to leiter – letos poprvé naše parta, “rozmazlená” několika léty
rybařením na kvenvaerských, 24 stop dlouhých a 100HP Kasbolech,
přesedlala v Havfiskesenter na Smole do 19 stop dlouhých Oien 530F.
Nezastírám, že s obavami. A rovněž nezastírám, že k tomu, že jsme
se s nepoměrně slabšími (Tohatsu 25) motory odvažovali velice dale-
ko za smolský maják, přispělo neobyčejně příznivé počasí. Byly dny,
kdy abychom viděli vůbec vlnku na vodě, tak jsme si ji museli lodí
sami vyvolat. Ale pro navzájem ohleduplnou partu 4 lidí tyto lodě
se ukázaly jako postačující. Zvažte též, jestli je nutné nalodit do
omezených prostor tolik rybářského arzenálu. Mám zkušenost, že 90%
toho, co do Norska vleču, ve finále neupotřebím (mimo jídlo a pití).
Dva utržené rypery, dva utržené vláčecí pilkříky, žádný utržený pi-
lkr – bilance za osm dní, a do lodi jsem tahal desetikilový box
“ketter” zcela zbytečně! Velice oceňuji u Oienů 530F do prostřední
lavice zabudovaný “kalfas” na úlovky. Tam jsme ovšem ukládali ryby
již vykrvené a vykuchané (kuchal jsem je v černém stavebním kalfasu
-viz vlákno odkrvenie a spracovanie), které jsme zalili mořskou vo-
dou. Samozřejmě, že pokud vaše požadavky na pohodlí při rybolovu
jsou prioritní, neuděláte žádnou chybu, když si místo jedné lodi
najmete i tu druhou. Ale nám čtyřem letos zcela postačila loď jedna.