už jsem o tom psal, nám se to přihodilo takto: “Již mnoho krát jsem navštívil Soroya, místo, které je považováno za jedno z nejlepších v Norsku, ale až letos mě byla udělena tvrdá lekce. Vybrali jsme si tutový červnový termín, tedy období, kdy nebylo o úlovky 20kg tresek žádná nouze. První dny jsme objeli známá místa a hned nastal problém. Ryb bylo velmi málo a když, tak jen do velikosti 13kg, dost slabý výsledek rybolovu šesti lidí na dvou lodích. Bohužel tento šálek hořkého čaje jsme si užívali celých šest dní. Nepomohla ani návštěva místní hospody, kde se scházeli profesionální rybáři z celého ostrova. Ti také nebrali turisty na rybolov, protože věděli, že ryby u pobřeží prostě nejsou. Moje otázka zněla: „Kdy se to změní?“ Nikdo z těchto profíků nedokázal odpovědět: „Možná zítra, možná za 14 dní.“ Byla jejich odpověď. Z hospody jsme odcházeli zdrceni. Další dva dny rybolovu se nesly v podobném duchu, dní předcházejících. Až předposlední den zaklepal někdo na dveře: „Kluci jste doma?“ Ptal se starý Hans. Otevřeli jsme mu a on hned povídá: „Dnes po půlnoci se mají mořské proudy změnit a připlavou velké ryby. Moc nepijte a zkuste to!“ Nikdo jsme mu nevěřili, ale i tak jsme se v jednu hodinu v noci /červen za polárním kruhem, je obdobím, kdy slunce nezapadá – tzv. polární den/ vydali na moře. Najíždíme na známá místa, která nás vždy obdařila zajímavým úlovkem. Sleduji okolí a na vodě to vře! Malé rybky sbírají ze vzduchu racci a možná ze zpod do nich buší velké tresky, nic. Ani tady žádné ryby nebyly potácíme se na moři až do ranních hodin, najednou se ozve ve vysílačce, kolega Standa: „Chlapi zajeďte sem, na tu kosu, tady jsou ryby, že je nemůžeme vyndat do lodi!“ Měl pravdu, ten den jsme chytali na moři asi 15 hodin bez jídla, ale zážitek to byl luxusní. Chytali jsme mezi racky, kteří sbírali drobné rybky z hladiny, do toho připlavali bílonosí delfíni, kteří skákali mezi námi a dole, dole na dně byli velké ryby! Za tento výjezd se povedlo pět tresek obecných přes 20kg.”
a to jsou ony…