Soroya 2018

Z Hasfjordu kluci budou zitra i pres obcasnou neprizen pocasi odjizdet spokojeni, povedly se tresky 120 a kocka 1m ;-)

Zdravím všechny příznivce rybolovu (nejenom) na Soroya.Vrátili jsme se v pátek, ale píšu až dnes, protože jsem si chtěl nechat trochu odstup. A tímto příspěvkem zároveň odpovídám těm, kteří mě kontaktovali přes mail.Měl jsem představu, že budu psát reporty ( a posílat fotky) přímo z místa činu, ale – kdybych se měl držet striktně ryb – nebylo moc o čem. Pokud si tedy hned zkraje ujasníme, že na tento ostrov se nejezdí za treskami kolem 80 cm nebo šedesáticentimetrovými kelery. V červnu jsme tu zatím zažili první a poslední turnus, a tak jsme termínem 10.-20.6. zkompletovali zkušenosti z tohoto měsíce.Počasí pro předchozí party za moc nestálo. Hodně chladno a větrno. Na šelf se téměř nedostali a chytalo se hlavně před přístavem u Hasviku a před vysílači směrem k dračí hlavě. Ornulf i delegát Michal (Zbony) hlásili, že tam ale nachytali pokaždé celkem pěkné ryby. S naším příjezdem silný vítr skončil, takže jsme, jako zatím v Norsku vždy, mohli vyjet na moře každý den. Zhruba obden jsme se vydávali na šelfový zlom od Kveitegrunnu až na úroveň Sorvaeru. Dvakrát jsme se dokonce zboku dívali i na severní Soroyské fjordy, což obnášelo cestu něco málo přes 80 km. Má to ovšem svá rizika. Jednou nám volala druhá parta – Ornulf varoval, že má nečekaně přijít vítr přes 10 m/s, tak ať se rychle vrátíme. Ještě jsme před přístavem v Sorvaeru poškádlili halibuty a potom jeli 40 km přes 2 hodiny s pocitem kovbojů při soutěži v udržení se na hřbetu rozzuřeného býka. Pokud bych měl letošní akci charakterizovat jako realista, tak „ docela bída“. Pokud jako optimista, tak „velké hledání“. Spálili jsme téměř půl kubíku benzínu, ale na hejno velkých ryb nebylo možné narazit.Když už se tresky „soroyské velikosti“ chytily, pouze jednotlivě. Pokud člověk jede přes 3000 km, tak 3-4 ryby za 10-12 hodin na moři nejsou zrovna důvod k jásání. Ostatní party, co jsme viděli nebo měli informace, na tom byly velmi podobně nebo ještě hůře. Soudě i podle velikosti zbytků z filetování …. :-(   Když nešly treskovité ryby (otravné lumby nepočítám), zkusili jsme na tradičních místech halibuty. Při prvním pokusu jsme během několika minut měli na prutu placku všichni tři v lodi. Jeden ho utrhl, druhému spadl a jeden šel z vody. Dá se říci, že poměrně dobře brali na vláčené twistery nebo jigové hlavičky s kouskem kelera. Ovšem pouze malí a taky ne vždycky. Jednou se těch dorostenců kolem 60 cm chytilo 7 za cca 2 hodiny ve dvou lidech. Termín však na halibuty dobrý nebyl, takže z toho jsme až tak zklamaní být nemohli. Jinak v Hasfjordu se budovalo. Chlapci od Malacek stavěli nové molo mezi filetárnou a Hasfjordem II. A došlo i na kompletní výměnu plata u venkovní filetárny a výměnu stolů. Sestupový chodník k plovoucímu molu s loděmi je kovový s mnohem bezpečnější pochozí plochou. Měli jsme to tedy i s občasným hlukem z motorových a pil a úhlových brusek. Hned při příjezdu nám ukazoval Zbony hotovou mrazící místnost, která čekala jen na zapojení elektrikářem. Ten se, jak je v Norsku běžné, do konce našeho pobytu nedostavil. Avšak zpátky k rybám. Typický průběh dne byl asi takovýto. Výjezd z Hasfjordu, průjezd kolem Hasviku a pokus před vysílači na cca 80 metrech. Většinou se celkem rychle chytla 1-2 tresky přesmetrovky … a konec. Bylo zde ovšem možné téměř vždy nachytat kelery kolem 60 cm. A co teď? Pokud bylo moře jen trochu sjízdné, vyjeli jsme rovnou na Kveitegrunn a potom hledali severovýchodním směrem na hranách, horách a svazích (později i jinde) nějáké hejno ryb. Když to na otevřené moře nebylo, buď jsme zkoušeli dál štěstí k dračí hlavě a západním směrem k šelfu, kam až nás odvaha a žaludky pustily, případně vláčet před Hasvikem nebo se přesunuli k jižním fjordům. Jednou jsme si přejeli i naproti ke Stjernoyi. Ornulf tvrdil, že tresky na šelfu i před ním určitě jsou, ale nežerou a radil zkusit tresky obecné až za čtvrtým fjordem u majáku, kde se údajně třou tresky jednoskvrnné a obecňačky tam za nimi jezdí až z Altafjordu. Nám se to moc nezdálo – na kanálu