- Toto téma obsahuje celkem 2,268 odpovědí. Do diskuze (102 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel
a poslední změna proběhla před 9 roky.
-
Příspěvky
-
to víš, kupujou je gumový pro reklamní účely. Některý modely se přifukujou i na Soroya. :-D:-D:-D:-D:-D Krásný ryby
honzak napsal:
Pane Došky a pane Jiřane, tuze krásné ryby plavou ve vašem moři. Velká gratulace lovcům.
Honzíku, je nejvyšší čas to vyzkoušet na vlastní kůži:-D
P.S. jen kdyby to moře bylo naše soukromé;-)
Zdravím příznivce norského rybolovu a Jostolenu zvlášť. Vzhledem k tomu, že už v kempu zřejmě nikdo není a nelze tak očekávat mnoho nových aktuálních informací, jeví se mi to jako vhodný čas na bilancování 🙂
Ač s určitou prodlevou, pokusím se shrnout zkušenosti z mé první návštěvy kempu Jostolen v termínu 12. – 24. května 2015. Nejdříve se omlouvám všem, kteří marně čekali na průběžné zpravodajství z našeho pobytu. Asi už trochu víc stárnu, protože notebook se vším příslušenstvím jsem si do Norska sice přivezl, klíčenku na generování vstupního hesla do něho však nikoliv a tak strávil celý pobyt odložen v rohu bez využití (jedině snad jako podložka na řezání, ale tu jsme na chalupě měli). Takže jsem do Norska zbytečně táhl pár kil, které neměly žádné využití. Psát reporty na telefonu či tabletu se mi nechtělo, fotky nebylo kam stahovat, takže jsem se k tomu dostal až po návratu domů, kdy jsem alespoň částečně vypořádal resty, které se mi po dobu dovolené v tuzemsku nahromadily. Další prodleva je způsobena tím, že jsem své zkušenosti z Jostolenu sepsal do článku, který jsem Michalovi sice poslal, ale vyjde až poté, co Michal zpracuje a prezentuje všech 6 dílů článku z lokality HOGSET (dosud vydány 3 díly). Prostě, kdo dřív přijde, ten dřív mele. Z uvedeného důvodu jsem se tedy rozhodl, že zkušenosti z letošního rybolovu budu prezentovat i formou vkládání jednotlivých odstavců do vlákna Jostolen 2015, kam budu moci umístit i více fotek, než může být z kapacitních důvodů prezentováno v článku. Takže toto je on, Doškyho a Jiřanovo srdce šampión – kemp Jostolen. Druhý domek zprava byl naším skvělým útočištěm ☺
Vzhledem k osobním a pracovním problémům některých členů jádra našeho dosavadního týmu (JUZEK – plánoval, že si ubalí vlastnoručně doutník na stehnisku nějaké statné Kubánky, ale asi to nedopadne MILAN – vlastním přičiněním si po padesátce pořídil vnouče, soroyista MIRO – ryby pod metr jsou mimo jeho rozlišovací schopnosti atd.) jsme letošní rybolov absolvovali v improvizované sestavě – já, po dvou letech, kdy měl vystaveny červené karty, synek TOM a nováček RUDA z Rudy (Železné). U Rudy šlo hlavně o získání ztracené důvěry, že stojí za to, do Norska jezdit. Při svém prvním pobytu v Norsku si toho moc neužil, protože zbývající část tehdejšího týmu, tvořená skutečnými Bavoráky (aby se propadli do východního Německa), se rozhádala hned první den po příjezdu a do konce pobytu vzájemné vztahy nenapravili ☹ ☹. I to se může stát, nás se to však netýká ☺ ☺
Druhou polovinu letošního týmu pak tvořili svérázní kamoši z jihu Moravy a severu Čech, NAKI, DORŠÁK a PANDION.
„Zhýčkaná“ moravsko-frýdlantská větev týmu se rozhodla, že nevyzkouší pravdivost pořekadla, že při cestě autobusem dovolená začíná již na parkovišti v Práglu, a že pojede do Norska po vlastní ose autem. Vzhledem k této skutečnosti se tak stala zároveň i stravovacím zázemím pro celé naše osazenstvo. To vše samozřejmě pod režií gurmánského velmistra Michala Doršreicha, který se o nás, nalezence, staral se vší péčí – Michale díky. Bylo to poprvé, co jsem si užíval Norsko all-inclusive, protože jsem nemusel prakticky vůbec nic shánět, kupovat ani vařit, mojí milou povinností bylo pouze přijít v určený čas ke stolu, vše sníst a vzhledem ke kvalitě i pochválit. Aby to ale nevypadalo tak blbě, xkrát jsem se Doršáka ptal, jestli potřebuje s něčím v kuchyni pomoct, ale odpověď vždy zněla NE (asi se bál, bych mu to nezkazil). Tak jsem se alespoň snažil udržovat mu pracoviště na slušné hygienické úrovni.
