Tak konečně slíbené ohlédnutí za letošní výpravou na Svellingen. Odjezd 28.8, návrat 9.9. Část naší šestičlenné party jela na zkoušku autem, většina busem. Cesta busem jako obvykle peklíčko, naše útrapy částešně zmírnilo dvojsedadlo pro každého. Řidičům chvála, jsou to profíci, které známe dlouho a mají důvěru.
Z necelých devíti ,,chytacích" dnů nás počasí pustilo na vodu zhruba z poloviny. Ale žádná depka, oproti 2019, kdy jsme vyjeli jen 3x, to byl posun k lepšímu :-) Vzhledem k hojnosti štikozubců nám k naplnění limitu stačily jen dva dny, po zbytek jsme se už jen bavili hledáním makrel a výjezdy na rybářsky zajímavé lokality. Byli jsme z minula zvyklí, že makrely v této době ve středním Norsku se vyskytovaly prakticky všude a daly se lovit i z mola, ale letos to bylo o hledání a náhodných kontaktech s maličkými hejny. Dvě, tři vytažení a byly pryč. S polaky jsme se taky moc nepotkali, možná ještě nemáme tak dobře zmapovaná místa. Asi nejzajímavější výjezd byl na sever, na šelf, kde končí mělčiny. Tam jsme si při jednom výjezdu splnili snad všechna přání, co se týká druhové rozmanitosti úlovků. Během asi tří hodin jsme ulovili slušné tresky obecné, mníky mořské, kelery, okouníky, pár nechtěných ostrounů a jako třešničku na dortu - halibuta 147 cm/35 kg. A asi 5m vedle druhé lodě vyprskla mlhu a ukázala hřbet velryba, chlapci byli trochu nervózní :-) Celkové hodnocení letošní výpravy je vysoké, základem byla dobrá parta, lodě vyšší standard - hliník 6m, Honda 80Hp, filetárna krytá a prostorná a ubytování luxusní. To ubytování bych chtěl vyzdvihnout. Sice do Norska jezdíme kvůli rybám, moři a zážitkům, ale když člověk stráví, díky nepřízni počasí, polovinu z vymezeného času na baráku, tak to docela ocení. Byli jsme v jednom takovém větrném dni navštívit známé na sousedním ostrově a bylo to jak v dělnické ubytovně.
Už teď se těšíme na příští rok, ryby tu jsou, hlavně to počasí, aby vyšlo. Což přeju i všem ostatním.