jsme nikdy žádné větší tresky nechytili, ale naše druhá loď se za maják vydala. My jsme zatím kaprařili-halibutili a pomalu se k nim přibližovali. Po setkání kluci hlásili, že se tresek nachytalo docela dost, ale všechny malé – do 70 cm. Další Ornulfova rada zněla – zkuste spíše odliv na západních stranách podmořských svahů. No a potom už zbývá chytat na rovinách mezi kopci a máme to komplet Takto šel den za dnem a nic moc se neměnilo. Je pravda, že třetí den jsme se, při zamhouření obou očí, do menšího hejna velkých tresek trefili a i jednotlivě se občas zadařila větší ryba. Protože to píšu já, který chytil 3 největší kousky výpravy a udělal si u tresky obecné osobní váhový rekord, zní příspěvek asi méně pesimisticky, než kdyby ho psal někdo jiný z party. Vzpomínali jsme na předloňský rok, kdy to bylo podobné a Ornulf vraštil čelo, že se v tom roce jedná „fish desert“ a vtipkovali, že si musíme brát k těm zákuskům na Soroyu více kafe. Tenkrát se ale povedl poslední den a měli jsme plné molo krásných ryb několika druhů. Nakonec i letos se situace, jak ze scénáře J. Vágnera opakovala. Vyjeli jsme opět až nad Sorvaer a hned při prvním náhozu ve sloupci keleři, kteří s vrhali na vše, co vlálo na šňůrách a monofilech. Jak se povedlo dostat pod ně, braly krásné tresky. Takže papriky pryč a dolů padaly jen pilkry 800-1000 g. Když ryby brát přestaly, přesunuli jsme se kousek jinam a podobná situace se opakovala na každém (vhodném!!!) místě. Ten den patrně na šelfu nachytali skoro všichni, kdo se tam vypravili – kolem nás se pohupovalo více lodí, včetně rybářských kutrů. Bylo hodně těžké rybařinu přerušit a vrátit se na základnu, kde nás čekala spousta filetování a balení se k odjezdu. Takže nakonec docela náplast, která překryla skuhrání a výroky, že sem už nikdy nepojedeme. Při čekání na trajekt jel kolem v autě Ahmad a pozval nás čekat u kafe k sobě na hotel. Samozřejmě grátis – jeho obchodnický přístup už jsem tu vícekrát v minulých letech chválil. Nakonec na tom ani neprodělal, protože jsem si koupil tričko s vlkoušem za 35 euro.   A tam už se spřádaly plány na další výjezd. Byli jsme si během pobytu obhlédnout i chatu Sorvaerstua (to je ta nejdražší v Norsku) je ubytko nejblíže k šelfovému zlomu, ale Jarda T. v Hasvikhotelu nám jí v podstatě rozmluvil kvůlivá častému, nepříznivému větru. Tak uvidíme. Možná se po letech podíváme zpátky na Vaagan. Já jedu ve funkci „místní znalec“  příští rok (ve stejném termínu jako letos) s jinou partou, která bude na severu poprvé na Bestemor. Jsem sám zvědav, jak budou Soroyu vnímat lidé, kteří do té doby navštívíli jenom střední Norsko. Budou si ale muset dopořídit nebo půjčit techniku na hloubky. Kdybychom neměli my s sebou elektriku, nevím, nevím…. Ryby se vyskytovaly téměř vždy kolem sta metrů a více! Možná už jsme moc rozmlsaní, zvláště když jsme kdysi při první návštěvě ostrova, první den nachytali třičtvrtě tuny obrovských tresek. Ale zdá s mně (a nejen mně) situace od té doby horší a horší. Optimistické předpovědi populační exploze tresek, které bylo možné číst i na tomto serveru, zatím něják v praxi nezaznamenáváme. Jednotlivé obrázky velkých ryb sice potěší a nalejí naději …. asi tak jako davům sázejících, kterým je ukázán výherce jackpotu :-) No nic – v Hasfjordu bylo pěkně, ale třikrát a dost. Pro nás sice nejhezčí místo na Soroy a pobyt na skutečné lovecké chatě, ovšem na šelf, kde byly v posledních letech ryby je odtud moc daleko. Takže dáme za 2 roky ještě jeden pokus u Ahmada a když ani to nevyjde … polaci a makrely o tisíc kilometrů blíže mají taky něco do sebe. Na závěr musím rozhodně zmínit delegáta Michala, který je v Hasfjordu od loňského léta. Ačkoliv není rybář, bylo to od Ornulfa zásadně správné rozhodnutí, když je sám do tohoto typu kšeftu zcela nevhodná nátura. Myslím, že spousta pozitivních změn je tlačena vpřed spíše Michalem a nebýt jeho a party kluků ze Slovače, domácímu by stačilo vyměnit pár shnilých prken a jelo by se dále. Zbony se fakt snaží pomáhat a když např. viděl, jak jsme poslední den v pr….esu po přivezení té hromady ryb, umyl mezitím za nás obě lodě. Ještě jednou moc děkujeme !

