V Norsku existuje oficiální státní protestantská církev vycházející z evangelicko-luteránského náboženství. Přestože nedošlo k odluce církve od státu, všichni obyvatelé jsou oprávněni svobodně praktikovat své náboženství v souladu s dodatkem k ústavě z roku 1964. Devět z deseti etnických Norů je členy norské státní církve.
Norové projevují svou zbožnost z velké části v soukromí. I když většina lidí uvádí, že je pro ně náboženství důležité, obecně platí, že Norové svou zbožnost nevyjadřují aktivní účastí na náboženských obřadech v organizovaných společenstvích. Přestože zhruba 88 % obyvatel je členy norské státní církve, pouze 10 % z nich navštěvuje církevní bohoslužby či jiná křesťanská shromáždění častěji než 1 měsíčně.
Přibližně 5,9 % obyvatel jsou členy jiných náboženských společenství a 6,2 % občanů nejsou členy žádného náboženského společenství. Mimo norskou státní církev jsou největšími náboženskými a nenáboženskými společenstvími humanistické hnutí, přestavované Norským sdružením humanistů (63 000), islám (60 000), letniční hnutí (45 000), římskokatolická církev (40 000 či více), svobodná evangelicko-luteránská církev (20 000), metodistická církev (13 000) a několik dalších menších svobodných církví.
Přestup Norska na křesťanskou víru započal kolem roku 1000 a vyplynul ze styků s křesťanskou Evropou, které měly podobu kombinace obchodních vazeb a vikingských nájezdů. Misionářská činnost prováděná anglosaskou církví a misionáři z Německa a Dánska rovněž přispěla k vítězství křesťanství nad bohy tradiční norské mytologie a uctívání přírody u Sámů.
Až do Reformace v roce 1537 patřilo křesťanské Norsko k římskokatolické církvi. V roce 1842 byl odvolán zákaz laických kázání, což vedlo ke vzniku několika svobodných církevních hnutí a silné laické organizace uvnitř norské státní církve. V důsledku toho norská církev získala užší vazby na konzervativní výklad křesťanství a aktivní misionářské hnutí.
Prevzato z info norske ambasady ;-)
