Jo tak tomu rozumím, taky mi mizí ten pocit jistoty když se dostanu třeba do Francie kde mám téměř jistotu že se mnou english nikdo mluvit nebude. Ale v Německu bývá pravidlem že alespoň jeden z dvojice policajtů angličtinou vládne, takže při svých naježděných stovkách tisíc km jsem nějaké zkušenosti nasbíral. Namátkou jedna historka z Německa. Norskej kamion, 2 řidiči, jeden českej, jeden norskej. Můj norský kamarád Filip rád "na protest proti systému" porušuje pravidla o době řízení, ale víceméně respektuje rychlostní limity. Já naopak. Kontrola na dálnici, on za volantem, svedli nás na parkoviště k připravené váze, tu jsme měli ok. Následovala kontrola kotoučků z tachografu, vzal si od obou řidičů a na 10 min zmizel do auta. Po návratu se ptal na mé jméno, rozčiloval se a lamentoval cosi o Schumacherovi německy. Tak jsem se mu ze sedačky spolujezdce k těm kotoučkům přihlásil že to jsou moje. Ale protože on stál venku na straně řidiče a my jsme na sebe neviděli, tak naši konverzaci z angličtiny do angličtiny Filip ještě "tlumočil". Polcajt: Dostanu pokutu 100 EUR za rychlost. Filip: Chce 100 EUR za rychlost na tvých kotoučcích. Já: Nic nedostane, nemá na to právo. Filip se otočil z5 k policajtovi a povídá: Rádi zaplatíme.
A i přes můj zásadní odpor (protože jsem věděl že moje rychlost za kterou to zkouší je promlčená) tu pokutu nakonec Filip zaplatil s odůvodněním: Raději zaplatím 100 EUR za Tvoji promlčenou rychlost a policajt bude spokojenej, než začne hledat na mých kotoučích a napálí mi 500 plným právem.
A měl samozřejmě pravdu, policajt byl se stovkou spokojenej a už do ničeho dál nešťoural. Podobný postup se mi mnohokrát vyplatil když jsem věděl že mám "drahej" problém mít rovněž "banální levnej" problém kterej policjat při kontrole objeví jako první, dá symbolickou pokutu a bude spokojenej.