Baví se tři rybáři o tom, jaké úlovky kdo chytil.
První: “Já chytil 3kilovýho kapra.”
Druhý: “Pche, já 5kilovou štiku.”
Třetí: “To nic není, já chytil 10 kilovýho sumce” A první říká: “Že já blbec vždycky začínám první.”
Dva rybáři našli na jezeře místo, kde jim ryby braly jako divé a aby nezapomněli cestu, označili si ho křížkem na dno loďky.
„Ty jsi ale blbec,” zlobí se po chvíli jeden na druhého, „tos tam ten křížek nemohl vyřezat? Vždyť nám ho voda smyje!”
Jen mrtvé ryby plavou s proudem.
Potká rybář souseda: „Dneska jste nic nechytil, viďte?”
„Jakpak by ne. Já chytil rybu a mě pak porybný.”
Povídají si dva rybáři. První říká: „Kolik jste už chytil ryb?”
Druhý na to: „Až chytím ještě jednu, tak to bude první.”
Proč chtěl rybář, aby ho po smrti zpopelnili?
Protože se bál pomsty červíků.
Prohodí rybář k partě vodáků: “Voda je dobrá, ale nesmí být moc teplá!”
A vytáhne z řeky orosenou dvanáctku.
“Radko, ty chodíš na rande pořád s tím rybářem, ještě jsi ho nepustila k vodě?”
“No, víš, on je takový dosti nervák. Třesou se mu ruce, než se osmělí k činu. Já mu vždycky musím nasadit žížalu a on obyčejně asi po půl hodině vytáhne svého macka.”
Rybář se chvástá: „Včera jsem chytil štiku – úplně jako moje ruka!”
Druhý rybář: „Kecáš. Tak chlupaté štiky neexistujou.
Můj snoubenec má raději rybaření než mne, co s tím?
Pusťte ho k vodě!
U vody: „Co tady děláte?
„Jak vidíte, lovím…”
„A chytil jste už něco?”
„Pravou bačkoru, levá zatím nezabrala…”