Super napsaný článek,,,,,,

Přesně jsi popsal naší výpravu 10 - 20.5 2018 na Hasfjodu u Ornulfa, náš club jezdí do Norska od roku 2004. Na Soroyu jsme někteří jeli poprvé, pro mě obrovské zklamání. Taky jsem řekl na Soroyu nikdy, ale nikdy neříkej nikdy,,,,,,, pomalu si to rozebíráme a asi to taky zkusíme ještě jednou. Ahoj zdravíme všechny příznivce Norska

Apnea

krasne uprimne napsany, bez prikras :-)

Nic me nemrzi vic, nez kdyz se muzu pretrhnout a rybari taky delaji vse potrebne a proste se nedari :-(

Za pochvalu dekuju, je to souboj s vetrnymi mlyny ... ale snazim se

A kluci odvedli neskutecnou praci s molem a ostatnima inovacema

Pozor info - vymena bankovek 100, 200 nok

Od 1.7.2018 je mozno stare bankovky vymenit pouze v pobocce narodni banky, nejblizsi v Tromso, Ørnulf mne informoval, ze od 1.7 se daji menit pouze s poplatkem 20% z hodnoty .... nevim co si o tom mam myslet, kazdopadne predavam info

Puvodni komentar z 1.5.2018(str 15)

Zbony, jak prosím jezdí trajet v sobotu Oksfjord-Hasvik. Jede ráno v 8.15, nebo je tam nějaká změna?

Trajekty Oksfjord-Hasvik

Apnea

pěkně napsané, podobná zkušenost. 4 x Soroya 2012 - 2015 (Galeriet, Bestemors House) jarní měsíce (březen, duben) vždycky se alespoň jeden výjezd povedl a dal zapomenout na neúspěšné pokusy. Ale jak píšeš, představa že dojedu na šelf a ryby budou všude, je mylná. Potvrdil jsem si to i výjezdem na Loppu do Berksfjordu  březen 2017,  kde ze 14 dnů bylo 6 chytacích a z toho 3 částečně a 1 velice úspěšný.  Výjezdy na sever beru jako loveckou výpravu s dobrou partou, doprava obytňákem , kde i cesta je cíl a to nám nemůže nic pokazit.

