Jostolen 2015

Cesta do Roztocku probíhala vcelku v pohodě, všichni jsme byli ještě vcelku svěží a nerozlámaní. Po nalodění jsme se na trajektu poprvé potkali s druhou částí našeho týmu, chvíli jsme s klukama pokecali v jídelně a pak šli hodit šlofnu do kajuty. Všechno bylo parádní do doby, než se TOM vzbudil a zjistil, že trajekt je již v Trelleborgu v přístavu těsně před přistáním. Problém byl, že v kajutě nefungoval reproduktor a tak jsme neslyšeli hlášení, že bychom už měli vstávat. Během necelých 5 minut jsem byl vysprchován a stál jsem u východu z trajektu, zrovna když se začalo vystupovat. Ještě, že jsme se nesvezli zpět do Roztocku ☺ ☺

Pěkné to tam měli ... :-)

Cesta Švédskem probíhala ve stejném duchu jako v Německu, občas se někomu v různých, s přibývajícím časem krkolomných, polohách podařilo usnout a když jsme byli vzhůru, tak se kecalo, pilo a jedlo a tak pořád dokola ☺. Kromě toho jsme samozřejmě absolvovali pro řidiče povinné cca 30 minutové zastávky, kde jsme si mohli trochu narovnat záda a koupit si u Karla a Karla kávu (ty hnědé podšálky zase někteří nevraceli) a točené pivo či snížit nikotýnový deficit. Už ve Švédsku jsem začal tiše závidět Terezce, která cestu z podstatné části pojala jako miminko – pokud neměla potřebu jíst, pít, poklábosit nebo …, slaďoučce a hluboce si v sedačce pospávala.

Nejkrásnější ze zastávek byla ve Švédsku u jezera, ozářeného zapadajícím sluncem (kromě toho se zde prodávaly i teplé párky a chlazený Gambrinus), takže idylka.

Čím více jsme však mířili na sever, pěkného počasí ubývalo a v Norsku už byly prakticky všechny kopce pod sněhem. To nebyl moc optimistický pohled. Mé sliby nováčkovi Rudovi z přípravného období, že ať se nebojí, že budeme chytat v krátkých rukávech, nabíraly povážlivé trhliny. Až jsem začal mít pochybnosti, jestli náhodou nejedu zase k Michalovi na Soroyu ☺.

Po dlouhých dvou nocích jsme ve čtvrtek ráno konečně dorazili k poslednímu trajektu na Smolu a k velkému překvapení jsme se zde opět potkali s druhou půlkou naší party, která díky hodinovému zakufrování a norskému státnímu svátku nakonec jela stejným trajektem jako my, přestože vyrazila z Trelleborgu podstatně rychleji než my ☺ ☺. Výhodou bylo, že nás Doršák v přístavu přivítal výborným uvítacím welcome drinkem ☺ ☺

Jen nevím, jestli to mělo být roker a nebo paroháč :-)

S blížícími se břehy Smoly byly všechny útrapy cesty zapomenuty a všichni se těšili, až už bude vybaleno a bude možné zčeřit jostolenské vody. V kempu nás již očekávali do růžova vyspalí a dobře naladění DOŠKY s delegátem Laďou a taky další parťák z pražského klubu, Karel (CHoCho), který si spojil 1. a 2. turnus, takže tu zůstal s námi. Vzhledem k tomu, že jsme měli s Karlem společnou terasu, mnohokrát jsme pokecali u cigára na Tullamore´s party. S Doškym a Laďou jsme sice společnou terasu neměli, ale taky jsme společně něco snědli a vypili ☺ ☺. Doršákovo tým ihned po ubytování vyvěsil na balkón čestnou zástavu a uzenou jehněčí kýtu, takže bylo jasné, kdo zde přebývá a že hladem trpět nebudeme ☺

Nejen na první dojem splňoval kemp nejvyšší nároky jak z hlediska ubytování, tak i z hlediska lodí, filetárny a dalších poskytovaných služeb. V tomto ohledu nelze z mého hlediska cokoli vytknout (snad jen ten autobus, abych nebyl přílišný optimista, protože Tranzit 8+1 v lůžkové úpravě od Nakiho je nepřekonatelný). Často se sice stávalo, že na filetárnu byla fronta, ale tak je to vždy, pokud je někde hodně ryb a rybářů, kteří se bohužel vrací často v naprosto stejnou dobu. To však nepovažuji za nedostatek (kdo si počká, ten se dočká) a kdyby to tak bylo všude, byla by to paráda (z mých osobních zkušeností je srovnatelná jen nová filetárna v Hasviku na Soroya). Díky občasnému přetlaku ve filetárnách jsem byl svědkem „humorné“ konverzace, kdy slovenský kolega obdržel na dotaz „Krásné ryby, chlapci. Kde ste na nich boli?“ od filetujících rybářů-houbařů v malé filetárně vyčerpávající odpověď „Úplně jinde, než jsme čekali“.

Aby to ale nevypadalo, že jen chválím a abych nebyl opět podezírán, že „mám slíbený další pobyt zdarma“, jako určitý problém je možné ve vztahu k množství ryb vnímat kapacitu a hlavně výkon mrazáků, které měly při větším množství filet problémy to umrazit (asi je to i částečně tím, že se někteří rybáři zajímají o úlovky ostatních, do cizích mrazáků nahlížejí a tím dochází ke snižování jejich výkonu). Možná by stálo zauvažovat o nějakém mrazícím boosteru pro rychlé prvotní zamrazování filet. Na druhou stranu už slyším Doškyho argument, že zákonný limit na osobu je 15 kg, čemuž výkon mrazáků postačuje ☺ ☺.

Jostolen nás přivítal vcelku příznivým, i když aprílovým, počasím, kdy bylo každý den (někdy i každou hodinu) jinak. Ale to k Norsku obecně patří, takže to nebyl žádný problém.