Vytvořené odpovědi
-
AutorPříspěvky
-
Zdravím všechny Norky. V úterý jsme se vrátili z Hasfjordu, kde ale byly stále takové potíže s internetem, že nebylo síly a hlavně trpělivosti k protláčení obrázků a informací. Pokusím se to snažit napravit alespoň teď, po příjezdu.
Před naším výjezdem došlo, jak známo, k výhružkám teroristickým útokem, což se projevilo jen tím, že se nás vyptával švédský celník kam jedeme a co se tam chystáme dělat. Jeli jsme naší klasiku : Puttgarden-Rødby-Öresund-Malmö-Stockholm-Töre-Pajala-Kolari-Muonio-Kautokeino-Alta-Oksfjord. Cesta v pohodě – výjezd z Říčan u Prahy v úterý 10.00, příjezd do Oksfjordu čtvrtek po čtvrté ranní. Na finsko-norské hranici přítomno auto celníků, ale na semaforu svítila zelená. Trochu zmatek při příjezdu na Sørøyu – zajeli jsme podle zvyku (a instrukcích va voucheru) do Hasvikhotelu k Ahmadovi a ten nás poslal za Ornulfem do Hasfjoru až poté, co jsme mu něco snědli z bufetu pro jeho klienty. Máš to u nás Ahmade ! I za ta vajíčka, cos nám, s hubou od ucha k uchu, házel přes celou jídelnu ještě na cestu 🙂
Ornulf nám ukázal ubikaci, bleskově jsme přebrali lodě a zásobu benzinu. Ten vozí až k filetárně podle potřeby a účtuje si 17,50 Nok za litr. Asi by bylo možné jezdit si pro palivo do Hasviku i na vlastní pěst, ale my jsme rádi tu cca jednu norskou korunu /litr navíc připlatili za komfort plných kanystrů kousek od lodí. Že tady projezdíme citelně více než minule ve Vaaganu jsme jaksi tušili předem. Platilo se až na konci, podle spotřebovaných hmot. Žádný problém s účtovaným množstvím – vše sedělo.
Ubytování. No …. Na Sørøyu se určitě nejezdí kvůli luxusnímu hotelu a bazénu s all inclusive, ale je pravda, že prostoru na zlepšení tam má Ornulf dost a dost. Pro naší partu naprosto převažovaly klady ve formě filetárny a mola na dosah ruky a pěkný lovecký styl interiéru, ale čela šuplat v kuchyni zůstávající v ruce, 2 malé lžičky pro šest chlapů, nepoužitelná pánev na normální vaření, chybějící plnohodnotné umyvadlo v koupelně/na záchodech, chybějící sušárna na obleky v případě deštivého počasí atd. atd. by mohly náročnější klienty od příští návštěvy odradit. Je tu znatelný rozdíl oproti Ahmadovu arabskému obchodnímu duchu a snaze držet krok s dobou. Ornulf je ale jinak velký sympaťák a neziště poradí a hlavně ví „kam na ně“. Bohužel po čtyřech dnech sám odjel muškařit do Finska a jeho žena už zas taková rybářka není 🙂
Většina výpravy pojala letošek hlavně jako útok na velké halibuty a to, jak mnozí vědí, je dost velká loterie a zkouška trpělivosti. Z tohoto pohledu to tak úplně úspěšné nebylo, leč halibutů jsme chytili kolem třicítky, i když největší měl „jenom“ 125 cm a 21 kg. Chytáno hlavně mezi druhým a čtvrtým fjordem a naopak u vjezdu do přístavu. Já chytil halíka hned jako první rybu na druhý nához bílé gumy, takže klasicky silný a slibný začátek se časem trochu naředil spoustou pro…švihnutých záběrů. Bylo skutečně frustrující, kolik útoků na gumy jsme nesekli. Několikrát jsem viděl „placku“ kousek pod lodí, jak vzala nástrahu do tlamy a okamžitě ztuhla bez dalšího pohybu. Ryby nástrahy nedobíraly. Nepomáhalo čekat, nepomáhalo rychle sekat … nepomáhalo nic. Spousty útoků, typických pro tyto silné bojovníky. Rána, zásek, divoká jízda a … ryba si vystoupila. Super na nervy a sebevědomí :-(Tak jsme přešli na vláčené mrtvé kelery