí. Pomalý záběr značil, že se nebude jednat o nějakého velikána, dokonce jsem uvažoval nad tím, že mi to na devadesáti metrové hloubce dobírá mník či lumb. Po chvíli čekání už mi prut začal těžknout a nebylo na co čekat. Přišel zásek a potom začal opravdový souboj. Jak tomu u halibutů bývá, adrenalin mi koloval v žilách, bylo neuvěřitelné teplo, potil jsem se hned po dvou minutách boje a přitom jsem věděl, že tohle bude na dlouho. Po více než třiceti minutách už jsem ho spatřil, pak pro mě nastala druhá fáze, jak já tu rybu dostanu do lodě, když jsem tu sám? (S takovým jsem už nepočítal). Halibut byl už značně vysílený, držel jsem ho pod hladinou a on klidně ležel… Teď je moje šance a tak jsem otevřel zadní kryt u sedadla, vytáhl svůj oblíbený gaf ovázaný lanem, který mám přímo na ně, prut položil, jemně halibuta přitáhl za vlasec, zagafoval a rychlým tahem ho dostal do lodě. Spadl mi přímo do otevřeného krytu, kde sebou začal typicky házet a vytrhl mi kontakt u čerpadla. Po pár minutách jsem trochu nabral sílu, halibuta vytáhl a musel vyrazit zpět, jelikož jsem měl strach, že to nebude jen čerpadlo, ale třeba utržený kontakt někde jinde a raději se na to v klidu podívám v přístavu. Naštěstí to bylo opravdu jen zvednuté čerpadlo, ihned jsem to spravil a až potom jsem se pořádně začal radovat. Byl to skvělý zážitek.
Norsko je kouzelné, to každý z nás tichých bláznů už dozajista ví. Jednou se do Norska podíváš a potom už tě to táhne zpátky, člověk tomu neunikne, i kdyby se sebe víc snažil. A jedním z důvodů proč je Norsko tak skvělé je bez pochyb i to, že každé období tu nabízí něco jiného a pro každého z nás nové a především nezapomenutelné zážitky. Aktuálně jsou tu houby na každém rohu, krásná příroda co bere dech a nádherné procházky. Ani se mi teď nechce na moře, asi si teď ve volném čase udělám pár procházek kolem pstruhových říček, kde se pokusím ulovit pár krasavců a u toho posbírám i pár nádherných hub.
Ahoj přátelé, právě tu mám i nerybáře a ti se mě zeptali, zdali jsou tu nějaké označené stezky jak vylézt na hory v okolí našeho kempu. Ačkoliv jsem věděl, že už tu spousta hostů na hory lezlo, nic jsem nevěděl o značení a tak jsem si řekl, že s nimi vyrazím a na vrchol jejich vyhlédnuté hory je dovedu sám. Na tom přece nemůže být nic těžkého… Nic méně příště už raději zůstanu u rybářského průvodcování, jelikož na jejich vyhlédnutou horu jsme sice došli, ale velikou oklikou a přes asi další tři menší hory, no nebudu vám nic nalhávat, byl to pořádný výšlap a to doslova.
Zpět už jsme šli dle vyznačené trasy a místo předchozích dvou hodin putování jsme mohli být na hoře ve slušném tempu za půl hodinku. Nic méně ten pohled nahoře i ty pohledy během cesty, které se nám nabízely, vše vynahradily. Byla to naprostá senzace. Norsko zkrátka není jen o skvělém rybolovu, ale i o nádherné přírodě, houbách rostoucích na každém rohu, kterých jsme nasbírali plný koš během našeho výletu a o mnoha dalších jiných věcech, však to znáte… těžko popisovat slovy.
Tihle namodralí piskouni stojí za to, nádherné rybky.
