Pokud se budeš ptát na cokoliv v zemi kde 99% lidí bude vždy používat pravý opak toho tě zajímá, tak ty odpovědi budou vždy ve stejném duchu jako výše (nic proti klukům 😉 )
V zásadě jedinou nevýhodou je, že se s multíkem – kástíkem – vajíčkem budeš muset učit nahazovat – je to technicky jiné, učení zabere hodně hodin, než to vypiluješ na stejnou úroveň, abys měl stejné výsledky jako se smekáčem, ale … kdybys byl závodník a měl házet na přesnost na terč třeba na 30 metrů, tak jednoznačně sáhneš po vajíčku – ta ergonomie navíc tam prostě je a běžně bys to ocenil, kdybys musel často házet pod větve, do rákosí atd. Jednoznačné plus je přesnost náhozů ve zkušených rukou. Další fakt je konstrukce. Je jednodušší a spolehlivější – v podstatě není co vyvrklat. U smekáčů, pokud chceš dosáhnout stejné spolehlivosti, tak si zatraceně připlatíš, nebo smekáč bude mít podstatně vyšší hmotnost. Nicméně opakem hodinářského nahazování s vajíčkem je silové nahazování s těžkými poppery a tady dnes už skoro bez výjimky všichni používáme velké smekáče. Ze začátku to bylo tím, že na trhu nebyl dostatečně velký a přiměřeně lehký multík – pak přišel Jigging Master s mutíkem „pod naviják“ – asi neujalo – dopadlo to tak, jak dopadlo, třeba časem …. U jiggingu je to furt 50:50. Co se týče brzd a brzdných křivek – multíky mají brzdy uloženy v těle navijáku – pokud pořídíš naviják, kde je brzda dobře zapouzdřena v cívce, pak jsou si rovnocenné – ale u smekáčů jsou to podstatné peníze navíc (samotná cívka stojí od 4k) – na druhou stranu tohle se týká jen slané vody.
Za mne přívlačový multík: A) Hody s lehkou nástrahou na přesnost (rákosí, lekníny, nebo přehodit řeku pod větve ke skále na flíček o průměru 50cm). B) Málo peněz hodně muziky v Norsku na moři – tady jde o hladký chod brzdy – cílený lov halibutů a kelerů.