s dvěma trojháky a hned se všechno rapidně zlepšilo. Druhá parta jich dokonce chytla ještě více na vyvěšeného, skoro tekoucího kelera kousek nade dnem. Jako bonus měli spoustu koček, o které naše loď ale nestála. Kluci měli i na poslední chvíli zakoupené roybaity, ale na ty nic. Po pravdě je ale zas tak moc nevymáchali. Okovaný keler byl jasná volba. Takže jen vydržet příslušný počet zájezdů a pročekaných dnů, než přijde opravdu velký „dekl“. Drtivá většina záběrů halíků mezi 15-25 metry .Za sebe jsem naprosto spokojem, protože jsem za a) neměl až takové iluze a za b) jsou pro mě ryby jen cca 70-ti procenty důvodu proč do těch nádherných končin jezdím. A navíc nebyl problém spravit si chuť výjezdem na tresky na šelf nebo před vysílače u Hasviku. Řídili jsme se vpodstatě jen podle lovících mořských ptáků a sonar byl sekundární pomůckou a ověřením, že pod vařícím se hejnem smačků a sleďů velké ryby skutečně jsou. Tedy velké …. Jaro je na tresky obecné určitě lepší volba. Předloni ve Vaaganu to byly začátkem června skutečné masakry. Už třetí den jsme si dali interní míru lovné ryby 120 cm. Tentokrát jen jedna treska přes 130 cm a jeden keler 111 cm. Jinak většina tresek tmavých mezi sedmdesáti a devadesáti centimetry. Velkých tresek obecných velmi málo. Jednou jsme zkusili chytat kelery do úplného vysílení – večer jsme nebyli skoro schopní unést hrneček s kafem. Pouštěli jsme jim pilkříky mezi 120-200g a téměř vše se chytlo na tuto velikost. Koupali jsme u dna i „sedmistovky“, ale ryby braly stále stejně velké-menší.
Jeden z cílů byli také okouníci, ale i dva „elektrikáři“ na naší lodi to brzy vzdali. Nějáké tipy jsme sice měli, ale bez kontaktu s jinými loděmi a v nepřítomnosti Ornulfa se to hlubinné čekání na zázrak míjelo účinkem. Tak někdy příště.
Počasí jako vždy parádní – jsme v tomto směru klikaři. Ochutnali jsme i maso z tuleně, nacpali se (někteří znalci) vynikajících morušek, vylezli si k jezeru nad Hasfjord a trochu rozmazlili domácímu tři štěňata. Globální oteplování postupuje navzdory nevěřícnému kroucení hlavou jednoho z minulých prezidentů. Brácha chytil makrelu a já litoval, po pohledu na teplotu vody, která byla nad 11 stupňů, že jsem si přeci jen nevzal gumové sako, masku a ploutve.
Přihodím nějáké fotky nejen ryb, protože úplný sever Evropy má své kouzlo i bez vůně rybiny a vrčení mrazáků, plných filet
🙂
[citace]cica napsal:
Mám 7 mm Camaro Extreme polosuchý,jediné mínus které pocítíš v Norsku je,že je u něho integrovaná haubna kudy ti vždy,když se moc prohneš jde voda.Jinak ponory na Nordcapu až po střední Norsko co se týká teploty vždy bez problémů.[/citace]
Mám 5 mm polosuchý overal Cressi a sólo haubnu Camarro. Je ale pravda, že při trochu extrémnějších pohybech hlavy tam trochu taky zateče. Manžety na rukou a nohou v pohodě. Jenže je rozdíl, když ti tam chrstne voda 12 st. anebo 5. Nejsem vlkouš 🙂 Láká mě, že budeme sami na Hasfjordu a tam to vypadá (alespoň podle obrázků) na pohodový přístup do vody. Na Vaaganu to reálné nebylo a ze člunu na moři jsem bez buddyho neměl kuráž.
Dokoupil jsem sice kvůlivá Soroye 7 mm rukavice v titanu, ale nechám to asi i letos jen na prutech a foťáku 🙂
[citace]sroubek282 napsal:
A nebo takto a toto je špatně na ryby…
Breikwotn a pláž kolem, voda 12 stupňů, vítr nula a teplota 28+, dál jsem nešel, brrrrr voda je studená….
