Norové se všemožně snaží provozovat udržitelný rybolov, včetně rybolovu zážitkového. Stejnou intenzitou tlačí jak na profesionální rybáře, tak na rybáře turisty, včetně vlastních lidí, bydlících na ostrovech a pobřežích. Až úzkostlivě se snaží evidovat každou rybu, která byla z moře vylovena a i tyto své občany důrazně upozorňují na přísné dodržování pravidel, včetně ryb, které darují známým či sousedům, nebo snahu o jejich další prodej. Pod těmito upozorněními pak vedou bouřlivé diskuze, cítí se ukřivděni, šikanováni a na svoji obranu argumentují zahraničními rybáři turisty. Nejedná se tedy ze strany úřadů o žádné naschvály nebo zbytečnou buzeraci, ale o snahu zachovat rybí bohatství nejen pro sebe, ale pod heslem padni komu padni, i pro rybolov turistický. Kromě toho se na rybáře turisty snaží vyvíjet tlak, aby od základů změnili své myšlení a cestu za rybami do Norska chápali spíše jako komplexní zážitek, nikoliv jako levný supermarket, protože mnozí z nich tato důvodná opatření nechápou, zcestně argumentují a i nadále žijí v domění, že na své nalovené ryby mají nárok a nesmí jim být odepírány.V tomto směru norské úřady čeká ale ještě mnohem více práce než se domnívají, protože, a teď použiju slova Frenkiho, "komunismom tvarovaní", občané z postbolševických států tohle špatně chápou a ještě další generace pravděpodobně ani chápat nebudou.
Všem slušným a chápajícím rybářům přeji kromě zdraví i vysněné úlovky a mnoho dalších krásných rybářských dovolených strávených v Norsku.