V článku to naznačuješ a já to tak řeším. Od 2015  jezdíme i s dětma  v létě o prázdninách jednou nebo dvakrát do středního Norska a chytáme na vláčku.  Úžasná dovolená, slušné počasí a když fouká, jdeme na houby, nebo borůvky. A komu by chybělo zakvrdlat rumpálem na hloubkách, tak ta možnost tady taky je. Občas se povede větší treska nebo mník.

Taky jsem si slíbil, že se na sever ještě vypravím. Ale kam, to se ještě uvidí.

Mé zkušenosti s Michalem jsou také skvělé,celí náš pobyt se o nás staral jako o své.Chtěl bych mu poděkovat jménem celé naší výpravy.I přesto,že počasí nebyla žádná sláva tak se nám snažil poradit a pomoct.

Ještě jednou díky Michale Josef a slovácká parta

Já sice nejsem rybář,ale v Norsku jsem už párkrát byl a na ostrově Soroya 3krat. Měl jsem to štěstí,že vždy se super rybářema a perfektní partou. Taky to kolikrát bylo trápení,ale jak všichni víme,tak záleží na spoustě faktorů a hlavně být ve správný čas na správném místě,ale to platí i pro střední Norsko. Já Soroyu beru jako výjimečnou lokalitu,kam si nepojedu jen zachytat ryby,ale že  přijde jednou do prutu  rána a mě se povede zdolat trofejní rybu, které tam určitě  jsou...a proto je pro mě Soroya výjimečná. Tak snad příští rok....

To je Soroya

Apnea,

díky za report, a protože se nepřímo zmiňuješ i o naší partě, tak přidám také náš poznatek. Byli jsme na Vaaganu v tom příšerném počasí před tebou. Celých 10 dnů se střídala 9 - 12 m/s. Když to náhodou spadlo na 5 - 6 m/s, tak jsme rychle valili na šelf. Podařilo se nám to za celou dobu 2x, vždy na 4 hodiny. Naštěstí to z Vaaganu není daleko, ale i v šestce na šelfu je to pro tvrďáky. A jak píšeš, i na šelfu nemáš rybu jistou. Je to o hledání a štěstí, a když ti Poseidon daruje jenom 3 hoďky, tak víc o tom štěstí. My ho měli při druhém výjezdu, kdy jsme na 80 m trefili hejno a během chvilky nachytali plnou loď- max 144cm a 25 kg, většina kolem 1 m.( foto na straně 22 ,13.00hod, foceno Ahmedem). Ale byly i lodě, které brázdily 50 m plotny před Vaaganem a dovezli 5 ks malých ryb. Abychom jenom neseděli na pokoji, tak jsme 2 x s nasazením životy přejeli v 9 m/s do Hasviku.  Chytání mezi Hasvikem a Hasfjordem bylo jenom o projíždění benzínu a vyprdění se na čerstvém vzduchu. Za dva výjezdy jenou 2 kočky. Aby toho nebylo málo, tak se pětné počasí udělalo až na poslední den, kdy už jsme ryby museli pouštět. Chytl se konečně jeden halík a pár  tresek do 1 m.

Takže i my jsme odjížděli s tím, že Soroya už ne.  Je na zvážení každého soudruha, jestli ta namáhavá cesta a ty peníze stojí za  tu možnost, že se chytne, nebo taky nechytne, trofejní ryba.  S odstupem měsíce za sebe říkám, že stojí, ale ne každý rok a dát Soroy šanci alespoň 2x.

Apnea pěkně napsané, podobná zkušenost. 4 x Soroya 2012 – 2015 (Galeriet, Bestemors House) jarní měsíce (březen, duben) ....