Jak mnozí z Vás vědí, docela velkou hrůzu jsem měl dlouhá léta z cesty do Norska autobusem. Při mých tělesných proporcích je pro mě cestování všemi hromadnými prostředky zpravidla velké utrpení. Dalším nepředstavitelným problémem pak pro mě bylo množství vybavení, které jsem zvyklý do Norska vozit a najednou se mi vše, co stěží pojímá Tranzit 8+1, mělo vejit do 2 polystyrenových beden, jednoho většího kufru (nikoli tašky pro hokejové brankáře), kufříku na rybařinu a příručního zavazadla do autobusu. Z toho všeho jsem měl pupínky už půl roku předem, ale slib je slib, a když jsem to Doškymu slíbil, jet jsem musel (a chtěl). I díky tomu jsem letos prakticky nic nového z rybařiny nekupoval, kromě drobného nákupu u ZERPa těsně před odjezdem. Balení věcí bylo, vzhledem k omezeným přepravním možnostem, skutečným oříškem (spíše para-ořechem), ale protože jsme z jídla díky Doršákovi museli vézt jen poživatiny do autobusu, nakonec se skoro všechno vešlo. Jak bych to ale udělal v případě nutnosti vézt autobusem jídlo na pobyt, fakt nevím – pravda se ukáže příští rok.
V úterý 12.5.2015 jsme kolem 19:00 dorazili na místo odjezdu, kde již postávaly další party Norskem stejně postižených známých i neznámých osob a čím více se blížila doba odjezdu, tím více parkoviště přestávalo sloužit svému původnímu účelu a měnilo se na skladiště vybavení pro mořský rybolov (díky velkému množství futrálů na pruty z novodurových trubek to vypadalo i jako skladiště střední instalatérské firmy). Děkuji Honzákovi za asistenci při odvozu auta na organizátorem zajištěné hlídané parkoviště, jehož cena ve výši 500,- Kč na 12 dnů je velmi příznivá a všem, kteří to potřebují, doporučuji využití této služby. Velkým zpestřením nálady před odjezdem byl po příjezdu Terezky146 a zahájení nakládání pohled na řidiče autobusu, když zjistili, co sebou Terka chce do Norska odvézt (asi 8 ocelových trubek různých délek a průměrů a asi 4 pytle betonové směsi). Jak později Došky vysvětlil, vše sice bylo i s řidiči předem dohodnuto, ale na poslední chvíli došlo ke změně autobusu a řidičů, takže proto to překvapení. Na vláknu Jostolen 2015 už jste mohli její monument, postavený vedle přístavu, vidět a vypadá tam velmi pěkně. Takže to stálo za to. Po naložení všech věcí, které se do zavazadlových prostorů a přívěsu, v rozporu se zákony o zachování hmoty, bez problémů vešly, jsme vyrazili směrem na Ústí nad Labem, kde na benzince bylo nástupní místo pro zbytek výpravy.
Zadní prostor autobusu byl dle zasedacího pořádku obsazen zdravým jádrem pražského klubu a spřízněného okolí (Míra a Míra Staňkovi, Míla, KLIKNIS a my) a od počátku se snažil držet shora uvedeného hesla, že při cestě autobusem začíná dovolená již na shromaždišti. Bylo tedy započato nekončící dodržování pitného (becher, jager, slivka, sem tam pifko) a po nástupu Solnyho v Ústí i stravovacího režimu. Po příjezdu na čerpačku na nás totiž čekalo velice příjemné a voňavé překvapení. Nejednalo se ale o Solnyho jako takového (o něm jsme věděli předem), ale o 3 plné dortové krabice fantastických koláčků od jeho skvělé sestry a různé, neméně dobré poživatiny ze zvěřiny, které sobě, ale i nám, na cestu připravil. Zda vezl vůbec nějakou rybařinu, fakt nevím ☺ ☺. Co budu povídat, jeden ze smrtelných hříchů – Obžerství – byl naplňován až do příjezdu na Jostolen a jak se později ukázalo, tak i po celou dobu pobytu tam. Kam se mu to všechno podařilo zabalit, mi dodnes není jasné. Solnyho neustále se opakující zvolání „Sladká tečka na závěr“ se stalo koloritem tohoto zájezdu a každý toužebně očekával, až bude opět vysloveno (kromě těch, co nemají rádi kusové ořechy) ☺ ☺.
Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.
Nahrávání ...