[/citace]
Tak tohle bych snad dal i v tukoprénu. Já vím – po kotníky pohoda, těžké chvíle přichází o dost výše 🙂 Před 20 lety na Vardo jsme se vsadili a po flaše vodky se váleli v chaluhách a šestistupňové vodě několik minut, než nás kamarádi vyfotili. Praktiku vzal do ruky tenkrát největší antiŠibík ….. ze šesti filmů, vyfocených za dva týdny nevyšly jen 4 fotky, právě z této akce ….. Dodneška z toho nezdokumentování mám trauma 😀
[citace]Pafka napsal:
Vloni zacatkem cervence mela do od hladiny do 15 metru cca 9 – 6 stupnu – do cca 30 m od brehu …
V suchci pohoda i pote, co mi zateklo cca 3 litry vody, v neoprenu 5 mm bych do toho nesel [/citace]
Hmmmmm ….. kolem 6-7 stupňů v 15 metrech – to je fakt bída. Láká mě se podívat pod vodu i takhle na severu a moc, ale je fakt, že tam žádnej buddy systém nepřipadá v úvahu. Dole je stejně kolem 20 metrů na nádech ve finále každej sám za sebe, leč nechci vystavovat ostatní stresu v případě problémů i na hladině. Byl bych tam v extrudovaný gumě jen sám, samotinký 🙂
[citace]cica napsal:
Nevzal jsem si sebou equipment na potápění,už jsem nějak zlenivěl
Mám ještě v plánu jet po prázdninách do středního Norska,kde bychom se potápěli.[/citace]
Tušíš, jak je teplá (studená) voda aspoň na povrchu? Pořád váhám, zda si vzít sebou příští týden i cajk na nádechové potápění. Mám jen „pětku“ neoprén (kombinézu), ale vydržím docela dost. V třináctistupňové vodě v pohodě hodinu. Níže jsem ale nikdy nešel, tak si říkám, jestli nepovezu zbytečně další krámy …. Zatápět si vlastní močí se mi něják nechce 🙂
Nic proti Smole – mně se vedle na Froye taky líbilo a polaci na úplném severu (zatím) nejsou, ale moc se Mirovi nedivím, že láme rodinu na podstatně delší výlet. Koho peklo severu jednou schvátí ….
Hasfjord I. za 10 !
😎
Řekl bych, že na jedné fotce je s treskou Miro – sympatický Slovák tuším ze Zvolena, z vedlejšího apartmánu ve Vaaganu. Dával nám předloni nezištně rady „kam na ně“ hned v Oksfjordu, při čekání trajekt. A taky přinesl ochutnat fantastický salát z čerstvých tresek. Měl tenkrát smůlu na parťáky, kteří něják selhali a tak jel statečně s dcerou a jejím přítelem – nerybáři.
Jo, jo – Soroya je návyková záležitost 🙂
[citace]pali79 napsal:
zdar všichni, zajímalo by mě, která ryba co se dá chytit v Norsku má podle Vás nejchutnější maso. Díky za Vaše komentáře…[/citace]
Uzenýokouník. Kdysi jsem měl od Štěpničky z Vodňan a ….. je to nebe v hubě 😉
[citace]vd napsal:
to sú narezané pochromované trubky z kočárku na 5 – 10 cm kúsky, na jednej strane sklepané a zaliate olovom. Potom vyvŕtaš dieru na krúžok, navlečieš trojhák a „Švéda“ máš hotového. [/citace]
To je klasika u starších lidí, co už děti neplánují. Taky mám takové v bedně. A když ryby berou, tak bohatě stačí. Prodejci ať chvíli nečtou 🙂 Na Soroyi jsem cvičně zkoušel nejhnusnější pilkry , co se daly najít a nebyl žádný zřejmý rozdíl oproti novotou vonícími kousky za hooodně peněz. Je ale fakt, že v situaci, kdy se nachytá ve třech lidech cca půl tuny tresek za dvě hodiny, se to potom experimentuje … Prodejci už můžete 😛
[citace]vipsup napsal:
pěkný…co to je?
to je kůstka z hlavy tresky, čím větší a starší ryba, tím je kůstka větší … Dá se z ní určit stáří ryby. Dostat se k ní je fuška
K čemu rybě slouží netuším ….[/citace]
Otolit. Není to kůstka, ale těleso z uhličitanu vápenatého, které se nachází ve vnitřním uchu ryby. Zjednodušeně řečeno, pomáhá rybě určovat polohu v prostoru a změny směru pohybu. Dostat to z velkých exemplářů je skutečně docela boj.
-
AutorPříspěvky