Na jarní měsíce v úvahách taky došlo, ovšem to by bylo beze mě. Je skoro jisté, že se stačí dostat 1-2x na šelf a velké ryby se nachytají.  Obrovský riziko je v tu dobu vítr - sedět několik dnů na chatě se mně hrubě nechce. A to ani nemluvím o cestě.  Kdepak - já mám rybařinu spojenou s pohodou a mít omrzlej frňák a a necítit prsty ... Na fotce zátoka u letiště v Hasviku v srpnu :-)

Já sice nejsem rybář,ale v Norsku jsem už párkrát byl a na ostrově Soroya 3krat. Měl jsem to štěstí,že vždy se super rybářema a perfektní partou. Taky to kolikrát bylo trápení,ale jak všichni víme,tak záleží na spoustě faktorů a hlavně být ve správný čas na správném místě,ale to platí i pro střední Norsko. Já Soroyu beru jako výjimečnou lokalitu,kam si nepojedu jen zachytat ryby,ale že přijde jednou do prutu rána a mě se povede zdolat trofejní rybu, které tam určitě jsou…a proto je pro mě Soroya výjimečná. Tak snad příští rok….

K tomu nemám co dodat. Tohle bych mohl napsat i já a všechno by sedělo, kromě toho, že jsem tam byl vícekrát.  Taky doufám můj původní příspěvek  nepůsobil jako naprosté odsouzení této lokality. Jen má trochu varovat potenciální návštěvníky, že to není káď s rybami, kam stačí jenom sáhnout keserem ...

Apnea, díky za report, a protože se nepřímo zmiňuješ i o naší partě, tak přidám také náš poznatek. Byli jsme na Vaaganu v tom příšerném počasí před tebou. Celých 10 dnů se střídala 9 – 12 m/s. Když to náhodou spadlo na 5 – 6 m/s, tak jsme rychle valili na šelf. Podařilo se nám to za celou dobu 2x, vždy na 4 hodiny. Naštěstí to z Vaaganu není daleko, ale i v šestce na šelfu je to pro tvrďáky. A jak píšeš, i na šelfu nemáš rybu jistou. Je to o hledání a štěstí, a když ti Poseidon daruje jenom 3 hoďky, tak víc o tom štěstí. My ho měli při druhém výjezdu, kdy jsme na 80 m trefili hejno a během chvilky nachytali plnou loď- max 144cm a 25 kg, většina kolem 1 m.( foto na straně 22 ,13.00hod, foceno Ahmedem). Ale byly i lodě, které brázdily 50 m plotny před Vaaganem a dovezli 5 ks malých ryb. Abychom jenom neseděli na pokoji, tak jsme 2 x s nasazením životy přejeli v 9 m/s do Hasviku. Chytání mezi Hasvikem a Hasfjordem bylo jenom o projíždění benzínu a vyprdění se na čerstvém vzduchu. Za dva výjezdy jenou 2 kočky. Aby toho nebylo málo, tak se pětné počasí udělalo až na poslední den, kdy už jsme ryby museli pouštět. Chytl se konečně jeden halík a pár tresek do 1 m. Takže i my jsme odjížděli s tím, že Soroya už ne. Je na zvážení každého soudruha, jestli ta namáhavá cesta a ty peníze stojí za tu možnost, že se chytne, nebo taky nechytne, trofejní ryba. S odstupem měsíce za sebe říkám, že stojí, ale ne každý rok a dát Soroy šanci alespoň 2x.

Mě právě straší představa, že pokud by se vyrazilo v dřívější roční dobu, budeme možná čekat na ty Poseidonovy 3 hodiny jednou za 3 dny. Já už zažil chytačku obrovských tresek po desítkách,  hejna okouníků, metrové kelery na vláčku, v létě jsme nachytali desítky pěkných halibutů, měl jsem kliku i na pořádného leoparda .... Ano, největší tahák Soroy je možnost opravdu velké ryby. Když tam ale ryby nejdou, nechytá se skoro nic, na rozdíl od středního Norska, kde se dá courat kolem ostrůvků a zkoušet polaky nebo aspoň menší  barevné chaluhové tresky. Takže souhlas s tvou poslední větou.  I když tady trochu skuhrám, stejně tam teď pojedu tři roky za sebou  :-)