No to je téma pro "norské starce". Já byl poprvé někdy 1994???, kde jinde, než s Korlinem. Pomiňme křivé vařiče,rozpadající se nádobí, plesnivé sprcháče, lodě s motorem, který proti větru a vlnám nejel, to tehdy nebylo podstatné. Odvážně jsme vyráželi k želvám nebo za most k Aure, což byly výlety min. na 2 hodiny jízdy za dobrého počasí. Žádné echoloty, natož GPS a mořské mapy, klasický silon i na pikru. Přesto to bylo naprosto úžasné a okouzlující.
K tomu navíc norská příroda - mám pocit, že mi z toho spadla čelist a hubu jsem zaklap snad až doma. Taky jsem hned příští rok popad auto, rodinu, stan a spacáky a vyrazili jsme na norský čundr po horách, vodopádech, ostrovech, ledovcích .../no, ryby se do programu taky vešly/.
Vlastní rybolov pak byl něco neuvěřitelného. Když jsme se trefili do hejna kelerů 50+, byli jsme z toho hotoví, obecňačka 80-90 cm byl zázrak, když přišel první mníček a halibutík, bylo to na pořádnou oslavu. Jak jsem zaviděl znalejším (ne ty ryby, ale ten zážitek), když přivezli kelery či polaky mezi 70-80 cm. Říkal jsem si, jaký to musí být na přívlačáku zážitek.
Pak už to jelo každý rok. Ještě párkrát s Korlinem, pak většinou po privátech a v posledních letech u nás "doma"- pořád ve středním Norsku. Zlepšovalo se vybavení, člověk té velké vodě začal aspoň trochu rozumět, přišly první metrovky a taky občas tendence nadávat, když ryby neberou, jak by člověk chtěl, nebo berou třeba jen malí kelírci. V tu chvíli si ale vždycky zkouším připomenout právě ty začátky a nadšení nad každou, byť malou rybou a tak si udržet radost z chycení každého mrňouse. Ostatně, když by člověk vyrazil s feederem nebo plavačkou třeba na Berounku a chyt za den to, co v Norsku hodnotí jako špatný úlovek, hned by se prsil před kámošema, jak mu to šlo. No a když v Norsku zrovna nejdou, je okolo tolik krásy, že je pořád na co koukat. A voda je tak rozmanitá, že se dá experimentovat hodiny, dny....Zkrátka ať žije Norsko a den, kdy nás napadlo tam vyrazit.
1°C
3°C
4°C
